Historicky byl South Shields součástí anglosaského okresu zvaného Wirralshire – název pobřežního území mezi řekami Tyne a Wear. Název South Shields je anglosaský nebo středověký a odkazuje na „Scheles“ – dočasné rybářské chatrče, boudy nebo přístřešky na jižní straně Tyne. Není známo, kdy South Shields získal toto jméno.
V minulosti se v South Shields nacházela římská pevnost a saský klášter (viz Roman and Saxon South Shields), ale název South Shields je zaznamenán až v roce 1228, kdy je místo nazýváno „Sheales upon the South“. V roce 1296 je pak zaznamenán jako „Shelis“, v roce 1313 jako „Suthshelis“ a v roce 1365 jako „Le Shels“. Po většinu své historie byl South Shields rybářskou vesnicí, která patřila převorům kláštera durhamské katedrály.
South Shields, který byl v římské době přístavem, byl vhodným místem pro středověký přístav, ale Newcastle si právně nárokoval kontrolu nad obchodem na Tyne a chránil si své postavení dominantního přístavu Tyneside. Newcastleští obchodníci se bránili pokusům o rozvoj konkurenčních přístavů a byli rozhodnuti, že „Sheales“ na obou stranách Tyne zůstanou pouhými chatrčemi. (Viz také North Shields).
Omezování obchodu v ústí Tyne bylo pro Newcastle velkým problémem a v roce 1259 vydal Newcastle příkaz převorům z Durhamu, že lidé v South Shields mohou péct nebo vařit pouze pro sebe, a ne pro příchozí cizince.
Obchod samozřejmě pokračoval na obou stranách Tyne a zastrašování bylo jedním z prostředků, jimiž se Newcastle s problémem vypořádal. V roce 1267 napadl dav newcastleských obchodníků obyvatele v North Shields a zmocnil se jedné z jejich lodí.
Další formou nápravy, kterou Newcastle použil, byla žádost králi, aby omezil obchod v North a South Shields. To bylo vyzkoušeno v roce 1279, kdy už převor z Tynemouthu vybudoval v North Shields dobře zavedené městečko a převor z Durhamu podobné městečko v South Shields, „kde by nemělo stát žádné město“.
Téhož roku vyšel králův justiciář Itinerant vstříc Newcastlu. V North i South Shields bylo zakázáno pořádání jarmarků, trhů nebo prodej masa a nápojů. V roce 1303 král Eduard III. podpořil Newcastle také zákazem nakládání a vykládání lodí převorem z Durhamu v South Shields. Tím to však neskončí a boj proti nadvládě Newcastlu na řece Tyne pokračoval i v roce 1500 a později.
Po celá staletí byl celý přílivový úsek řeky Tyne považován za přístav Newcastle a teprve v roce 1848 byly North a South Shields oficiálně uznány za přístavy oddělené od Newcastlu. Na obou místech byly zřízeny celnice, ale celnice v South Shields byla podřízena celnici v North Shields, i když její jurisdikce sahala na jih až k Souter Point, který tvořil hranici se Sunderlandem.
Staré nové město
V roce 1768 za vlády Jiřího III. byl South Shields s malou kaplí zasvěcenou svaté Hildě stále jen o málo víc než dlouhá úzká ulice či trať vedoucí podél řeky Tyne. K ulici přiléhal soubor uliček a postranních cest a lemovaly ji kopce balastu, které vznikaly vykládáním hostujících lodí.
South Shields potřeboval velké změny, aby se vyrovnal s neustálým průmyslovým rozvojem a obchodem. V roce 1768 získali reverend Samuel Dennis a děkan a kapitula z Durhamu (nástupci dřívějších převorů z Durhamu) zákon parlamentu, který jim umožňoval provést zástavbu osmi akrů církevních pozemků. Na tento pozemek byly přesunuty trhy a jarmarky v South Shields. Bylo vybudováno rozsáhlé tržiště a několik nových ulic rozvržených do železné mřížky.
