Příběh 3- První den ve škole
Je to tvůj první den na střední škole a ty se nesmírně těšíš, ale jsi také nervózní. Celý minulý rok jsi slýchala historky o tom, jak je střední škola drsná, zejména pro nositele slipů, jako jsi ty. Byl jsi však přesvědčený, že jsou to všechno jen fámy, vymyšlené jen proto, aby vyděsily prvňáky, zatímco ve skutečnosti je to naprosto v pořádku! Přesto sis nemohla pomoct, ale když ses potkala s jedním ze svých kamarádů ze staré školy a plácli jste si, povídali jste si o tom, co jste dělali o prázdninách, když jste vcházeli do školy, bylo ti úzko.
Tvoje naděje, že ty zvěsti nebyly nic víc, se však rozplynuly, když se na vás oba zadíval vysoký starší žák: „Prváci se mají okamžitě hlásit na chlapeckých záchodech u tělocvičny. Žádné hádky.“ Dívá se na vás, dokud oba nepřikývnete, a odchází, zanechávaje vás oba v němém úžasu. Je tohle zasvěcení?“
Obě jdete k záchodům a přede dveřmi vidíte frontu kluků, kteří se tváří nervózně. Na ceduli u dveří je napsáno: „Wedgie Sessions inside – tighty whitey inspection for all freshmen boys“. Uvědomíš si, co to znamená, a zbledneš, tvůj kamarád vypadá také velmi nervózně, i když nosí boxerky, takže byl méně nervózní než ty.
Neochotně se zařadíš na konec fronty a pozoruješ prváky, kteří jdou na záchod, než po několika minutách vyjdou ven. Buď vycházeli s úlevou, nebo skučeli bolestí a vyhrabávali si slipy ze zadku. Pár jich dokonce vyšlo s atomovými klíny, což tě vzhledem k tvé dnešní volbě spodního prádla, neposkvrněných, čerstvě zakoupených elasťáků s tvým jménem napsaným maminkou na pásku, nijak neuklidňuje.
Pomalu, ale jistě se dostáváš do první řady, trochu se kroutíš a potíš se nervozitou, kamarádka tě uklidňujícím způsobem poplácává po rameni, když kluk před tebou vychází s atomovým klínem a natahuje se, aby se ho pokusil vytáhnout, zatímco odkulhává. Zíráš na něj a myslíš si, že ho poznáváš ze staré školy, když tě do reality vrátí „Další!“, které se ozve zevnitř. S velkým nádechem vstoupíš do koupelny.
Vítají tě dva starší ročníky, oba hodně urostlí a svalnatí, nejspíš ve sportovním týmu. Jeden z nich svírá v ruce desky a tužku, zatímco za druhým leží dvě hromádky spodního prádla, jedna ze slipů (hlavně stahovacích) a druhá z boxerek. Co se to děje?“
„Jméno?“ Zeptá se ten s klipem a ty mu ho rychle dáš a sleduješ, jak ho čmárá na tabuli. „Spodní prádlo?“ Odpovídáš upřímně a doufáš, že se tím vše zkrátí.
Ten, který stojí před hromadou spodního prádla, přistoupí a tyčí se nad tebou. Beze slova tě otočí, sáhne ti do džínů, vezme si hrst a snadno tě zvedne ze země! Zalapáš po dechu a ztuhneš jako pravítko, nevíš, jak přijmout invazi látky do svého zadku, když se ti prsty natáhnou k zemi. Už dřív jsi dostával klíny, většinou hravé od kamarádů, ale ještě nikdy tě nezvedli ze země!“
Šikanující klip začne mluvit, zatímco ten, kdo tě zaklíná, s tebou hopsá nahoru a dolů jako s jojo, takže pokaždé, když dopadneš do klína, vyjekneš.
