Obsahuje modul spustitelného souboru, modul používaný ke spouštění nekomprimovaných souborů z komprimovaných souborů. Takový komprimovaný soubor nevyžaduje externí program pro dekomprimaci obsahu samorozbalovacího souboru a může sám spustit operaci. Archivátory souborů, jako je WinRAR, však stále mohou se samorozbalovacími soubory zacházet jako s jakýmikoli jinými komprimovanými soubory. Uživatelé, kteří nechtějí obdržený samorozbalovací soubor spustit (například když může obsahovat virus), mohou použít archivátor souborů k zobrazení nebo dekomprimaci jeho obsahu bez spuštění spustitelného kódu.
Při spuštění samorozbalovacího archivu pod operačním systémem, který to podporuje, je obsah archivu extrahován a uložen jako soubory na disku. Vestavěný samorozbalovací program často podporuje řadu argumentů příkazového řádku pro řízení chování, tj. pro určení cílového umístění nebo výběr pouze konkrétních souborů, které mají být extrahovány.
Samorozbalovací archivy obsahují pouze archivované soubory, a proto je třeba je extrahovat pomocí kompatibilního programu. Samorozbalovací archivy se nemohou samorozbalit pod jiným operačním systémem, ale většinou je lze přesto otevřít pomocí vhodného extraktoru, protože tento nástroj nebere v úvahu spustitelnou část souboru a místo toho extrahuje pouze zdroj archivu. V některých případech to vyžaduje, aby byl samorozbalovací spustitelný soubor přejmenován tak, aby měl příponu přidruženou k příslušnému balíčkovacímu programu. Samorozbalovací soubory mají obvykle příponu .exe jako ostatní spustitelné soubory.
Například archiv se může jmenovat somefiles.zip – lze jej otevřít pod libovolným operačním systémem vhodným správcem archivů, který podporuje formát souboru i použitý kompresní algoritmus. Alternativně by mohl být převeden na somefiles.exe, který se sám rozbalí na počítači s operačním systémem Microsoft Windows bez potřeby tohoto vhodného správce archivů. Pod Linuxem se nerozbalí sám, ale lze jej otevřít pomocí vhodného linuxového správce archivů.
Existuje několik funkčně ekvivalentních, ale nekompatibilních formátů archivních souborů, včetně ZIP, RAR, 7z a mnoha dalších. Některé programy umí spravovat (vytvářet, rozbalovat nebo upravovat) pouze jeden typ archivu, zatímco mnohé jiné si poradí s více formáty. Kromě toho existuje rozdíl mezi formátem souboru a použitým kompresním algoritmem. Jeden formát souboru, například 7z, může podporovat více různých kompresních algoritmů včetně LZMA, LZMA2, PPMd a BZip2. Aby dekompresní nástroj správně rozbalil archiv, ať už samorozbalovací nebo standardní, musí umět pracovat jak s formátem souboru, tak s použitým algoritmem. Přesný spustitelný kód umístěný na začátku samorozbalovacího archivu se proto může lišit v závislosti na tom, jaké možnosti byly použity při vytváření archivu. Rutiny pro dekomprimaci se budou lišit například u archivu LZMA 7z ve srovnání s archivem LZMA2 7z.
Samorozbalovací archivy může vytvářet několik programů. Pro Windows jsou to WinZip, WinRAR, 7-Zip, WinUHA, KGB Archiver, Make SFX, vestavěný průvodce IExpress a mnoho dalších, některé experimentální. Pro Macintosh jsou to StuffIt, The Unarchiver a 7zX. Existují také programy, které vytvářejí samorozbalovací archivy v systému Unix jako shellové skripty, které využívají programy jako tar a gzip (které musí být přítomny v cílovém systému). Jiné (jako 7-Zip nebo RAR) mohou vytvářet samorozbalovací archivy jako běžné spustitelné soubory ve formátu ELF. Raným příkladem samorozbalovacího archivu byl unixový archiv shar, ve kterém byl jeden nebo více textových souborů spojen do shellového skriptu, který po spuštění znovu vytvořil původní soubory.
Samorozbalovací archivy lze použít k archivaci libovolného počtu dat i spustitelných souborů. Je třeba je odlišovat od komprese spustitelných souborů, kdy spustitelný soubor obsahuje pouze jeden spustitelný soubor a jeho spuštění nevede k uložení nekomprimovaného souboru na disk, ale ke spuštění jeho kódu v paměti po dekomprimaci.