Ačkoli Wallenberg zachránil tolik lidí, sám nebyl zachráněn tolika lidmi, kteří tak mohli učinit. Místo aby ho Sověti – kteří 17. ledna 1945 vstoupili do Maďarska jako samotní osvoboditelé – přivítali jako osvoboditele, Wallenberga uvěznili. Zmizel v gulagu a Sověti nejprve tvrdili, že zemřel v červenci 1947, a následně, že byl zavražděn – rovněž v červenci 1947.
Tato sovětská tvrzení však byla vyvrácena několika vyšetřováními, včetně Mezinárodní komise pro osud a místo pobytu Raoula Wallenberga, kterou inspiroval Wallenbergův bratr, zesnulý Guy von Dardel ze Švédska, a na níž se podílel profesor Irwin Cotler spolu s americkým nositelem Nobelovy ceny míru Elie Wieselem, ruským vědcem Michailem Chlenovem a bývalým izraelským generálním prokurátorem Gideonem Hausnerem.
V roce 1985 shledal americký federální soud „nezvratnými“ důkazy, že Wallenberg žil i po roce 1947, „přesvědčivými“, že žil v 60. letech, a „věrohodnými“, že zůstal naživu až do 80. let; co přesně se s ním stalo, však zůstává záhadou.
Nedávno zahájila skupina mezinárodních odborníků na Wallenbergovu problematiku nový mezinárodní výzkumný projekt Raoul Wallenberg Research Initiative (RWI-70), který koordinuje dlouholetá badatelka Susanne Bergerová. Skupina svolala mezinárodní kulatý stůl Raoul Wallenberg International Roundtable ukotvený v zásobárně zkušeností a odborných znalostí vědců s cílem vypracovat, slovy Susanne Bergerové, „plán řešení Wallenbergova případu a diskutovat o tom, jak získat přístup k zásadní dokumentaci v ruských a dalších mezinárodních archivech“.“
Nejdůležitější je, že tato skupina usiluje o spravedlnost pro Raoula Wallenberga – která byla po celá ta léta odpírána -, o odhalení tajemství historie, abychom se my, a zejména jeho dlouho trpící rodina, mohli konečně dozvědět pravdu o tomto zmizelém Hrdinovi lidstva a zosobnění morální odvahy a činu. Pro nás „by neměla existovat jiná možnost.“