V poslední době se hodně mluví o stavu hry, který vyvolaly komentáře Joea Hachema z Austrálie, na které navázal Dan Shak svým výrokem o neomezených re-entries v turnajích Super High Roller.
V Melbourne, kde se letos konal turnaj Aussie Millions, jsme viděli něco nevídaného. Již několik let nabízejí turnaj s buy inem 100 tisíc dolarů a také turnaj s buy inem 250 tisíc dolarů, oba navržené s rychlou strukturou. Turnaj o 100 000 dolarů nabízel 30sekundový shot clock, o kterém hráči básnili. Opravdu to šlo dobře.
Co bylo letos jiné, je skutečnost, že jste se mohli do turnaje znovu přihlásit až do konce prvního dne. Jak jsem již řekl, jednalo se o rychlou strukturu, což znamená, že mnoho hráčů pravděpodobně brzy zkrachuje, což zajistilo, že re-entries bude více než v typické super high rollerové struktuře. Většina super high rollerů nabízí 3 hrací dny, v obou těchto turnajích skončí za pouhé dva krátké dny.
Toto místo je jediné, o kterém vím, že nabízí tyto typy turnajů, které kombinují super vysoký buy-in, rychlou strukturu a také neomezený počet re-entries. Jedná se o fenomén, který se koná jednou ročně, a zjevně pro něj existoval trh, protože počet entries naprosto zbořil předchozí rekordy super high rollerů.
Důvodem, proč tyto akce původně vznikly, bylo několik bohatých asijských podnikatelů, kteří si chtěli zahrát nějaké high stakes turnaje, ale nechtěli investovat mnoho času. Chtěli si zahrát rychlý turnaj, což ve skutečnosti o něco zvýšilo jejich šance na úspěch. Tito lidé byli z velké části také hráči v kasinech, takže pro společnost Crown bylo vlastně bezvýznamné nabídnout tyto dva turnaje. Přivedla je do města, vytvořila určitý rozruch kolem pokeru a také přivedla do města špičkové profesionály, aby se těchto masivních akcí zúčastnili.
Všechno toto pozadí je důležité pro pochopení toho, proč tyto akce vůbec vznikly. Výraz „dobré pro poker“ se často skloňuje a já jsem pravděpodobně také vinen nadužíváním této fráze. Můj osobní názor je, že tyto události nejsou pro poker ani dobré, ani špatné, že jejich účinek je téměř neutrální. Kdybych měl přiložit pistoli k hlavě a vybrat si stranu, vybral bych si, že je to pro poker dobré.
Tyto události vytvářejí velký rozruch a zájem a zajišťují televizní produkt s některými z nejlepších hráčů světa. V $250k se vyplácelo 6 míst a všichni byli špičkoví profesionálové: Phil Ivey, Isaac Haxton, Mike McDonald, já, Fabian Quoss a Tom Dwan. Zatímco na začátku byly struktury rychlé, ke konci se poněkud zpomalily a profesionálům zbylo dost času na to, aby si nakonec zahráli o peníze. Argument, že tyto události jsou špatné pro pokerovou ekonomiku, je ve skutečnosti obrácený. Právě bohatí podnikatelé, kteří v těchto turnajích nemají v sázce peníze z pronájmu, vytvářejí hodnotu, která by jinak nevznikla, a vnášejí do pokerové ekonomiky příliv peněz. Mnoho profesionálů i amatérů v těchto turnajích pravidelně hraje o sázky, které tyto turnaje dalece přesahují. Pokud lidé chtějí hrát cash games nebo turnaje s vysokými sázkami, nevidím žádný logický důvod, proč je omezovat v tom, aby své peníze investovali nebo utráceli, jak se rozhodnou.“
Objevovala se kritika, že medializace této akce zastínila hlavní událost. Lze argumentovat, že to platí již několik let. Pokrytí se odvíjí od poptávky, a pokud super high rollery přinášejí médiím více zásahů, bylo by hloupé nevěnovat čas jejich pokrytí. Také si myslím, že pokeroví fanoušci mají rádi známé tváře a ve všech těchto turnajích uvidíte skupinu známých tváří, zatímco na finálových stolech hlavních turnajů málokdy poznáte více než tři jména.
Je také velké nedorozumění, že pozdní vstupy dávají některým hráčům výhodu. Ve skutečnosti, pokud povolíte pozdní registraci do událostí, pak je jen logické, že během tohoto období povolíte také re-entry. Jediné místo, kde by to podle mě neplatilo, je WSOP. Tam je historie a věřím, že ochrana prestiže náramků a historie má určitou hodnotu. Pokud se dokážete smířit s tím, že re-entry je NOVÝ hráč, pak opravdu nezáleží na tom, že tento nový hráč už mohl z turnaje vypadnout. Pokud se hráč může poprvé zaregistrovat na 4. úrovni, pak by měl mít toto právo i vyřazený hráč, který se nyní stává novým hráčem.
