Soudců 9. kapitola

A. Abimelekův vzestup k moci

1. (1-3) Abimelech nutí své bratry, aby se mu podřídili.

Abimelech, syn Jerubbaalův, přišel do Šekemu k bratrům své matky a promluvil s nimi i s celou rodinou domu otce své matky: „Prosím, mluvte ve slyšení všech mužů Šekemu: ‚Co je pro vás lepší, aby nad vámi vládlo všech sedmdesát synů Jerubbaalových, nebo aby nad vámi vládl jeden? Pamatuj, že jsem tvé vlastní tělo a kost.“ Bratři jeho matky o něm všechna tato slova vyprávěli v doslechu všech šekemských mužů a jejich srdce se přiklonilo k následování Abimelecha, neboť říkali: „Je to náš bratr.“

a. Do Šekemu pak přišel Abimelech, syn Jerubalův: Abimelech byl synem Jerubalovým (jiné jméno pro Gedeona uvedené v Soudců 8,35), ale nebyl jasným nástupcem na otcově vůdčím místě. Bylo to ze dvou důvodů: Bůh nezaložil v Izraeli dědičnou monarchii a bylo zde šedesát devět dalších Gedeonových synů (Soudců 8,30), kteří by také mohli chtít být nástupci svého otce.

b. Jejich srdce se klonilo k následování Abimelecha: Ve městě Šekemu Abímelek přesvědčil své bratry z matčiny strany, aby ho podpořili jako krále před bratry z otcovy (Gedeónovy) strany. Šekemští muži tedy souhlasili s tím, že přijmou Abimelecha jako nového vůdce – možná dokonce krále – Izraele.

i. „Zmínka o šekemských mužích (Soudců 9,2) je doslova ‚šekemští baalové‘, přičemž toto slovo zde má svůj původní význam ‚pán‘ nebo ‚majitel‘.“ (Srov. např. (Cundall)

2. (4-5) Abímelek vraždí své bratry

Také mu dali sedmdesát šekelů stříbra z Baal-Beritova chrámu, za něž Abímelek najal bezcenné a lehkomyslné muže, a ti ho následovali. Potom šel do domu svého otce v Ofře a zabil své bratry, sedmdesát Jerubbaalových synů, na jednom kameni. Zůstal však Jótam, nejmladší syn Jerubbaalův, protože se ukryl.

a. Dali mu tedy sedmdesát šekelů stříbra z Baal-Beritova chrámu: Abimelechovi příbuzní z matčiny strany mu dali nějaké „počáteční peníze“, aby si upevnil své vůdcovství. On to udělal, ale způsobem, který si nikdy nedokázali představit – najal bezcenné a bezohledné muže, aby zabili všechny jeho bratry, čímž si zajistil, že se nikdy nenajde žádný vyzyvatel jeho vůdcovství.

i. Z Baal-Berithova chrámu: Abimelech dostával svůj plat z chrámu zasvěceného Baalovi. „Dílo započaté ve jménu a pod vlivem ďábla pravděpodobně neskončí k Boží slávě ani k prospěchu člověka“. (Clarke)

b. Zabil své bratry, sedmdesát Jerubalových synů: Abímelek tedy zabil své bratry s podporou svých příbuzných z matčiny strany. Šekemští muži (Soudců 9,2-3) tento plán podpořili, protože to pro ně bylo výhodné, ne proto, že by to bylo morálně dobré nebo správné.

3. (6) Šekemští muži ustanovili Abimelecha svým králem.

Sešli se všichni šekemští muži, všichni z Bét Miló, a šli a ustanovili Abimelecha králem u terebintu u sloupu, který byl v Šekemu.

a. (7) Šekemští muži ustanovili Abimelecha svým králem. Šli a ustanovili Abimelecha králem: Je téměř těžké říci, kdo byl horší: zda Abimelech, který vraždil, nebo šekemští muži, kteří to schvalovali. Byl to bezbožný vůdce daný bezbožnému lidu, který nejprve odmítl Boží vedení národa a pak přijal krutého a surového muže.

i. Bet Millo: „Slovo millo pochází ze slovesa znamenajícího ‚být zasypán‘ a původně se vztahovalo na hradby nebo zemní valy; jeho spojení s opevněním se však mohlo vyvinout v odkaz na pevnosti obecně. Bét-milo tak může být totožné s věží v Šekemu.“ (Cundall)

b. Vedle terebintového stromu u sloupu, který byl v Šekemu: Je ironií osudu, že Abimelechova korunovace se konala u téhož stromu, kde Jozue slavnostně umístil opis Božího zákona (Joz 24,26). Zákon byl právě tam, ale Izrael ho odmítl číst nebo brát na vědomí.

