Proč by čtyřčlenné pole mohlo být další velkou novinkou MLB

PORT CHARLOTTE, Florida — V posledních dnech jarní přípravy, před náhlým uzavřením kempů kvůli pandemii koronaviru, nasadili Tampa Bay Rays v zápase proti Atlantě Braves dvakrát čtyřčlenné outfieldové pole proti Ozzie Albiesovi. To samo o sobě není nijak pozoruhodně výjimečné, protože Rays příležitostně používali čtyři hráče v poli i v minulé sezóně. Co bylo neobvyklé, byl hráč, proti kterému to Rays nasadili – a zejména situace, když to zkusili podruhé.

V první směně s jedním outem a nikým na hřišti přišel Albies, switch-hitter pálící z levé strany, a druhý metař Mike Brosseau se přesunul do pravého pole, přičemž čtyři outfieldeři byli rozhozeni po trávníku. Albies odpaloval do levého středu, což byla pro Randyho Arozarena snadná hra, zatímco při tradičním rozestavení tří hráčů v poli by míč mohl spadnout do hitu. Ve třetí směně Albies odpaloval se dvěma auty – tentokrát však s běžcem na první metě. Albies ukázal bunt na prvním nadhozu, pak odpaloval několik nadhozů po čáře levého pole a snažil se odpálit míč na opačnou stranu, než nakonec odpálil.

Filozofii rozestavení se čtyřmi nadhazovači vysvětlil outfielder Rayů Kevin Kiermaier.

„Je to spíše s kluky, kteří mají schopnost odpálit míč ve vzduchu, prostě se snažíme odebrat extra-base hity,“ řekl. „Jsme ochotni vzdát se singlu na určité straně hřiště. Děláme to s některými atletickými kluky, ale většinou jsou to spíš kluci s velkou silou – kdy je to tak, že když odpálí singl, rádi se s tím smíříme, protože teď budou potřeba další dva hity, aby ten kluk skóroval.“

Zápas proti Braves byl rozdělený a Kiermaier ten den v North Portu nebyl. Když mu bylo řečeno, že Rays použili vyrovnání s běžcem na prvním místě, byl trochu překvapen. „Obvykle to děláme jen s nikým na metě,“ řekl Kiermaier, „ale v jarním tréninku tu asi můžete sedět a dělat různé věci, takže to bylo možná poprvé, co jsme to udělali s běžcem na metě. Nebojíme se být neortodoxní.“

Ze stejné inovativní organizace, která nám dala střídání a otvírání, by čtyřčlenné pole mohlo být další obrannou revolucí v baseballu. Podle společnosti Sports Info Solutions bylo v roce 2018 v celé hlavní lize zaznamenáno 37 vyrovnání čtyř hráčů v poli na míče ve hře. V roce 2019 jich bylo 101, přičemž 48 z nich připadá na tým Rays, a to téměř polovina. (Reds jich měli 35, takže na dva týmy připadalo 82 % rozestavení se čtyřmi outfieldery.)

Manažer Tampy Bay Kevin Cash naznačil, že nejde jen o experiment v rámci jarního tréninku a že by se mohly vyskytnout situace, kdy Rays použijí čtyři outfieldery s běžcem na metě i během zápasů základní části.

„Myslím, že najdeme nějaké situace, kdy to budeme moci použít,“ řekl v březnu, a to nejen když budou na pálce levorucí pálkaři. „I když je běžec na třetí metě a méně než dva auty, může to být prospěšné. Tohle je dobrá doba na zkoumání těchto věcí, a když se míč dostane do hry, trochu se z toho poučíme.“

Tvrdím, že v éře živých míčů došlo ke třem zásadním změnám ve vymýšlení obranných herních plánů (kromě změn v nadhazovací strategii). V chronologickém pořadí:

1. K prvnímu z nich došlo po prudkém vzestupu útoku ve 20. letech 20. století. V éře mrtvého míče, tedy v období bujarých obětních hodů a dalších taktik malých míčů, vyžadovala hra na třetí metě rychlost a hbitost a byla prémiovější obrannou pozicí než druhá meta. Víme to nejen z dobové literatury, ale také proto, že hráči na druhé metě – jako Nap Lajoie, Eddie Collins a Larry Doyle – ve většině sezón společně převyšovali hráče na třetí metě. S příchodem živějšího míče se však význam třetí a druhé mety v obraně do roku 1930 prohodil a třetí meta se stala spíše pálkařskou pozicí. (Stejně tak první metaři v éře mrtvého míče, jako byli Hal Chase a Frank Chance, byli chváleni pro své obranné schopnosti, ale první meta se brzy stala pozicí pálkařů.)

