Pochopení zneužívání
Lidé mají problém pochopit motivy lidí, kteří se dopouštějí zneužívání. Častou otázkou je, proč se lidé rozhodnou zneužívat jiné lidi. Proč se (dospělí) lidé, kteří jsou zneužíváni, rozhodnou setrvat ve vztazích, v nichž dochází ke zneužívání, je jiná otázka. Ani na jednu z těchto otázek není snadná odpověď a ani sebevětší snaha poučit se o tom, proč lidé mohou činit tato zdánlivě iracionální rozhodnutí, nepovede k úplnému pochopení. Situace zneužívání je třeba prožít a zažít, aby jejich vnitřní logika dávala nějaký smysl. Můžeme se však pokusit udělat maximum pro pochopení.
Proč lidé zneužívají?“
První otázka „Proč lidé zneužívají jiné lidi?“ má více odpovědí. Někteří zneužívající se naučili zneužívat od svých rodičů. Jejich raná historie se skládala z toho, že sami byli zneužíváni a/nebo viděli, jak jsou zneužíváni jiní (jeden rodič zneužíval druhého nebo svého sourozence atd.). V důsledku toho je pro tyto lidi týrání běžným životním stavem. Tito lidé si internalizovali určitou vztahovou dynamiku, konkrétně komplementární role „zneužívajícího“ a „oběti“. Z vlastní zkušenosti z dětství znají a plně chápou hrůzu z toho, že jsou bezmocnou obětí. Opakem toho, být obětí, není prostě odmítnout zneužívání; je to naopak, být zneužívajícím. Mají-li na výběr mezi rolí nekontrolované oběti a rolí kontrolovaného násilníka, někteří z těchto lidí vyrostou a dají přednost roli násilníka. Když se stanou dospělými, jednoduše tuto vztahovou dynamiku obrátí a začnou hrát „zneužívající“ stranu vztahové dynamiky, kterou se naučili. Tím, že se rozhodnou být agresorem a násilníkem, mohou získat první pocit, že mají kontrolu nad svým osudem a nejsou vydáni na milost a nemilost druhým. To, že při tom ubližují druhým, může zůstat nezaregistrováno nebo se objevit jen jako matná součást jejich vědomí.
Absurdní chování může být také důsledkem problémů nebo poruch duševního zdraví. Například člověk s problémy se zvládáním hněvu, s diagnózou intermitentní výbušné poruchy nebo s problémy s alkoholem či drogami se může během hádky snadno vymknout kontrole (např. proto, že je něco v nepořádku s jeho schopností se na úrovni mozku brzdit) a slovně nebo fyzicky udeřit na své partnery a závislé osoby.
Jiní lidé, kteří zneužívají, nakonec zneužívají proto, že mají deficit empatie, ať už v důsledku nějakého poškození mozku, nebo proto, že byli sami v dětství tak zneužíváni, že se jejich vrozené empatické schopnosti nikdy řádně nerozvinuly. Takoví zneužívající se nedokážou nebo nechtějí vztahovat k druhým lidem jako k lidem a místo toho se k nim chovají jako k objektům. V podstatě si lidi pletou s věcmi. Chovají se k lidem, jako by tu byli pouze pro jejich pohodlí a neměli jinak samostatný, důležitý život. Násilníci, kteří se k lidem chovají tímto způsobem, jsou velmi pravděpodobně psychicky nemocní a možná i zdravotně. Mohou mít antisociální (sociopatickou, psychopatickou) nebo narcistickou poruchu osobnosti, mohou mít problémy s ovládáním hněvu nebo impulsů a k tomu ještě problémy s návykovými látkami! Tito lidé mohou zneužívat kvůli výhodám, které z toho mají, například kvůli sexuálnímu nebo finančnímu uspokojení nebo kvůli prostému lákadlu moci nad životy druhých lidí. Vzpomeňte si na jakéhokoli diktátora, který se vám vybaví, a získáte zosobnění tohoto typu jedince (zdá se, že Saddám Hussain dobře zapadá a snadno se vám vybaví). Dobrým příkladem tohoto typu je také postava Tonyho Soprana ze seriálu HBO „Sopránovi“. Postava Tonyho je zajímavá tím, že si je vědoma svého sklonu k narcistické sociopatii a občas s ním s různou mírou úspěšnosti bojuje.
.