i. „Přesto se Abimelech stal prvním člověkem, který byl kdy v Izraeli korunován králem. Jeho neúspěšná vláda však hrubě překračovala božské požadavky na tento úřad.“ (Wolf)

ii. „Asociace takových míst byly velmi houževnaté a je zajímavé, že Roboám se po Šalomounově smrti vydal do Šekemu, aby zajistil aklimatizaci Izraelitů, ačkoli samotné město bylo v té době v troskách (1 Kr 12,1.25).“ (1 Kr 12,1.25). (Cundall)

B. Jótamovo varování.

1. (7-15) Podobenství o stromech.

Když to Jótamovi řekli, šel, postavil se na vrchol hory Gerizim, pozvedl hlas a vykřikl. Řekl jim:

„Poslouchejte mě, šekemští muži,
aby vás Bůh vyslyšel!“
Kdysi vyšly stromy, aby nad nimi pomazaly krále.
A řekly olivovníku: „Kraluj nad námi!‘
Ale olivovník jim řekl:
„Mám přestat dávat svůj olej,
kterým ctí Boha i lidi,
a jít kynout nad stromy?“
Tu stromy řekly fíkovníku:
„Ty pojď a kraluj nad námi!“
Fíkovník jim však řekl:
„Mám přestat dávat svou sladkost a své dobré ovoce,
a jít kynout nad stromy?‘
Tehdy stromy řekly vinné révě,
„Přijď a panuj nad námi!“
Ale vinná réva jim řekla,
„Mám přestat se svým novým vínem,
které těší Boha i lidi,
a jít kynout stromům?“
Tehdy všechny stromy řekly ostružiníku,
„Přijď a panuj nad námi!‘
A ostružiník řekl stromům:
„Jestliže mě vpravdě pomazáváte za krále nad vámi,
tak pojďte a uchylte se do mého stínu;
ale jestliže ne, ať z ostružiníku vyjde oheň
a pohltí libanonské cedry!““

a. Když to Jótamovi řekli: Jótam byl jediným Gedeonovým synem, který unikl masakru u kamene (Soudců 9,5). Zde vyprávěl podobenství, aby pokáral šekemské muže za jejich volbu Abimelecha za krále.

i. Tuto řeč pronesl z vrcholu hory Gerizim, hory, z níž Izrael slyšel Boží požehnání pronesená nad poslušnými (Dt 11,29 a 27,12; Joz 8,33) asi před 150 lety.

b. Stromy kdysi vyšly, aby nad nimi pomazaly krále: V podobenství, které vyprávěl Jótam, hodné stromy (jako oliva, fík a vinná réva) nechtěly být králem, ale nehodný ostružiník souhlasil, že králem bude.

i. Slib ostružiníku „uchýlit se do mého stínu“ byl míněn jako ironický a směšný. Ostružiník byl nízký, trnitý keř a nikomu neposkytoval stín, zejména ne stromům.

c. Ať z ostružiníku vyjde oheň a pohltí libanonské cedry: Ostružiník varoval, že bude despotickým vládcem a zničí každého, kdo s ním nebude souhlasit.

i. Jednou ze zkoušek charakteru člověka je zjistit, jak se chová k těm, kdo s ním nesouhlasí. Pokud je jeho jedinou touhou zničit ty, kdo s ním nesouhlasí, pak je podobný ostružiníku – má spoustu dobrých bodů, ale žádnou skutečnou podstatu dobra.

ii. „Nakonec se nabízela pozice ostružiníku, který nejenže neprodukoval nic hodnotného a jako dřevo byl zcela bezcenný, ale byl pozitivní hrozbou pro zemědělce, který musel vést neustálou válku proti jeho vpádům.“ (). (Cundall)

iii. „Zhuštěné ponaučení celé pohádky je následující: Slabí, bezcenní a zlí lidé se budou vždycky nejvíc tlačit k moci a nakonec přivodí zkázu sobě i nešťastnému lidu, jemuž vládnou.“ (C. G. G.). (Clarke)

2. (16-21) Jótam podobenství aplikuje: Město Šekem se odvděčí za to, že si vybralo takového bezcenného muže.

