Od ledna 1988 do května 1992, 33 nedonošených dětí (vrozených, gestačního stáří méně než 35 týdnů), které byly nasazeny na respirační terapii (před šestou hodinou věku) z důvodu syndromu dechové tísně (RDS), bylo zkoumáno, zda lze první alveolo-arteriální kyslíkový gradient (AaDO2) po zahájení mechanické ventilace použít jako prediktor délky trvání intubace. Byli rozděleni do tří skupin: 9 případů bez přidružených onemocnění nebo závažných komplikací, které byly úspěšně extubovány (skupina I), 10 případů s přidruženými onemocněními nebo závažnými komplikacemi, které byly úspěšně extubovány (skupina II), a 14 případů, u nichž došlo k úmrtí před extubací (skupina III). Po intubaci byl zkoumán vztah mezi první hodnotou AaDO2 a následnou dobou trvání intubace. Významná korelace mezi AaDO2 a počtem dnů intubace byla prokázána pouze ve skupině I (r = 0,93, p < 0,001). Mezi skupinami se průměrné hodnoty gestačního věku, Apgar skóre, údajů o prvním odběru arteriálních krevních plynů a nastavení ventilátoru po intubaci a AaDO2 statisticky nelišily. Výsledky naznačují, že první AaDO2 nelze použít k predikci mortality a morbidity, ale lze jej použít jako prediktor počtu dnů intubace u přežívajících dětí s RDS bez přidružených onemocnění nebo závažných komplikací. Pokud přežívající pacient s RDS není extubován v předpokládaném termínu, je třeba pátrat po možných přidružených onemocněních nebo závažných komplikacích.