Sedm svátostí katolické církve a jejich význam

Svátosti jsou cestou k přijetí věčné Boží milosti, jsou prostředkem, díky němuž se věřící může přiblížit Boží lásce a po celý život zakoušet jeho nekonečnou milost a požehnání. Tento příspěvek SpiritualRay vám pomůže lépe porozumět sedmi svátostem katolické církve a jejich významu.

Víte, že?

Teologové 12. století vypracovali 5 až 30 seznamů, aby definovali a jasně určili, které obřady jsou svátostmi. Byl to Petr Lombard, kdo vyjmenoval sedm svátostí, které byly ústředním bodem života středověké církve na Západě.

Zdroj: Historický slovník katolicismu
od Williama J. Collinga

Než začneme vysvětlovat cokoli dalšího, začněme významem slova „svátost“. Zavedl ho v roce 200 n. l. Tertulián a je odvozeno od církevně latinského slova „sacrāmentum“, přičemž sacer znamená svatý. Ve starém Římě se tento výraz používal pro označení přísahy věrnosti vojáka. Tertulián, historický křesťanský spisovatel, naznačil, že svátosti jsou stejně symbolické jako přísaha vojáka, který se zasvětil novému životu. Výraz ex opere operato, který znamená „z vykonaného díla“, se obvykle používá v souvislosti se svátostmi, aby se zdůvodnila jejich účinnost, a to jak po stránce věcné, tak formální. To znamená, že svátost je považována za nezávislou na zásluhách vysluhovatele nebo příjemce.

Katechismus katolické církve (KKC) uvádí v souvislosti se sedmi svátostmi následující: „Celý liturgický život církve se točí kolem eucharistické oběti a svátostí. V církvi je sedm svátostí: Křest, biřmování nebo křižmo, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, svěcení a manželství.“ V následující části jsou tyto svátosti a jejich význam vysvětleny jednotlivě.

Sedm katolických svátostí a jejich význam

Níže uvedené svátosti mají zásadní význam v životě každého katolíka. Byly sepsány a uzákoněny v dokumentech Tridentského koncilu (1545-1563). Věří se, že je ustanovil sám Ježíš Kristus, a tím je svěřil církvi, aby všichni její členové žili v Kristu a měli účast na jeho milosti a lásce. Každá svátost přináší okamžik, kdy můžeme zakusit Ježíšův božský dotek, kdy naplňuje naše srdce svou čistotou, světlem a milosrdenstvím.

Sedm svátostí je rozděleno do tří různých částí. První tři svátosti – křest, biřmování neboli křižmo a eucharistie – jsou známy jako svátosti iniciace. Pokání a pomazání nemocných patří do svátostí uzdravení a konečně kněžské svěcení a manželství jsou zařazeny do svátostí služby. Ty jsou vysvětleny takto:

KŘEST

Jděte tedy a získávejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.
– Matouš 28,19-20 (English Standard Version)

První ze sedmi svátostí a otevírací brána milosti a milosrdenství, kterých se nám dostane za celý život, je křest, který se obvykle koná v dětství, i když mnozí nevěřící, kteří chtějí přijmout křesťanství později v životě, tuto svátost podstupují i v dospělosti. Rodíme se s břemenem věčného hříchu, ale teprve křtem jsou naše hříchy smyty a my jsme obnoveni a připraveni stát se členy Kristovy církve.

Tento obřad provádí kněz, kdy je dítě nebo kandidát odveden vedle křtitelnice a je na něj vylita voda symbolizující smytí hříchů. V případě nouze může tento obřad vykonat i laik, pokud použije formu křtu: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.

KŘEST

Když se apoštolové v Jeruzalémě doslechli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana, kteří sestoupili a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého, neboť ten ještě na nikoho z nich nesestoupil, ale oni byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Potom na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.
– Skutky 8,14-17 (English Standard Version)

Další svátost, známá také jako chrismace, symbolizuje posílení přijetí člověka v Kristu přijetím požehnání Ducha svatého. Většina věřících je pokřtěna jako novorozenci, kdy nemají schopnost pochopit význam tohoto obřadu pro sebe. Biřmování se koná v okamžiku, kdy pokřtěný začíná chápat, co znamená být členem katolické církve.

Zpečeťuje rozhodnutí být katolíkem, které přijali jeho rodiče a kmotři během křestního obřadu. Obřad vede biskup, který na kandidáty vkládá ruce a pomazává je posvátnou křižmou (olejem smíchaným s balzámem). To jim umožňuje přijmout dary Ducha svatého, aby mohli růst v jeho péči a čistotě.

EUCHARIST

Potom vzal kalich, a když vzdal díky, řekl: „Vezměte a rozdělte si. Neboť vám říkám, že od nynějška nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ A tak se stalo. Vzal chléb, a když vzdal díky, lámal ho a dával jim ho se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“
– Lukáš 22,17-19 (English Standard Version)

Známé také jako svaté přijímání, je poslední ze svátostí iniciace. Připomíná Kristovu oběť za nás, je to obřad, který nás s ním veřejně sjednocuje, a tím nám dává duchovní a duševní porozumění, které nás činí hodnými účastnit se večeře Páně, přijímat eucharistii.

