Ano – snad jednou, po mnoha letech, až už nebudu vypadat tak hezky jako teď. Nesmějte se mi! Myslím samozřejmě, až mi Torvald už nebude tak oddaný jako teď; až mu mé tancování, oblékání a recitování zevšední; pak by možná bylo dobré mít něco v záloze… Co je to za nesmysl! Ta doba nikdy nepřijde. Co si myslíš o mém velkém tajemství, Christine? Pořád si myslíš, že jsem k ničemu? Taky ti můžu říct, že mi tahle aféra způsobila spoustu starostí. Nebylo pro mě vůbec snadné dostát svým závazkům včas. Mohu vám říci, že existuje něco, čemu se v obchodě říká čtvrtletní úrok, a další věc, které se říká platba ve splátkách, a je vždycky strašně těžké je zvládnout. Musel jsem tu a tam trochu šetřit, kde se dalo, rozumíte. Z peněz na domácnost jsem toho moc stranou dát nemohla, protože Torvald musí mít dobrý stůl. Nemohla jsem dopustit, aby mé děti byly ošuntěle oblečené; cítila jsem se povinna spotřebovat všechno, co mi pro ně dal, pro ta sladká zlatíčka!“
Henrik Ibsen. Domeček pro panenky. Project Gutenberg EBook ; přístup 23. února 2017; https://www.gutenberg.org/files/2542/2542-h/2542-h.htm
.