Před několika lety jsem si uvědomil, že jsem žalostně neznalý mangy. Nejen o tom, co lze považovat za „kánonická“ díla, ale i o tom, jak celé odvětví funguje. Když jsem v té době objevil Bakumana, byl jsem příjemně překvapen, že některé mangy jsou do jisté míry autoreferenční, osvětlují proces výroby mangy a zároveň vyprávějí zábavný příběh. Od té doby se snažím dávat pozor na mangy v tomto duchu, a tak jsem narazil na knihu A Drifting Life od Jošihira Tatsumiho.
Kniha je vzpomínkovou knihou, která popisuje Tatsumiho vstup do mangy a jeho začátky jako mangaka a občas i editor až do roku 1960. (S krátkým epilogem v polovině 90. let.) Jak název napovídá, příběh se neubírá vždy přímou a logickou cestou. Ukazuje nám Tatsumiho a některé jeho současníky, jak pracují na tom, aby se stali profesionálními mangaky, ale obsahuje také části jejich formálního školního vzdělávání, neúspěšných románků, opileckých nocí a dalších téměř nesouvislých událostí ve vztahu k hlavnímu příběhu. V celé knize jsou také další společenské rozcestníky, které uvádějí, kdy se v Japonsku odehrály významné události, aby poskytly širší kulturní kontext.
Nejvíce mě zaujaly podrobnosti o fungování nakladatelství. Jak jsem řekl, ke knize jsem přišel především se zájmem právě o to. Tyto kulturní rozcestníky mi také hodně pomohly, například při vysvětlování, proč vydavatelé často komunikovali s umělci prostřednictvím telegramů. Byl bych raději, kdyby některé slepé uličky (např. nepovedené romány) byly vypuštěny ve prospěch dalších diskusí o manze. Tehdy se zjevně vedla zdravá debata o rozdílech/podobnostech mezi mangou, jak byla tradičně známa, a gekigou a komangou. Tyto diskuse jsou však z velké části pouze naznačeny a je zde jen málo popsáno, co gekiga vůbec je.
Na to, jak skličujícím dojmem kniha vypadá a čítá přes 850 stran, se čte překvapivě rychle. Tatsumiho styl je poměrně lehký a kreslený, což pravděpodobně přispívá k relativně rychlému čtení. Také se nepouští do žádných zvlášť složitých otázek nebo problémů. Ke konci se na chvíli zamotá do protestu proti Smlouvě o vzájemné spolupráci a bezpečnosti mezi Spojenými státy a Japonskem, ale postoj opozice shrne takřka mimochodem a dokonce na rovinu řekne, že se většinou nechal strhnout emocemi shromáždění, aniž by smlouvě samotné věcně porozuměl.
Přestože to šlo rychle, stejně jsem potřeboval několik sezení, abych to celé přečetl. Což zmiňuji jen proto, že opakované otevírání a zavírání knihy vedlo k tomu, že lepidlo na hřbetu začalo selhávat, když jsem se dostal k posledním asi 100 stranám. Je to tak tlustá kniha, že vazba použitá pro typický paperback se zdá být poněkud neadekvátní. Je možné, že jsem jen náhodou dostal špatný výtisk, ale mám pocit, že můj výtisk není jediný, který se začal rozpadat ještě před jediným přečtením.
A Drifting Life je fascinující a podrobný popis zrodu manga průmyslu a životů některých původních hvězd, nejvíce samozřejmě samotného Tatsumiho. Je zde překvapivě málo emocionální hloubky, ale faktografické a kontextuální aspekty knihy, což jsou části, které mě stejně zajímaly víc, to více než vynahradily.