Obřad je dosti podstatný a obřady vede biskup. Při mši se vyprávějí výše zmíněná slova, připomíná se Kristova oběť a oprávněným kandidátům – kteří byli pokřtěni a biřmováni – biskup poprvé podává svaté přijímání po důkladném poučení a pochopení významu těla a krve našeho Spasitele, Pána Ježíše.

PŘIJÍMÁNÍ

Vyznávejte si tedy navzájem své hříchy a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Modlitba spravedlivého člověka má velkou moc, protože působí.
– Jakub 5,16 (English Standard Version)

Známé také jako smíření, je to první ze svátostí uzdravení. Ti, kdo si jsou vědomi svého duchovního já, by věděli, že břemeno viny nebo neschopnost odpustit sobě nebo někomu jinému vám nikdy nedovolí cítit se zcela svobodnými, nebo chcete-li, absolutně uzdravenými. V Bibli, v Novém zákoně, je v Janově evangeliu 1,8 napsáno: „Říkáme-li, že nemáme žádný hřích, klameme sami sebe a není v nás pravda.“

Proto musíme vyznat ty hříchy, které leží těžce na našem srdci a brání nám ve spojení s naším Otcem v nebi. Tato svátost se koná za účasti kněze, který vystupuje jako zástupce Boha. Ten pak hřích odpustí a udělí pokání, aby napravil nebo nahradil vyznaný hřích. To proto, aby kajícník získal vnitřní uspokojení a pokoj. Kněz je vázán zpovědní pečetí, v níž vše, co bylo mezi kajícníkem a jím projednáno, zůstává skryto před světem.

POKÁNÍ CHORÝCH

Je mezi vámi někdo nemocný? Ať zavolá starší církve, ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem ve jménu Páně. A modlitba víry nemocného zachrání a Pán ho vzkřísí. A jestliže se dopustil hříchů, budou mu odpuštěny.“
– Jakub 5,14 (English Standard Version)

Toto pomazání, známé také jako krajní pomazání, je poslední ze svátosti uzdravení. Tato svátost je určena pouze těm, kteří jsou těžce nemocní a kteří usilují o Ježíšovo požehnání, aby byli uzdraveni skrze odpuštění hříchů.

Tuto svátost vykonává kněz, který osobu pomazává požehnaným olejem. Obvykle pomazává čelo a ruce; místo pomazání se však může měnit v závislosti na povaze nemoci. Například pokud se nemoc týká zraku, pomazávají se oči. Olej používali také Kristovi učedníci k uzdravování nemocných a vyhánění démonů.

POMAZÁNÍ

Nezanedbávejte dar, který máte a který vám byl dán proroctvím, když na vás rada starších vložila ruce.
– Timoteovi 4,14 (English Standard Version)

Toto svěcení, známé také jako ordinace, je první ze svátostí služby. Ačkoli všichni, kdo věří v Krista, mají společnou odpovědnost sloužit druhým v nouzi, jsou někteří, kteří jsou Všemohoucím povoláni k tomu, aby byli vysvěceni a plně se věnovali službě druhým pod Kristovou autoritou.

Svaté řády zahrnují muže, kteří jsou vysvěceni na kněze, jáhny nebo biskupy. Církev si musí být jistá, zda zájemce o tuto svátost skutečně dostal od Boha povolání k této svátosti. Teprve po pečlivém posouzení se na dotyčném vykoná tento obřad. Biskup je jedinou osobou, která smí dotyčného vysvětit a požehnat mu, aby byl schopen stát se živým příkladem Krista. Biskup vkládá ruce a pomazává osobu olejem.

MATRIMONIE

Muž tedy opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
– Genesis 2,22-24 (English Standard Version)

Poslední ze svátostí je manželství, což zjednodušeně řečeno znamená sňatek. Když se dva pokřtění lidé rozhodnou, že se s patřičným souhlasem a štěstím spojí tímto svazkem, slibují si před knězem a hlavně před Bohem. Smysl podstoupení této svátosti není jen právní, ale i duchovní. Žádný pozemský svazek totiž není tak důležitý jako tento.

Tato svátost je odpovědností, kterou mají muž a žena jeden vůči druhému a za své děti. Měli by se sbližovat v Kristově lásce a vychovávat rodinu, která vzkvétá pod Boží péčí. Je to nerozlučitelná svatá smlouva (neplatná pouze v případě cizoložství) a výměna prstenů je znamením jejího zahájení.

Těchto sedm svátostí představuje nezbytnou potřebu Boží milosti v našem životě. Představují nejen otevřené přijetí Pánových cest, ale také osobní a duchovní spojení s ním, které jinak pravděpodobně nezažijeme. Tyto svátosti nás učí žít a dodržovat Boží slovo, žít a milovat jako jeho jediný syn Ježíš Kristus. První svátost je nutná k tomu, abychom se osvobodili od hříchů; druhá k tomu, abychom se utvrdili v rozhodnutí následovat ho; třetí svátost nám umožňuje účastnit se večeře Páně; čtvrtá nám dává možnost odpouštět a být odpuštěni; pátá nám dává možnost osvobodit se od nemoci; šestá nám umožňuje podílet se na větší službě, pokud jsme k ní povoláni; a konečně sedmá svátost nás učí být věrní a oddaní celoživotnímu příteli, společníkovi, partnerovi, kterého nám Pán vyvolil.

Líbí se vám to? Sdílejte ho!

.