V centru tržiště byla postavena malá radnice čtvercového tvaru (1768) od architekta Johna Woolera. Nyní se jí říká „stará radnice“ a dodnes ji můžeme vidět naproti kostelu svaté Hildy. Mezi nově vybudované ulice v okolí patřila i nová hlavní třída zvaná King Street, která byla dokončena v roce 1826 za vlády Jiřího IV.
V 50. letech 19. století koupila radnici a trhy od durhamského děkana a kapituly společnost South Shields Corporation. Na počátku 20. století byla postavena nová radnice jižněji, ale King Street je stále hlavní obchodní ulicí South Shields, i když byla na přelomu 19. a 20. století přestavěna.
Tržnice v South Shields utrpěla obzvláště ničivým náletem během druhé světové války. V noci z 2. na 3. října 1941 shodila německá Luftwaffe nad městem bomby, po nichž zůstalo 66 mrtvých mužů, žen a dětí a tržiště „vypadalo jako trosky Ypres“, jak scénu později popsal jeden z místních novinářů. Jedno neutěšené dítě, jehož matka při náletu zahynula, bylo nalezeno, jak se v nočních šatech potuluje po ulicích.
Stará radnice, která dostala přímý zásah, pozoruhodně přežila, stejně jako kostel svaté Hildy, ale zkáza bude mít na odolnou komunitu dlouhodobý dopad.
Celnice a přívoz
Z oblasti Templetownu poblíž Tyne Dock teče řeka Tyne na sever, pak se stočí kolem řeky Lawe a zamíří na východ do moře. V tomto ohledu lze South Shields popsat jako mys ohraničený Severním mořem na jedné straně a Tynou na straně druhé.
Ústředním bodem oblasti na břehu řeky je Stará celnice v oblasti Mill Dam. Přibližně do roku 1816 byla Mill Dam popisována jako jakési vnitrozemské jezero, ale do tohoto roku byla z větší části zasypána kvůli výstavbě domů a průmyslové zástavbě.
South Shields získal v roce 1848 vlastní celní jurisdikci, která byla osvobozena od Newcastlu, a v roce 1864 zde byla postavena celnice. Protože v pozdějších letech přestala být využívána, byla v 80. letech 20. století obnovena. Old Customs House je nyní oblíbeným uměleckým místem, kde se nachází divadlo, kino a galerie.
Nedaleko podél řeky Tyne, proti proudu od Old Customs House směrem k Tyne Dock, se nachází oblast South Shields známá jako Holborn. Tato část South Shields je dlouhodobě spojena s místní jemenskou komunitou, jejíž první osadníci přišli do oblasti v 90. letech 19. století. Členové této komunity pracovali jako námořníci na britských obchodních lodích, často ve strojovnách lodí.
Jejich přítomnost byla stále více zapotřebí během první světové války, kdy desítky místních obchodních námořníků vstoupily do námořnictva nebo armády a v South Shields tak vznikla volná pracovní místa pro další Jemence.
Během války přišlo mnoho členů jemenské komunity v South Shields o život na moři, kde pracovali po boku svých kolegů z South Shields. Na konci války čítala tato komunita přibližně 3 000 osob, ale do konce druhé světové války se jejich počet snížil na přibližně 1 000 osob. V roce 1977 se komunitě dostalo pozornosti světových médií, když jejich místní mešitu navštívil známý boxerský šampión Muhammad Ali, aby požehnal svému sňatku.
Kousek po proudu řeky od Old Customs House se nachází přístaviště trajektů v South Shields, odkud jezdí pravidelné trajektové linky přes řeku Tyne do North Shields.
V dávných dobách byly North a South Shields spojeny osobními loděmi zvanými scullers. Během silného přílivu nebo vichřice mohla být plavba obtížná a mohla vést i ke ztrátám na životech. V roce 1829 byla zavedena úspěšná parní převozní služba a po ní následovala v roce 1848 další konkurenční služba, která výrazně zlepšila spojení mezi oběma místy. Parní doprava byla mnohem bezpečnější.