„Na téhle škole vás, prváky, dělíme na dvě skupiny, na nositele slipů neboli šprty a na nositele boxerek a boxerek, neutrály. V prváku nejsou žádní šikanisté, to je vyhrazeno nám, čtvrťákům. Musíte si vybrat, jestli zůstanete nositeli slipů a necháte si líbit zaklínání a ponižování, nebo budete nosit boxerky a budete se dívat, jak se místo vás zaklíná někdo jiný. Co si vybereš?“
Mrkáš a nejsi schopen pořádně přemýšlet, když tě neustále trápí klíny. Tyran s klipem netrpělivě poklepe nohou: „Možná bychom ti měli dát nějaký čas, aby sis to promyslel.“ Cítíš, jak tě přenáší k záchodové kabince, která se otevírá a odhaluje záchod. Zblednete a zběsile kopete nohama, prosíte o milost a o propuštění, bohužel to padá na úrodnou půdu.
Jsi přenesen k záchodu a spuštěn dolů, tyran volnou rukou tlačí tvou hlavu dolů k záchodu, který je naštěstí čistý. Snažíš se vzdorovat, ale víš, že je to nemožné, a přijímáš svůj osud, zadržuješ dech, když jsi ponořen do záchodu, s hlavou zcela ponořenou ve vodě. Naštěstí vás pod vodou nedrží dlouho, než uslyšíte „Floosh!“ a voda pod vámi rychle zmizí, než se vaše hlava zvedne ze záchodu, pořádně zavirovaná.
Ještě s tebou neskončil, tyran tě skloní a strčí ti hlavu mezi nohy, pevně uchopí tvé slipy a tahá za ně stále silněji. Vydáš ze sebe výkřik bolesti a uslyšíš, jak se ti trhají slipy, když z tebe tyran strhne opasek, který mu spadne do rukou a ty si na chvíli oddechneš.
Když tě vytáhne mezi nohy, natáhneš se zpátky, abys vytáhl klín, ale cítíš, jak ti tyran odplácává ruce, takže v odpověď zasténáš, protože jsi nucen klín udržet.
Tyran tě chytne za přední část slipů a zatahá za ně, takže pištíš jako holka, protože ti koule drtí vata mezi nohama. Škube znovu a znovu, silněji a silněji, protože ti bolest vhání slzy do očí, skoro vidíš hvězdy z meluzíny, dokud se na záchodech neozve další hlasité „riiiiiip“, slipy ti sjedou úplně nad hlavu a nechají tě v komando.
Otřeš si oči od vody, když tě vyvedou zpátky k šprtovi s klipem. Zvedne obočí a ty přemýšlíš o tom, co jsi právě prožil, o bolesti a ponížení, a v hloubi duše víš, že to za to nestojí. Jednoduše ukážeš na boxerky, protože víš, že nemáš jinou možnost.
Ten, který tě zaklíná, vezme pár boxerek, hodí je po tobě a řekne první slovo od chvíle, kdy jsi vešel. „Běž se převléct.“ Zamumlá a ty přikývneš a jdeš do otevřené kabinky, kde jsi byl zavirován, zavřeš dveře a převlékneš se, oblékneš si modročerné pruhované boxerky a vyjdeš zpátky ven.
Vidíš, jak ten tyran, který tě zaklínal, bere roztrhanou látku a hází ji na hromadu. Šikanista si do desek něco načmárá a naposledy kývne hlavou: „Hotovo. Těším se na vás, moji malí prváci.“
Zčervenáš a rychle spěcháš ven, přičemž si rychle otřeš rozkrok v místě, kde tě klín štípal nejvíc. Vyjdeš ven, usměješ se na kamaráda a snažíš se nevnímat vodu, která ti kape z vlasů a smáčí tričko, když strnule odcházíš do třídy a vidíš, jak tvůj kamarád vchází vstříc svému osudu.
Později během oběda vidíš, jak tvého kamaráda pověsí na jednu ze skříněk na chodbě skupinka rváčů, stáhne mu kalhoty a k jeho velkému ponížení mu dělá cecky. Jeho červený obličej se na tebe podívá a ty mu pohled opětuješ a přemýšlíš, co ho přimělo přejít z boxerek, kterých si tak vážil, na upnuté kalhotky.
Usměje se na tebe a ty mu úsměv opětuješ, protože víš, že vaše přátelství zůstane, ale odteď bude úplně jiné.
To bude zajímavý první rok.
KONEC