Stavba Dmitrije Donského začala 22. září 1880 v Nové admiralitní loděnici v St. Petersburgu a slavnostní položení kýlu se uskutečnilo 21. května 1881. Na vodu byla spuštěna 30. srpna 1882 a dokončena počátkem roku 1885. Celkové náklady na loď činily 3 421 468 rublů. Byla pojmenována po Dmitriji Donském, moskevském velkoknížeti.
Dne 8. srpna 1885 vyplula do Středozemního moře, kde zůstala až do 6. března 1887, kdy dorazila do Port Saidu na cestě na Dálný východ. Do japonského Nagasaki dorazil Dmitrij Donskoj 19. května a v japonských vodách zůstal několik měsíců. Do Vladivostoku loď dorazila 20. července a 12. října při nácviku torpédování nešťastnou náhodou ztroskotala. Byla jen lehce poškozena a následujícího dne byla znovu vytažena na vodu. Dmitrij Donskoj toho roku přezimoval v Japonsku a v únoru 1888 navštívil přístavy Chefoo a Šanghaj. Než se 20. ledna 1889 začala vracet na Balt, byla v Jokohamě opravena. Po připlutí do Kronštadtu 12. června loď zkontroloval car Alexandr III. Krátce poté zahájila dlouhou generální opravu v rámci příprav na další zahraniční plavbu.
Dmitrii Donskoi zahájil svou druhou zahraniční plavbu 3. října 1891, kdy vyplul do Středozemního moře a cestou navštívil francouzský Brest. Dne 13. února 1892 byla překlasifikována na křižník prvního stupně a ve Středomoří zůstala ještě asi měsíc. Do Vladivostoku dorazila 29. června a cestou se zastavila v Adenu, Singapuru a Hongkongu. Dmitrij Donskoj během roku několikrát sloužil jako vlajková loď kontradmirála Tirtova. Zimu strávila v Jokosuce a Nagasaki, než počátkem roku 1893 vyplula do Ameriky na návštěvu dobré vůle u příležitosti 400. výročí objevení Ameriky. V březnu loď v Alžíru vyzvedla ruského velkoknížete Alexandra Michajloviče a stala se vlajkovou lodí kontradmirála Kaznakova, který velel všem ruským lodím na výstavě. Dmitrij Donskoj dorazil do New Yorku 25. dubna a o dva dny později se zúčastnil prezidentské přehlídky. Než začátkem září dorazila zpět do Kronštadtu, navštívila přístavy ve Filadelfii, Bostonu a Newportu na Rhode Islandu.
Během dlouhé přestavby v letech 1893-95 byla loď přezbrojena šesti šestipalcovými děly ráže 45 mm, deseti děly ráže 45 mm (120 mm) a šesti děly ráže 47 mm. V této době byly pravděpodobně vyměněny její kotle a plachetnice byla nahrazena třemi stožáry. Koncem roku 1895 byl kapitánem lodi jmenován Wilgelm Vitgeft a 10. listopadu zahájil Dmitrij Donskoj její plavbu na Dálný východ. Byla jednou z ruských lodí, které v březnu 1898 obsadily Port Arthur, a v polovině roku 1900 se podílela na potlačení boxerského povstání. Koncem roku 1901 dostala loď příkaz k návratu domů. Po svém příjezdu byl Dmitrij Donskoj znovu přestavěn a šest jeho 4,7palcových děl bylo nahrazeno šesti 75milimetrovými (3,0 palce) děly a dvěma dalšími 47mm děly.
Po dokončení přestavby doprovázela v říjnu 1903 skupinu sedmi torpédoborců a pěti torpédových člunů do Středozemního moře, kde byla přidělena ke Středomořské eskadře pod velením kontradmirála Vireniuse. Námořní štáb rozhodl, že v prosinci posílí Středomořskou eskadru Tichomořská eskadra, ale její vyplutí zdržely opravy bitevní lodi Osljabja poté, co se uzemnila. Když v únoru 1904 začala rusko-japonská válka, eskadra se nacházela v Rudém moři a byla odvolána do Baltského moře, aby ji Japonci cestou nezastihli a nezničili.
PotopeníEdit
Dmitrij Donskoj byl přidělen ke křižníkovým silám Druhé tichomořské eskadry a 15. října 1904 vyplul z Libavy směrem do Vladivostoku s velitelem kapitánem 1. třídy Lebeděvem. Cestou v Severním moři byla poškozena přátelskou palbou sedmi sesterských lodí při záměně za japonské plavidlo během incidentu na Doggerově břehu z 21. na 22. října. Loď minula mys Dobré naděje 20. prosince. Zatímco se 27. května 1905 blížila k Cušimskému průlivu, byly ruské síly zadrženy Japonci v bitvě u Cušimy. Křižník byl určen k obraně transportních lodí v týlu ruské formace a během dne nebyl vážněji zasažen.
V podvečer se oddělil od zbytku flotily a pokusil se proplout na sever do Vladivostoku přes japonské loďstvo. Dmitrij Donskoj byl v noci neúspěšně napaden japonskými torpédoborci a torpédovými čluny. Následujícího rána pomohla přenést těžce zraněného velitele eskadry, viceadmirála Zinova Rožestvenského, z torpédoborce Buinyi na torpédoborec Biedovi a poté byla nucena Buinyi potopit, když se torpédoborci porouchaly stroje. Posádka torpédoborce, stejně jako asi 205 přeživších z Osljaby, byla před potopením Buinyi přemístěna na křižník.
Když loď plula na sever, byla pozdě večer spatřena několika skupinami japonských lodí a v následném boji těžce poškozena. Kapitán Lebeděv se rozhodl spustit loď na mělčinu na Ulleungdo, ale loď místo toho zakotvila a všichni muži na palubě byli odvezeni na ostrov. Zhruba 60 mužů z posádky lodi bylo během bojů zabito a dalších 120 zraněno. Následujícího rána, 29. května, byl Dmitrij Donskoj potopen asi míli a půl (2,4 km) od pobřeží, přibližně na 37°30′ s. š. 130°57′ v. d. / 37,500° s. š. 130,950° v. d. Souřadnice: 37°30′N 130°57′E / 37.500°N 130.950°E. Přeživší byli zajati ještě téhož odpoledne výsadky z japonského torpédoborce Fubuki (1905) a japonského ozbrojeného obchodního křižníku Kasugu Maru.
.