Není na světě hráč, který by „plánoval“ znovu vstoupit do turnaje. Každé rozhodnutí znovu se zúčastnit je jedinečné. Já jsem například utratil 5 kulek ve 100k a moje uvažování bylo následující:
Kule č. 1: Tohle je dobrý turnaj a pro mě dobrá investice
Kule č. 2: Tohle je dobrý turnaj a pro mě dobrá investice. To, co se stalo předtím, už nemá na toto rozhodnutí žádný vliv.
Kule #3: Toto je dobrý turnaj, ve kterém je již spousta mrtvých peněz, a dobrá investice. Skutečnost, že část těchto mrtvých peněz je moje, je v tuto chvíli naprosto irelevantní.
Kule #4: Stejně jako #3
Kule #5: Vstupem sem získám jen 12,5 velkých blindů. Promluvím si s pár známými matematiky a probereme, jestli je to pozitivní nebo negativní ROI situace. Vzhledem k tomu, že průměrný stack byl pouze 25 big blindů a zbývalo hodně mrtvých peněz, moji inteligentní přátelé mi poradili, že na této poslední kuličce mám pravděpodobně ještě asi 3-5% ROI. Pro tuto hru jsem se rozhodl já a dalších 9 lidí.
Pokud si to chcete představit jinak, hrál jsem zde v podstatě pět turnajů a nakonec jsem v jednom z nich inkasoval. Moje buy-iny do těchto pěti turnajů mě stály 500 000 dolarů a moje cash outy činily 550 000 dolarů. Skutečnost, že se těchto pět turnajů odehrálo ve stejný den, se opravdu neliší od toho, že jsem utratil 100 000 dolarů za buy ins na pěti různých zastávkách tour. Dává to smysl?“
Nakonec bych se chtěl věnovat celému argumentu o all-time money listu, který je z celé té skupiny snadno nejhloupější, ale přesto stojí za to se jím zabývat. I kdybyste sledovali buy ins, nemá tento seznam žádný skutečný smysl. Web Hendon Mob tyto věci sleduje a je zajímavé se na ně podívat, ale z hlediska toho, jaký význam nebo důležitost mají tato čísla pro pokerový svět, nemají vůbec žádný význam.
Když jsem koncem 90. let začínal hrát, byl buy in 1000 dolarů považován za obrovský a existoval pouze jeden turnaj s buy inem 10 tisíc dolarů ročně, hlavní turnaj WSOP. V té době byli na vrcholu těchto žebříčků lidé jako TJ Cloutier, Men Nguyen a Phil Hellmuth, ale jakmile se o několik let později staly $10k buy in eventy normou, vystřelil jsem na vrchol tohoto seznamu během velmi krátké doby, jednoduše proto, že prize pooly byly mnohem větší. V posledních několika letech jsme byli svědky další fáze inflace. Nyní místo toho, aby se největšími pravidelnými událostmi staly události s buy-inem 10 tisíc dolarů, řádí události s buy-inem 100 tisíc dolarů a prize pooly v těchto událostech jsou dostatečně velké na to, aby výrazně otřásly žebříčkem all-time money. Jedna událost, konkrétně One Drop, má buy-in jeden milion dolarů a není divu, že vítěz této události a zhruba 18 milionů dolarů je v současné době na vrcholu seznamu!“
Kromě toho existují události, které se počítají z celkového počtu hráčů, což činí celý seznam podezřelým. Například před lety vyhrál Phil Ivey soukromý sit n‘ go u jednoho stolu s dalšími členy Full Tiltu a vítěz získal jeden milion dolarů. Ten se připočítává k jeho celkovému součtu. Kdyby chtěli někteří miliardáři uspořádat v Arii soukromý pokerový turnaj s buy-inem 10 milionů dolarů a odvysílat ho v televizi, voilá, máme tu nového peněžního lídra všech dob! Hloupost, že?“
Hodně se mi líbí, že nevidím nic špatného na tom, když se tyto akce konají jednou za rok, a rozhodně se mi nelíbí myšlenka omezovat lidi v hraní o vysoké sázky, pokud se tak rozhodnou. Vážně, kdyby si 10 lidí chtělo zahrát o 100 milionů dolarů buy in winner take all sit n‘ go, kdo jsme my, abychom jim v tom bránili? Kdyby pokerová média chtěla o této události informovat, kdo jsme my, abychom jim říkali, že to nemají dělat? A konečně, kdyby chtěli udělat akci s neomezeným počtem re-entries pro celý turnaj, jakým právem jim říkáme, že nemohou?