2. Nástup umělého trávníku – nejprve s Astrodome v roce 1966 a poté s výstavbou mnoha víceúčelových stadionů v 70. letech – kladl nový důraz na rychlost, zejména v poli. Nové stadiony měly zpravidla větší rozměry venkovního hřiště než jejich útulnější předchůdci a míč po umělé trávě rychle skotačil. Whitey Herzog v Kansas City a St. Louis postavil celé týmy na rychlosti a obraně. V prostorném Astrodomu měli Astros v poli tři obránce středového kalibru, jako byli Jose Cruz, Cesar Cedeno a Terry Puhl. Občas se ještě vyskytoval dřevorubec v rohu hřiště – vzpomeňme na Grega Luzinského -, ale už ne v takové míře jako v padesátých a šedesátých letech.

3. Třetí změnou bylo rozsáhlé používání střídání, které poprvé zpopularizovali Rays pod vedením Joea Maddona kolem roku 2010 a nyní se používá s takovou pravidelností, že se stalo běžnou součástí hry.

Čtyřčlenné hřiště není úplně nové. V ojedinělých případech se používá už desítky let proti sluggerům, jako byli Willie McCovey, Harmon Killebrew, Frank Robinson a Mark McGwire. Herzog ji použil proti Jimu Riceovi v roce 1978. Přesto v roce 2016 nebyl čtyřčlenný outfield použit vůbec a v roce 2017 jen jednou. Celá tato myšlenka je stále v zárodečném stádiu a k nastartování revoluce bude potřeba více než jen jeden tým. Piráti pod novým manažerem Derekem Sheltonem (který strávil sedm let jako trenér pálkařů u Rays) v jarní přípravě také experimentovali se čtyřčlennými outfieldy, takže možná vlna začíná.

Žádný tým není pro použití této taktiky lépe vybaven než Rays, kteří dlouhodobě zdůrazňují všestrannost svých pozičních hráčů. Brosseau prošel nižším dorostem jako infielder a v minulé sezóně odehrál jako nováček 33 zápasů v poli. Hvězdný hráč druhé základny Brandon Lowe nastoupil v pěti zápasech v poli a Rays naznačili, že by v této sezóně mohl v poli strávit více času. Joey Wendle hrál jak v poli, tak v outfieldu. I v nižších kategoriích má perspektivní hráč z první stovky Vidal Brujan rychlost a obratnost, aby v případě potřeby mohl hrát v poli, a tým získal rychlého infieldera Xaviera Edwardse v rámci výměny Tommyho Phama částečně kvůli jeho potenciálu hrát i na trávě.

„Jsou věci, se kterými se musíte sžít,“ řekl Brosseau. „Myslím, že je to v organizaci ještě poměrně nové. Loni jsem to zažil poprvé.“

Před zápasem s Braves trenérský štáb Rays diskutoval o parametrech, v jakých bude používat čtyřčlenné pole proti Albiesovi a Austinu Rileymu, pravorukému pálkaři. Proti Rileymu se třetí polař posunul po linii levého pole.

Rozhodnutí, zda použít toto rozestavení, může záviset také na nadhazovači. Pokud nadhazovač hází rychlý míč s vysokým spinem nahoře v zóně, který generuje hodně flyballů, je pravděpodobnější, že Rays použijí čtyři outfieldery. V zápase s Braves byl startérem hráč z nižší ligy Joe Ryan, ale když byl na kopci Ryan Thompson, nadhazovač, který spíše produkuje groundery, hráli Rays při třetím Albiesově nadhozu konvenční obranu.