„Nyní tedy, jestliže jste jednali v pravdě a upřímně, když jste Abimelecha ustanovili králem, a jestliže jste dobře naložili s Jerubbaalem a jeho domem a učinili jste s ním, jak si zaslouží; vždyť můj otec za vás bojoval, riskoval svůj život a vysvobodil vás z rukou Midjánců; ale ty jsi dnes povstal proti domu mého otce a zabil jsi jeho sedmdesát synů na jednom kameni a Abimelecha, syna jeho služebnice, jsi ustanovil králem nad muži Sichemu, protože je to tvůj bratr; jestliže jsi tedy dnes jednal s Jerubbaalem a jeho domem v pravdě a upřímně, raduj se z Abimelecha a ať se i on raduje z tebe. Jestliže však ne, ať vyjde oheň z Abimelecha a pohltí muže ze Šekemu a z Bét Miló; a oheň ať vyjde z mužů ze Šekemu a z Bét Miló a pohltí Abimelecha!“ Jótam se dal na útěk a utekl; odešel do Beer a usadil se tam ze strachu před Abimelekem, svým bratrem.

a. Pokud jsi jednal v pravdě a upřímně: Jótam to vznesl jen kvůli argumentaci. Nevěřil, že 68 jeho bratrů bylo zavražděno kvůli stejné pravdě a upřímnosti.

b. Protože je to tvůj bratr: Skutečným důvodem, proč šekemští muži podporovali Abimelecha, bylo to, že byl jejich bratrem. Abímelekova matka, ačkoli byla jen Gedeonovou služebnou, pocházela ze Šekemu. Abímelek pravděpodobně vyrůstal v Šekemu (Soudců 8,31).

i: „Abímelek byl v Šekemu, kde vyrůstal. Abimelech, syn jeho služebnice: „Abímelekova matka je nazývána „otrokyní“, což je termín, který obvykle označuje služebnou manželky, která je zároveň konkubínou, jako například Hagar nebo Bilha.“ Abímelekova matka se jmenovala „otrokyně“. (Wolf)

c. Ať přijde oheň od Abimelecha a pohltí šekemské muže: Jótamovo varování šekemským mužům znělo, že se jim jejich nerozumná volba vrátí, aby jim ublížila. Předpověděl, že „oheň“ vyjde od Abimelecha a pohltí je. Po tomto odvážném varování se dal na útěk a ze strachu o svůj život utekl.

i. „Jótamovo proroctví se nemělo naplnit okamžitě. Oheň doutnal tři roky, ale nakonec se přece jen projevil“. (Morgan)

C. Jótamovo varování se naplnilo.

1. (22-25) Duch zlé vůle mezi Abímelekem a Šekemem.

Po třech letech vlády Abimelecha nad Izraelem Bůh seslal ducha zlé vůle mezi Abimelecha a šekemské muže a šekemští muži jednali s Abimelechem zrádně, aby byl vyřízen zločin spáchaný na sedmdesáti Jerubalových synech a aby jejich krev padla na jejich bratra Abimelecha, který je zabil, a na šekemské muže, kteří mu pomáhali v zabíjení jeho bratrů. Šekemští muži proti němu nastražili na vrcholcích hor zálohy a okrádali všechny, kdo tudy procházeli, a Abimelechovi to bylo oznámeno.

a. Bůh seslal mezi Abímelecha a šekemské muže ducha nevole: Mezi šekemskými muži a Abímelekem se po tři roky zdálo všechno v pořádku. Pak Bůh v rámci soudu odstranil mír, který mezi nimi panoval, a seslal tohoto ducha zlé vůle.

i. Autor knihy Soudců použil zajímavé slovo, když řekl, že Abímelek vládl nad Izraelem. Toto slovo „je v knize ojedinělé a je snad zvoleno proto, aby odlišilo Abímelekovu neblahou vládu od vlády skutečných soudců. Abímelek se podobal spíše tyranovi než králi“. (Wolf)

ii. „Rozsah Abimelekova království byl velmi omezený; pod jeho pravomocí jsou zmíněny pouze Šekem, Bét-mila, Aruma (Soud 9,41) a Thebez (Soud 9,50) a je nepravděpodobné, že by sahalo dál než k části západního Manasesa.“ (Srov. např. (Cundall)

iii. „Bůh pověřil ďábla, aby vstoupil do jejich myslí a srdcí nebo na ně působil; věděl, že on sám od sebe a podle svých sklonů je naplní omyly, řevnivostí, nesváry a srdečními vřavami, které skončí občanskými válkami a vzájemnou zkázou.“ (Juda, 1. Mojžíšova 4:1). (Poole)

b. Nastražili na muže léčku … okrádali všechny, kdo procházeli kolem: Šekemští muži, vedeni duchem zlé vůle, nastražili na horských cestách léčky v naději, že naruší obchodní cesty, z nichž Abimelech profitoval.

