Ocenil jsem také předkrm French Brie, a to jak pro jeho střídmost – jen jednotlivé plátky rozpuštěné na třech toastech s ořechy a brusinkami – tak pro chuťovou souhru rajčatové marmelády (s přízvukem citrusů) a mikro bazalky, která pokrm doplnila. Portobello cups – baby bella caps plněné klobásou a strouhankou – zahrnovaly více sýra, čedar rozpuštěný ve „fondue“ omáčce (s kapkou bílého vína), která houby udusila a posloužila jako jemný kontrapunkt k masu s fenyklovou příchutí.
Na jídelním lístku pečený lilek „Napolitan“ evokoval úhledné vrstvení ingrediencí (špenát, houby, sýr, sušená rajčata), ale místo toho byl nevzhlednou hromádkou. I přes svůj vzhled a zklamání ze zjištění, že lilek byl obalený a osmažený, mi tento předkrm docela chutnal, hlavně díky výborné marinaře a kvalitní buvolí mozzarelle, která jím prosakovala. Středomořské kalamáry fritti, kreativní směs oliv, artyčokových srdcí, fety, kaparů a cherry paprik, přinesly úžasnou kombinaci chutí, ale oslabily křehkost chobotnic. Možná by se to dalo vylepšit grilováním, a ne smažením.
Z půl tuctu domácích těstovin vřele doporučuji motýlka s mainským humrem, který byl těžký na maso z klepet a paží, lehký na omáčku z vodky a správný v použití rajčat, sýra a chřestu. Hřebenatky z denní lodi, ačkoli byly pěkně nedopečené, by byly hodnoceny výše, kdyby jejich příliš sýrové lůžko s rizotem (rovněž hustě polité máslem) bylo méně mazlavé.
Většina dezertů byla dobře udělaná a stála za ochutnání. Patřily k nim tiramisù (vlhký, s vhodnými podtóny moka a mascarpone) a vanilkový crème brûlée. Je to však croissantový chlebový pudink s čokoládovými lupínky, který mě stále pronásleduje. Klamavě dekadentní tmavá čokoláda se rozplývá v máslových kouscích croissantu, obklopená vanilkovým krémem, a přízrak tohoto dezertu mě nutí vrátit se do Abigail’s.