Přesto Brosseau řekl, že druhý Albiesův nadhoz s běžcem na první metě byl „super zajímavý“. Jak vysvětlil, pokud dojde k odpalu na metu, je to závod mezi baserunnerem a posunutým polařem, aby se dostal na třetí metu, „ale nemůžete opravdu házet polaři v běhu a očekávat, že udělá tag. Ještě je třeba trochu experimentovat.“

Cash připustil, že v tomto scénáři v podstatě přiznáváte běžci, že jde na třetí metu. Možná ano, ale ke skórování běžce je stejně potřeba další odpal na metu – a o tom to celé je. Eliminujte double, který by mohl přivést domů člověka na první metě.

V baseballu v roce 2020, kdy je počet strikeoutů vyšší než kdykoli předtím a podíl singlů na celkovém počtu odpalů je nejnižší v historii, je obtížnější dát dohromady tři singly během jedné směny, abyste získali bod. Cílem čtyřčlenného outfieldu je tedy eliminovat – nebo alespoň omezit – extra-base hity. Zatímco celkový průměrný počet dvojných odpalů na zápas zůstává za posledních 25 let poměrně konstantní (ačkoli počet 1,76 v roce 2019 byl nejvyšší od roku 2009, kdy činil 1,80), nižší pálkařské průměry a rostoucí počet homerunů znamenají, že vyšší procento míčů ve hře tvoří dvojné odpaly:

2019: 7,2 %
2009: 6,8 %
1999: 6,6 %
1989: 5,4 %
1979: 5,3 %

Klíčem k přístupu Rays je to, že celá operace je výsledkem spolupráce mezi vedením, trenéry a hráči. Generální manažer Erik Neander popsal, že filozofie Rays stojí za všemi jejich inovacemi. Nejde o diktaturu zavádějící analytiku bez zapojení hráčů. Ostatně Brosseau a nadhazovač Ryan Yarbrough přinesli stejný proces spolupráce, aniž by se jich na to někdo ptal.

„Záleží na tom, jak se cítíme dobře,“ řekl Brosseau. „Čím více neherních opakování získáme, a pak se to snažíme převést do her, abychom byli spokojeni s tím, jak nám to sedí. Dvě dvojky za sebou, to znamená, že skórujeme. Dva singly za sebou, s tím se dá žít. Celý proces je velmi otevřený. Hodně spolu komunikujeme. Vedení nám jen tak něco nepředhazuje.“

Rayové v jarní přípravě nepoužili čtyřčlenné pole za Yarbroughem – ten je v podstatě přesným opakem nadhazovače s rychlým nadhozem a spoléhá na vyvolávání měkkého kontaktu a přízemních míčů -, ale chápe důvody, které k tomu vedly.

„Víme, že když to nasadíme, má to svůj důvod,“ řekl. „Myslím, že se nikdy nesnažíte odhadovat. Mají k tomu důvody, takže to dělají v našem nejlepším zájmu.“

Deník ESPN:

Připadá vám to všechno jako příliš drastická změna? Příliš velké riziko? Představte si scénář, kdy Albies položí bunt single a následující pálkař odpálí tříbodový homerun. Jistě, to se může stát, ale vzpomeňte si na všechny ty posměšky, které se na začátku směny objevily. Část této kritiky přetrvává. Ale v roce 2011 bylo v celé hlavní lize provedeno 2 350 směn a v roce 2019 jich bylo více než 46 tisíc. Stejně jako se stalo naprosto jasným, že většina přízemních míčů je tažená, objeví se logika používání většího počtu čtyřčlenných outfieldů – a ne, není tak snadné jen tak plácnout míč do levého pole pro základní odpal nebo položit bunt. Proto se používání směn stále zvyšuje.

Očekávejte tedy, že až se baseball obnoví, uvidíte více čtyřčlenných outfieldů, alespoň od Rays.

„Nepochyboval bych o tom,“ řekl Yarbrough. „Jestli to teď zkoušíme, jsem si jistý, že v určitém okamžiku to bude vytaženo.“