i. „To by mělo za následek snížení počtu cestujících a karavan v tak neklidné oblasti, což by vyprázdnilo Abimelekovy kapsy a zároveň zasáhlo i jeho pýchu, neboť nemohl zaručit bezpečnost cestování ve svém panství.“ (s. 5). (Cundall)

2. (26-29) Šekemští muži si zvolili nového vůdce.

Tehdy přišel Gaal, syn Ebedův, se svými bratry a přešel do Šekemu; šekemští muži v něj vložili svou důvěru. Vyšli tedy na pole, nasbírali hrozny ze svých vinic, pošlapali je a veselili se. Vešli do domu svého boha, jedli a pili a proklínali Abimelecha. Tehdy Gaal, syn Ebedův, řekl: „Kdo je Abimelech a kdo je Šekem, že mu máme sloužit? Což není synem Jerubalovým a není Zebul jeho důstojníkem? Sloužíme mužům Chamora, otce Šekemova, ale proč bychom měli sloužit jemu? Kéž by tento lid byl pod mou mocí! Pak bych Abimelecha odstranil.“ Řekl tedy Abimelekovi: „Zvětši své vojsko a vyjdi ven!“ Abimelek se tedy obrátil na Abimeleka.

a. Šekemští muži v něj vložili důvěru: Šekemští muži ztratili důvěru v Abimelecha, a tak si zvolili nového vůdce jménem Gaal, syn Ebedův.

b. Vešli do domu svého boha, jedli a pili a proklínali Abimelecha: Šekemští muži si byli tak jistí, že je jejich nový vůdce Gaal dokáže ochránit před Abimelekem, že začali pořádat opilecké večírky a otevřeně proklínat Abimelecha a vyzývat ho k boji („Zvětši své vojsko a vyjdi ven!“).

3. (30-33) Role Zebula, vládce města.

Když Zebul, vládce města, uslyšel slova Gaala, syna Ebedova, vzbudil se v něm hněv. Tajně poslal k Abimelechovi posly se slovy: „Všímejte si toho! Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři přišli do Šekemu a tady jsou a opevňují město proti tobě. Proto teď v noci vstaň, ty i lid, který je s tebou, a číhejte na poli. Jakmile ráno vyjde slunce, vstaňte brzy a vrhněte se na město; až on a lid, který je s ním, vytáhnou proti vám, můžete s nimi pak naložit, jak se vám bude hodit.“

a. Když Zebul, vládce města, uslyšel slova Gaala, syna Ebedova, vzbudil se v něm hněv: Zebul, „správce města“ jménem Abimelecha, řekl Abimelechovi všechno o Gaalovi a o této vzpouře. Zebul poradil Abimelechovi, aby přišel a zaútočil na město.

b. Vstaň brzy ráno a vrhni se na město: Zebul poradil Abimelechovi, aby zorganizoval překvapivý útok proti šekemským vzbouřencům.

4. (34-41) Abimelech poráží vzpouru šekemských mužů, kterou zorganizoval Gaal.

Abimelech a všechen lid, který byl s ním, tedy v noci vstali a ve čtyřech oddílech číhali na Šekem. Když Gaal, syn Ebedův, vyšel a postavil se ke vchodu do městské brány, Abimelech a lid, který byl s ním, vstali z ležení. Když Gaal uviděl lid, řekl Zebulovi: „Podívej, lid sestupuje z vrcholků hor!“ Ale Zebul mu řekl: „Vidíš stíny hor, jako by to byli lidé.“ Gaal tedy znovu promluvil a řekl: „Podívej, lidé přicházejí ze středu země a další skupina přichází od stromu Terebintu věštců.“ Tu mu Zebul řekl: „Kde jsou vskutku nyní tvá ústa, jimiž jsi říkal: ‚Kdo je Abimelech, abychom mu sloužili? Nejsou to snad lidé, kterými jsi pohrdal? Vyjdi, budeš-li chtít, a bojuj s nimi hned teď.“ Gaal tedy vyšel v čele šekemských mužů a bojoval s Abimelekem. Abímelek ho pronásledoval a on před ním utíkal; mnoho jich padlo raněných až k samému vchodu do brány. Abímelek se pak usadil v Arúmě a Zebul vyhnal Gaala a jeho bratry, aby nebydleli v Šekemu.

