Film získal většinou smíšené recenze: k červenci 2013 má na agregátoru recenzí Rotten Tomatoes 36% hodnocení na základě 107 kritiků s váženým průměrem 5,17/10. Shoda kritiků na tomto webu zní: „Stand Up Guys do značné míry plýtvá talentovanými herci v rozhodně průměrné komedii, kterou brzdí chaotická režie a povrchní scénář.“ Slant Magazine udělil filmu dvě a půl hvězdičky ze čtyř:
Sledovat Christophera Walkena, Ala Pacina a Alana Arkina, jak sedí v bistru a povídají si o starých časech, vyvolává jistý druh rozčilení, uklidňující důvěrnost, která pramení z jejich společného desetiletí vytváření mýtů na obrazovce. Naopak hluboký pocit zoufalství pramení z pohledu na muže, který hrál Michaela Corleoneho, ležícího na nemocničním lůžku s erekcí ve stanu pro štěňata, jak se vysmívá svému doktorovi ve scéně, která je jako vytržená z nějakého podpatkového VOD knoflíku. Váš dojezd u Stand Up Guys bude záviset na tom, kolik zoufalství jste ochotni přetrpět, abyste se dostali k tomu, co stojí za to – ke scénám, v nichž se tvůrci-začátečníci klidí z cesty a nechávají herecké veterány, aby se předvedli.
Owen Gleiberman udělil filmu známku B- a dospěl k následujícímu závěru:
Fisher Stevens, který režíruje svůj první celovečerní dramatický film, dělá vše pro to, aby dal těmto legendám se štěrkovými hlasy prostor se vyřádit. Jenže v tom je právě ten problém: film je až příliš okatou, rozbředlou poctou hereckému požitkářství 70. let. Chybělo mu mnohem víc tvaru a poutavosti. Přesto, když se do party přidá Alan Arkin v roli umírajícího kolegy, jeho výstupy – alespoň jakmile usedne za volant ukradeného auta – dodají filmu šťávu. Stand Up Guys vám připomene, že tihle tři jsou pořád příliš dobří na to, aby se zhroutili do trapné sebeparodie, i když hrají ve filmu, který si o to prakticky říká.
Rogeru Ebertovi z Chicago Sun-Times se film líbil, dal mu tři a půl hvězdičky ze čtyř a řekl: „Je to skvělý film: „Nehledě na objektivní hodnocení herců je Walken kořením každého scénáře a ve ‚Stand Up Guys‘ je místa přinejmenším na tolik koření jako guláše. Režisér Fisher Stevens začíná s permisivním scénářem Noaha Haidleho, který neexistuje v žádném konkrétním městě, z žádného konkrétního důvodu kromě toho, aby hercům poskytl potěšení z riffování ve více či méně standardních kulisách.“
Mick LaSalle ze San Francisco Chronicle udělil filmu jednu z nejzářivějších recenzí, když uvedl, že obsahuje „nejlepší výkon za poslední roky“ Pacina i Walkena; Jak LaSalle říká, o filmu je „těžké mluvit. Řekněte, že je to film o starých gangsterech, a okamžitě si představíte, že si druhý člověk pomyslí: ‚Je to sentimentální‘. Zmíníte-li scénu, v níž se staří gangsteři objeví v nevěstinci, vybaví se vám celá řada dalších klišé. Ale Stand Up Guys jsou jiní. Uvádí standardní filmové tropy jen proto, aby je podvrátil, rozšířil a vyzdvihl jejich pravdivost.“
Na 70. ročníku udílení Zlatých glóbů byl film nominován na nejlepší původní píseň za skladbu „Not Running Anymore“ od Jona Bon Joviho.