Přijetí je prvním krokem ke zlepšení stavu. Z jakýchkoli důvodů se u vás rozvinula těžká deprese. Přijměte ji. Žádné popírání vám nepomůže. Nepomůže ani žádná snaha zjistit, co se stalo, jak se to stalo, co to urychlilo atd. Můžete dál proklínat geny, se kterými jste se narodili. Můžete také dál proklínat prostředí, ve kterém se váš stres a nemoc urychlily. Můžete proklínat lidi, kteří ve vašem životě v každé jeho fázi způsobili spoušť a stres ještě prohloubili. Nic z toho vám však nepomůže.“
Zapírání je lidská přirozenost. Je zakořeněno v kolektivním nevědomí pohřbeném v lidské mysli po generace. Někdy je popírání dobré, stejně jako odmítání přijmout porážku. Udržuje lidskou rasu v motivaci přežít katastrofy, války a další katastrofické události. Udržuje lidskou mysl v pohybu při hledání lepších myšlenek a lepších řešení problémů. Občas popírání vlastní smrtelnosti dokonce dodává umírajícím sílu vydržet a skutečně přežít svůj prognózovaný konec života.
V případě MDD (velké depresivní poruchy) však popírací instinkt nepomáhá. Způsobuje další utrpení tím, že znovu a znovu předhazuje nezměnitelnou minulost. Tím, že říkáte, že „to se mi nemůže stát“, přecházíte do režimu oběti. Vzpomínáte si na Pančatantru? Je v ní příběh, v němž si králík jménem Čatur hraje v lese. Brzy uslyší řev lva, který se zdá být docela blízko. Králík se bojí o svůj život a přemýšlí, co má dělat. Králík je chytré zvíře. Najednou ho napadne myšlenka. Když uvidí blížícího se lva, převalí se Čatur na záda a leží úplně klidně, jako by byl mrtvý. Lev se přiblíží, uvidí nehybného králíka a odejde, protože nechce sežrat zabití nějakého jiného zvířete. Čatur unikl zabití lvem tím, že hrál mrtvého. Deprese však není dravé zvíře jako lev, který loví svou potravu. Je jako sup, který se živí mršinami. Jakmile přejdete do režimu oběti, deprese se na vás vrhne a dorazí vás. Nikdy nebuďte obětí. Nikdy. V okamžiku, kdy se začnete chovat živě, je boj s depresí napůl vyhraný. Deprese se totiž bojí živé mysli. Udržet si živou mysl je nesmírně důležité. A jak toho docílíme?“
Tím, že ukážeme mentalitě oběti dveře. Tím, že udržíme na uzdě sebepoškozující myšlenky. Přijetím.
Přijetí své nemoci vás připraví na další krok, kterým je vyhledání pomoci, a na další krok, kterým je využití této pomoci. Navštívíte psychiatra a vrátíte se s receptem a léky. Vyvstane myšlenka: „Proč zrovna já? Proč potřebuji antidepresiva? Nejsem typ člověka, který by trpěl depresemi. Jak mohu být duševně nemocný? Léky ležící na stole začnete vnímat spíše jako připomínku svého postižení než jako lék na svou nemoc. Léky jdou pryč. Předpisy jdou pryč. Terapeutická sezení se záměrně vynechávají. A je to tady. Zpátky na začátek. Zpět do temnoty deprese.
Přijetí diagnózy deprese vám však pomůže mnoha způsoby. Především uklidní vaši již tak rozjitřenou mysl. To, čemu se bráníte, přetrvává. Všichni si pamatujeme na naši středoškolskou fyziku, kde obvod s připojeným vysokým odporem spotřebovával větší výkon, zatímco obvod se slabším odporem spotřebovával menší výkon. Stejně tak přijetí právě umožňuje, aby myšlenka, že máte zdravotní potíže, i když se jedná o duševní onemocnění, prošla bez odporu, a tedy bez ztráty energie. S nejmenším odporem přichází i nejmenší rozrušení a mysl se rychle uklidní a začne se věnovat skutečnému uzdravení.
Přijetí je osvobozující. Osvobozuje mysl z okovů dlouholetého společenského podmiňování. Začínáte vnímat duševní onemocnění novým způsobem. Začnete ji vidět takovou, jaká je: nemoc jako každá jiná. Otevírá mysl novým způsobům myšlení. Terapie, jako je KBT, jsou založeny na předpokladu, že změny v myšlení člověka mohou vést ke změnám v jeho chování. Mysl otevřená změnám umožňuje rychlejší a lepší fungování terapie, což vede k rychlejšímu zotavení z deprese.
Přijetí však neznamená rezignaci na stav. Neznamená přijmout depresi do svého života, jako by to byl zvláštní host v černém smokingu, a rozbalit pro ni červený koberec. Ne. Přijetí znamená pouze otevřenost a přijetí skutečnosti, že máte nějaký stav a že je třeba ho léčit. Přijetí znamená, že jste si plně vědomi kroků spojených s léčbou a jste připraveni dodržovat průběh léčby tím, že se jí zúčastníte se vším všudy. Přijetí znamená překonat sám sebe, své staré já, a být připraven přijmout změny, které z vás vytvoří nové já.
Přijetí znamená být k sobě laskavý. Přijměte se takoví, jací jste, s depresí atd. Odpusťte si, že se u vás deprese rozvinula. Nebylo to ve vašich rukou. Odpusťte si, že vaše nemoc měla dopad na vaši rodinu. Neonemocněli jste záměrně. A protože trpíte nejvíc, musíte být nejlaskavější sami k sobě.
Přijetí také posiluje. Když se přijmete takoví, jací jste, přestanete se skrývat. Vybavili jste se, abyste celému světu řekli, že je vám jedno, co si myslí ostatní; že vám nevadí, že se u vás vyvinula porucha, která je léčitelná, a že jste připraveni s ní bojovat a porazit ji.