a. Abímelek a všechen lid, který byl s ním, tedy v noci vstali a zalehli: Abimelech souhlasil s plánem navrženým Zebulem a řídil se jím.

b. Zebul mu řekl: „Vidíš stíny hor, jako by to byli lidé“: Zebul oklamal Gaala a umožnil Abímelekovým vojákům zaujmout pozice. Abímelek a jeho vojáci s výhodou převahy vyhnali Gaala a jeho muže.

c. Kde vskutku jsou nyní tvá ústa: Když Zebul poznal, že je Gaal v nevýhodě, neodolal a pokáral ho za jeho pyšná a arogantní slova na adresu Abimelecha, nepřítele, kterého nemohl porazit.

i. „Gaal pravděpodobně nebyl připraven na obléhání, a tak mu nezbývalo než opustit městské hradby a postavit se Abimelechovi na otevřeném prostranství“. (Wolf)

5. (42-45) Abímelek zaútočil na obyvatele Šekemu a město dobyl.

Na druhý den vyšel lid do pole a oznámil to Abímelekovi. Ten tedy vzal svůj lid, rozdělil ho do tří oddílů a číhal na poli. Podíval se a viděl, že lid vychází z města; povstal proti nim a zaútočil na ně. Abimelech a oddíl, který byl s ním, vyrazili vpřed a postavili se ke vchodu do městské brány; zbylé dva oddíly se vrhly na všechny, kdo byli na poli, a pobili je. A tak Abimelech bojoval proti městu celý ten den; dobyl město a pobil lid, který v něm byl; město rozbořil a zasypal solí.

a. Stalo se to následujícího dne: Po porážce Gaalova odporu bude pro Abimelecha snadné znovu nastolit svou vládu nad městem Šekem. Vně i uvnitř města účinně zaútočili a pobili obyvatele Šekemu (i ty, kteří se přímo nepodíleli na vzpouře).

i. „Lidé, zjevně přesvědčeni, že záležitost je uzavřena, vyšli jako obvykle na pole, aby se věnovali svým každodenním činnostem“. (Cundall)

b. Obsadil město a zabil lidi, kteří v něm byli; město rozbořil a zasypal solí: Abimelech pak obrátil svou zuřivost proti šekemskému lidu, zabil jich tolik, kolik mohl, a jejich město zbořil.

I. „Šekem byl skutečně obnoven až za vlády Jeroboáma I., tedy téměř o dvě století později (1Kr 12,25)“. (Wolf)

ii. To ukazuje na problém následování člověka, který se k moci dostal násilím. Obvykle je jen otázkou času, kdy se stejné násilí obrátí proti těm, kteří mu pomohli k moci.

6. (46-49) Masakr u šekemské věže

Když se to dozvěděli všichni muži ze šekemské věže, vstoupili do pevnosti chrámu boha Berita. Abímelekovi bylo oznámeno, že se shromáždili všichni muži ze šekemské věže. Abimelech tedy vystoupil na horu Salmon, on i všechen lid, který byl s ním. Abímelek vzal do ruky sekeru, usekl ze stromů větev, vzal ji a položil si ji na rameno; pak řekl lidu, který byl s ním: „Co jste viděli, že dělám, udělejte rychle a udělejte, co jsem udělal já.“ A Abímelek se vydal na cestu. Každý z lidu si tedy podobně uřízl svou větev a šel za Abimelekem, přiložil je k pevnosti a pevnost nad nimi zapálil, takže všichni lidé ze šekemské věže zemřeli, asi tisíc mužů a žen.

a. Abímelek vzal do ruky sekeru a osekal větev… „Co jsi viděl, že dělám, udělej rychle a udělej, co jsem udělal já“: Ačkoli byl Abimelech bezbožný a násilnický muž, chápal některé základní principy vedení. Chápal, že je důležité vést příkladem vlastních činů. Dokázal svým vojákům říci, aby dělali, co jsem udělal, a oni to udělali.

b. Všichni lidé ze šekemské věže zemřeli, asi tisíc mužů a žen: Tím Abímelek zmasakroval poslední přeživší obyvatele města Šekemu a zabil asi tisíc mužů a žen. Tím se názorně naplnilo Jótamovo varování z dřívější části kapitoly (Soudců 9,19-20).

