Někteří z nás jsou svobodní záměrně. Daří se nám samostatně i s přáteli. Někteří se k tomu dostali standardně díky okolnostem. A spousta z nás by to nechtěla jinak, píše Xenia Taliotis
Mnozí z nás si užívají, že si dělají, co chtějí, kdy chtějí, aniž by museli uvažovat o partnerovi. Foto: Jas Lehal
Bohužel není snadné najít ve filmech a literatuře pozitivní zobrazení svobodných lidí. Zdá se, že poselstvím je, že být single vás nakonec přivede k šílenství, od psychopatů, jako jsou Norman Bates a Hedra Carlsonová (Psycho a Single White Female), přes zamilovanou Bridget Jonesovou až po řadu křehkých myslí rozštěpených osamělostí, zoufalstvím a/nebo sexuální frustrací (Rachel Waringová v drásavém filmu Stephena Benatara Wish her Safe at Home; Blanche Duboisová v Tramvaji do stanice Touha Tennesseeho Williamse a Ignatius J. Reilly v Confederacy of Dunces Johna Kennedyho Toola).
Naštěstí se tyto zlomené duše vůbec nepodobají mým společenským, atraktivním, svobodným kamarádkám, z nichž některé nikdy neměly žádný vztah. Ani jejich životy se nijak nepodobají mému svobodnému životu, který vedu už téměř deset let.
Ať už z vlastní vůle, nebo kvůli okolnostem, mnozí z nás jsou sami – a patříme k rostoucímu počtu lidí. Ačkoli není možné zjistit, kolik je celosvětově nesezdaných lidí, počet domácností s jedním člověkem roste. Společnost Euromonitor, která se zabývá průzkumem trhu, předpovídá, že do roku 2020 jich bude 331 milionů, zatímco v roce 2011 jich bylo 277 milionů.
Proč online seznamka nebyla pro mě
Samotnou jsem se stala, když mi před devíti lety zemřel partner. Jeho smrt mě uvrhla do studny smutku tak hluboké, temné a bez opory, že jsem si myslela, že už nikdy nenajdu cestu ven.
Když jsem se nakonec z toho oceánu smutku vynořila, bylo mi kolem čtyřicítky, byla jsem na volné noze a měla jsem mnohem menší okruh přátel. Neexistovaly žádné pracovní dávky, žádné seznámení s vhodnými muži, žádný způsob, jak se seznámit s někým novým, který by nebyl virtuální.
Krátce jsem sice nakupovala na internetu, ale připadala jsem si, jako bych usnula ve Svobodě a probudila se ve výprodeji. Jsem si jistá, že se tam někde dají najít skvosty, ale neměla jsem sílu přehrabovat se v tom rozpadlém a pomačkaném, potrhaném, opotřebovaném a vyloženě k ničemu.
Proč jsem zůstala svobodná
A tak jsem zůstala svobodná; zčásti proto, že moje nechuť hledat je větší než potřeba hledat, a zčásti proto, že si nedokážu představit, že bych našla někoho, kdo by ve mně vyvolal tolik všeho – lásky, touhy, dokonce i vzteku – jako můj partner.
Dělám spoustu věcí sama; chodím do kina, do divadla, dokonce i cestuju – ne proto, že bych neměla přátele (ty mám, a dost) – ale protože jsem se naučila užívat si spontánnosti, kterou mi svobodný život poskytuje.
Sama sebe bych asi standardně označila za single, ale mám přátele, kteří se blíží tomu, že jsou srdcem single, což je termín, který vymyslela socioložka Dr. Bella DePaulo, autorka blogu Psychology Today Living Single a mnoha knih na toto téma, včetně Single with Attitude a The Best of Single Life.
Nejsme na tom všichni lépe v páru
DePaulo říká, že je čirý humbuk, že je nám všem lépe v páru: „Lidé, kteří jsou v srdci svobodní, vedou svůj nejlepší a nejautentičtější život sami. Je směšné předpokládat, že každý, kdo je sám, je osamělý.“
„Stejně tak je směšné tvrdit, že svobodní lidé jsou méně propojení než ti, kteří jsou ve vztahu. Studie ukazují, že opak je pravdou. Jakmile lidé uzavřou partnerský vztah, jsou méně spojeni s přáteli a rodinou, protože si budují život kolem svého partnera.
„Všechny kultury stigmatizují singles do té míry, že téměř neexistuje hlas pro ty, kteří jsou v pohodě sami. Můj výzkum ukazuje, že být single může být nesmírně uspokojivý způsob života.“
Šťastný sám a samostatný
Můj přítel Fran by s DePaulem nejspíš souhlasil. Nádherná, chytrá, osobitá Fran, které je nyní padesát, nikdy neměla dlouhodobý vztah: „
„Vždycky jsem byla šťastná ve své vlastní společnosti a myslím, že teď, když jsem starší, ta uzavřenost možná překročila hranici ustálenosti.
„Vím, že bych teď měla problém být s někým na jakékoli úrovni a asi by pro mě bylo nemožné s někým žít. Rád se vracím domů do svého klidného prostoru a nemusím s nikým mluvit ani řešit, na co se budu dívat nebo co budu jíst.
„Nejde o to, že bych byl sobec. Spíš jde o to, že když jsem zodpovědná jen za svá vlastní rozhodnutí, jsem spokojená.“
Být s přibývajícím věkem sama
Co ji ale znepokojuje, je budoucnost. „Dělám si starosti, co bude, až budu v důchodu a až se moji přátelé odstěhují. Přemýšlím, jestli pro mě bude těžší být single po šedesátce a sedmdesátce, ale myslím, že jedním ze způsobů, jak to obejít, bude mít spoustu zájmů.
„Doufám, že budu moci stále cestovat. Je to jedna z mých vášní a naštěstí jsem vždycky měla kamarádku, se kterou jsem mohla jet, protože sama do ciziny moc ráda nejezdím.“
Stejně jako Fran je i můj 58letý přítel Filip už velmi dlouho svobodný – jeho poslední vztah skončil před 27 lety. Filipovo svobodné povolání se k němu plíživě přiblížilo: „Nečekal jsem, že moje randění skončí, když mi bylo 31 let,“ říká, „ale roky plynuly a myslím, že čím déle člověk zůstává sám, tím obtížněji si hledá další vztah.
„Přitom jsem strašný romantik, takže kdyby se objevil nějaký úžasný muž a smetl mě, asi bych po něm hned skočila.“
Naše vztahy s přáteli
Philip si myslí, že život svobodných lidí se postupně stává jednodušším a že hoteliéři a restauratéři se nyní mnohem lépe chovají k singletům jako k normálním lidem. V mládí hodně cestoval sám, nyní dává přednost cestám s přáteli, ale nemá výčitky svědomí vyrazit sám, pokud není nikdo k dispozici.
To se stává jen zřídka, protože má obrovský okruh blízkých přátel, kteří s ním rádi zajdou na večeři nebo někam vyrazí. „To je věc nás svobodných lidí – nemáme jeden vztah, máme jich několik – se svými přáteli. Vždycky se někdo najde, když potřebuju společnost.“
„Myslím, že v dnešní době se člověk musí dost snažit, aby byl osamělý, když existuje tolik možností, jak zůstat v kontaktu s přáteli, a tolik způsobů, jak příjemně trávit čas. U mě je to asi tak, že opravdu miluju potulování a jednou z hlavních výhod toho, že jsem svobodná, je fakt, že mám svobodu nic nedělat.“
Napříč tomu, co si myslí seznamovací společnosti, ne každý potřebuje druhou polovičku – někteří z nás už jsou kompletní.