Muzeum a centrum města
Pokračujeme-li „do vnitrozemí“ od přístaviště trajektů v South Shields, najdeme zde tržiště a starou radnici z roku 1768 spolu s kostelem svaté Hildy na pravděpodobném místě anglosaského kláštera. Východně od tržiště se táhne dnes pěší ulice King Street, kde jsou mezi výlohami obchodů pozoruhodné budovy dvou bývalých viktoriánských divadel stojících vedle sebe. Východně od křižovatky na křižovatce s Mile End Road a Fowler Street přechází King Street v Ocean Road, která je rovněž pěší.
Na Ocean Road sídlí South Shields Museum and Art Gallery v působivé budově navržené architektem Johnem Wardlem. Tato elegantní třípatrová budova z růžových cihel, postavená v letech 1858-60 jako South Shields Mechanics Institute, se v roce 1871 stala svobodnou knihovnou. Součástí knihovny bylo i muzeum, ale s otevřením nové knihovny se budova v roce 1976 stala South Shields Museum and Art Gallery.
South Shields Museum zahrnuje řadu zajímavých prvků a artefaktů spojených se South Shields, včetně části Joblingova Jarrow Gibbet – ne tak docela jazykolam – a nástěnné mapy North Eastern Railway ze stanice South Shields, která je vyrobena z keramických dlaždic. To vše doplňuje rozsáhlou sbírku obrazů, která zahrnuje řadu přístavních a říčních výjevů a portrét konstruktéra záchranných člunů Williama Wouldhavea od Ralpha Hedleyho při práci.
Pokračujeme-li asi 500 metrů na jih po Fowler Street, dostaneme se na rušnou Westoe Road, kde se nachází krásná radnice South Shields Town Hall s moderní přístavbou na východě. Nejlépe je vidět ze samotné Westoe Road se sochou královny Viktorie v jejím předpolí. Budova z let 1905-2006, kterou navrhl londýnský architekt E. E. Fetch, je poměrně velkolepá a patří k nejlepším edwardiánským veřejným budovám v regionu. Historik architektury Nickolaus Pevsner ji popsal jako „poněkud francouzskou“, což dokonale vystihuje její architektonické cítění.
Muž s oslem
Při návratu na Ocean Road v centru South Shields a v blízkosti muzea se nachází památník od sochaře South Shields Roberta Olleyho, který představuje muže s oslem. Poněkud překvapivě připomíná jednoho z největších hrdinů Austrálie a Nového Zélandu.
Jmenuje se John Simpson Kirkpatrick a narodil se skotským rodičům v South Shields na Bertram Street v roce 1892. Jako jedno z osmi dětí pracoval Simpson Kirkpatrick v mládí s osly na městské pláži.
V roce 1910 Simpson Kirkpatrick dezertoval z britského námořnictva, když byl v přístavu v Newcastlu v Novém Jižním Walesu. Usadil se v Austrálii, kde hodně cestoval. Pod jménem John Simpson (Simpson bylo dívčí jméno jeho matky) pak vstoupil do britské armády, snad jako prostředek k návratu do vlasti.
Jako příslušník jednotek Anzac se od dubna 1915 účastnil tažení na poloostrově Gallipoli, kde 19. května přišel o život pod palbou tureckých odstřelovačů. Jeho hrdinské úsilí jako armádního nosiče začalo na bojišti, kde při přenášení zraněného kamaráda zahlédl osla, který mu pomáhal při přesunu raněných.
Simpson se následně znovu a znovu vracel do neustálé palby frontové linie, aby zachránil více než 300 raněných mužů a s pomocí oslů je vrátil na pláž k evakuaci. Často se ozývaly hlasy, aby mu byl udělen Viktoriin kříž, ale nikdy k tomu nedošlo. Jeho hrdinství je v Austrálii široce připomínáno. Možná, že jeho dřívější dezerce bránila případnému ocenění jeho hrdinství.
Římsko-saské štíty
Jižní štíty Průmysl | Štíty a moře
Vesnice : Westoe až Whitburn
Bede’s Jarrow | Jarrow and Tyne Dock | Hebburn
Tynemouth | North Shields | Wallsend
Sunderland Monkwearmouth | Sunderland North
Domov