i. „Bylo to, jako kdyby člověk vběhl do stohu slámy nebo do sudu se střelným prachem, aby se uchránil před zuřícím ohněm. Jejich smlouva s Baalem, tímto obrazem žárlivosti (Ez 8,3), byla příčinou jejich zkázy. Na tuto pevnost pohlíželi jako na pevnost a zároveň svatyni, ale nezachránila je.“ (Trapp)

ii. Šekemský lid nemohla ochránit ani bezpečná věž. Existuje však bezpečnější věž než věž v Šekemu. Hospodinovo jméno je pevná věž; spravedliví se k němu utíkají a jsou v bezpečí (Přísloví 18,10). Vždyť jsi mi byl útočištěm, pevnou věží před nepřítelem. (Žalm 61,3).“

7. (50-55) Boží soud nad Abimelekem

Abimelek táhl k Tebesu, utábořil se proti němu a dobyl ho. Ve městě však byla pevná věž a všichni muži i ženy; všichni obyvatelé města; utekli tam a zavřeli se; pak vystoupili na vrchol věže. Abimelech tedy došel až k věži a bojoval proti ní; přiblížil se ke dveřím věže, aby je zapálil ohněm. Ale jedna žena upustila Abimelechovi na hlavu horní mlýnský kámen a rozdrtila mu lebku. Pak rychle zavolal na mladíka, svého zbrojnoše, a řekl mu: „Vytáhni meč a zabij mě, aby o mně lidé neřekli: ‚Zabila ho žena‘.“ Abímelek se tedy vydal na cestu. Jeho mladík ho tedy probodl a on zemřel. Když izraelští muži viděli, že je Abimelech mrtev, rozešli se, každý na své místo.

a. Abímelek přišel až k věži a bojoval proti ní: Po svém brutálním vítězství u šekemské věže si Abímelek pravděpodobně myslel, že je odborníkem na útoky na věže. Vydal se do Tebezu a zaútočil na město a tamní věž.

b. Jistá žena upustila Abimelechovi na hlavu horní mlýnský kámen a rozdrtila mu lebku: V Thébese jistá žena upustila Abimelechovi na hlavu mlýnský kámen a smrtelně ho zranila.

i. Pravděpodobně šlo o kámen, který se používal k ručnímu mletí obilí. „Takové ruční kameny byly v průměru deset až čtrnáct palců dlouhé a vážily pět liber nebo více“. (Wood)

c. Vytáhni meč a zabij mě, aby o mně lidé neřekli: „Zabila ho žena.“: Abimelech považoval za mužnější, aby ho zabil jeho vlastní zbrojnoš; ale i potom byl mrtvý. Pyšný i po smrti se pak musel zodpovídat Bohu za své hříšné činy.

i. „Ještě dlouho po jeho smrti se však zásluhy přičítaly ženě (srov. 2 Sam 11,21).“ (2 Sam 11,21). (Wolf)

ii. „Komentátoři to však považují za spravedlivou Boží ruku nad Abimelekem, že na jednom kameni zabil svých sedmdesát bratří, a nyní ho kámen zabíjí; jeho hlava ukradla izraelskou korunu, a nyní je jeho hlava sražena.“ (6756) (Trapp)

8. (56-57) Shrnutí: Jistota Božích soudů.

Takto Bůh odplatil Abímelekovi jeho zlobu, které se dopustil na svém otci tím, že zabil jeho sedmdesát bratrů. Všechno zlo šekemských mužů Bůh vrátil na jejich vlastní hlavy a přišla na ně kletba Jótama, syna Jerubbaalova.

a. Tak Bůh odplatil Abimelekovu zlobu: Můžeme si být jisti, že Bůh odplatí za bezbožnost, ať už v tomto životě, nebo v životě budoucím. Často si Bůh najde způsob, jak to udělat jak v tomto životě, tak v životě budoucím.

b. Na ně přišla kletba Jótama, syna Jerubalova: Bůh skrze Jótama varoval šekemské muže. Ti však Boží varování odmítli, a proto přišli do záhuby.

i. Každý z nás by měl zvážit, zda nás Bůh v současné době před něčím varuje. Příběh Abimelecha, šekemských mužů a Jótama nám ukazuje, že za odmítnutí Božího varování je třeba zaplatit skutečnou a strašlivou cenu.

.