Sherron Watkins, jeden z nejznámějších světových whistleblowerů, se na firemní morálku dívá s nadhledem. „Nemyslím si, že Enron je něco tak neobvyklého,“ říká o jednom z největších podnikových skandálů posledních let. „Koneckonců máme třídu šéfů, kteří se chovají jako diktátoři malých latinskoamerických zemí.“
Impulentně oblečená ve vlněném obleku stále vypadá jako ambiciózní manažerka, když sedí v noblesní kanceláři svého právníka v Houstonu, domovském městě Enronu, kdysi sedmé největší společnosti v Americe.
Žena, která se dostala na titulní stránky světových novin, když svému šéfovi Kenu Layovi řekla, že Enron se utápí v účetních podvodech, nyní, po více než roce v centru pozornosti médií, ráda vypráví o svém životě ve firmě. „Peníze byly dobré, prémie a akciové opce. A výlety byly vždycky na úrovni,“ říká.
Její společnost, největší světový obchodník s energiemi, často získávala ocenění za inovace. Postupně se ukázalo, že některé její účetní praktiky byly více než inovativní.
V prosinci 2001 vyhlásil Enron dosud největší americký bankrot. O práci přišly tisíce zaměstnanců a jejich penze investované do jejích akcií a další investoři přišli o miliardy dolarů.
V roce 1996 Watkinsová pracovala s Andrewem Fastowem, finančním ředitelem, který je nyní obviněn z podvodu, když začala být svědkem agresivního účetnictví. „Začínala jsem vidět, jak Andy Fastow překračuje hranice,“ říká a tvrdí, že ji požádal, aby lhala jednomu z partnerů Enronu ohledně investice. „Měl to být obrovský varovný signál,“ přiznává. Pouze ji to přimělo přejít do jiné části impéria, do Enron International, kde se později stala viceprezidentkou.
Po celou tu dobu rostl vliv absolventa Harvardu Jeffreyho Skillinga v Enronu, který nově vymyslel, čím se Enron živí: obchodováním s elektřinou, maloobchodním prodejem elektřiny a dokonce poskytováním širokopásmových internetových služeb. V roce 2001 se stal generálním ředitelem. „Jeff Skilling byl neuvěřitelně charismatický,“ vysvětluje, „ale velmi, velmi zastrašující. Dokáže lidem pořádně podrazit kolena. Člověk si byl jistý, že je to prostě ten nejchytřejší člověk v okolí, ale při zpětném pohledu mám opravdu pocit, že jsme byli tak trochu jako stoupenci kultu.“
V polovině roku 2001 Watkins opět pracoval pro Fastowa. Tentokrát narazila na důkazy o rozsáhlém podvodu.
Když penny dropped
Podívala se na excelovou tabulku se seznamem 200 aktiv, která chtěl Enron prodat, aby získal hotovost. Proti půl tuctu uviděla jméno Raptor. Jednalo se o složitá, mimoúčetní partnerství, která sloužila k zajištění aktiv. „V kolonce ztráty jsem viděla stovky milionů dolarů,“ vzpomíná. „Chci říct, že se to nedalo spočítat, nefungovalo to.“
Vyslechla další zaměstnance, byly jí ukázány omamně složité grafy s políčky a šipkami a nakonec jí to došlo. Uvědomila si, že tyto struktury Raptoru jsou prázdné, skořápkové společnosti kapitalizované pouze příslibem akcií Enronu. Skrývaly dluhy.
„Když jsem to viděla, prostě jsem věděla, že jde o účetní podvod. Je to nehorázné. Říkal jsem si, že odtud musím vypadnout. Nemůžu pracovat pro společnost, která tohle dělá. Jestli budu moct, tak seberu odvahu a postavím se Jeffreymu Skillingovi v můj poslední den.“ Brzy poté však Skilling nečekaně odstoupil, podle svých slov z osobních důvodů. „Předběhl mě,“ říká nyní.
Watkins tedy poslal anonymní zprávu muži, který se ujal vedení, zakladateli a předsedovi představenstva Kennethu Layovi. Dojemně ji nejprve ukázala své matce, která ji opravila. V memorandu byly podrobně popsány její děsivě prozíravé obavy, že by Enron mohl „implodovat ve vlně účetních skandálů“. Brzy poté se s Layem setkala, aby mu své obavy sdělila z očí do očí. Ukázala mu komentáře kolegy blízkého transakcím Raptor, který řekl: „Vím, že by to pro nás všechny bylo zničující, ale někdy si přeji, aby nás chytili, jsme tak podvodná společnost.“ Watkins se odmlčel. „Když si to Ken Lay přečetl, skutečně si odfrkl, víte, podvodná společnost, jak by to mohlo být?“
Enron zahájil vyšetřování, ale nepodařilo se mu využít nezávislé vyšetřovatele a její tvrzení byla z velké části zamítnuta. O několik měsíců později odhalila černou díru ve svých výnosech a důvěra ve společnost se vypařila. „Moje varování přišla příliš pozdě a málo na to, aby Enron zachránila.“
Někteří bývalí kolegové se na její jednání dívají skepticky a tvrdí, že obavy vznesla, až když bylo jasné, že loď jde ke dnu, a poukazují na to, že krátce po rozhovoru s Kenem Layem prodala opce na akcie Enronu v hodnotě 17 000 dolarů. To je ve srovnání s prodejem akcií jinými vedoucími pracovníky minimální částka.
Jiní tvrdí, že to, co udělala, se ani nedá považovat za skutečný whistleblowing, protože své obavy nikdy nepředala mimo společnost, finančnímu regulátorovi nebo třetí straně. Proč ne? Odkašlala si na zjevně opakovanou otázku.
„Když společnost vaří účetnictví, má málokdy šanci přežít, ale k tomu se musí sama očistit, přiznat své problémy a znovu uvést své finanční údaje. Cítila jsem, že tady má Enron šanci se očistit.“
Brzy po bankrotu Enronu vyšel náhle najevo její podíl na jeho dramatu. V lednu 2002 zveřejnil výbor Kongresu její memorandum adresované Kenu Layovi. Přes noc si k jejím dveřím v Houstonu razily cestu zástupy televizních a tiskových reportérů. „Bylo to ohromující,“ vzpomíná, „ale v jistém ohledu to bylo ospravedlnění, že jsem měla pravdu.“
Byl tu ještě větší mediální cirkus. Loni v únoru vypovídala před Kongresem a Senátem. Vedle ní vypovídal i Jeffrey Skilling, který tvrdil, že o potížích Enronu v době své rezignace nic nevěděl.
Podle ní Skilling „doufal, že jeho stará zastrašovací taktika zabere; bude na mě koukat skrz prsty a já se ke Kongresu nevyjádřím“. Pokud tomu tak bylo, nezabralo to.
Mluvil pravdu o tom, jak málo toho věděl? Je neoblomná. „Myslím, že to nebyla pravda. Věděl, že budoucnost společnosti Enron vypadá pochmurně. Myslím, že se mohl podívat na cestu a říct si, jejda, nemám dalšího králíka, kterého bych vytáhl z klobouku, tyhle struktury Raptoru mi za pár let vybouchnou a já musím vypadnout.“
Kriminální vyšetřování skandálu pokračuje. Řada bývalých vedoucích pracovníků byla obviněna z trestných činů včetně podvodu, mezi nimi i Andrew Fastow. V případě odsouzení mu hrozí stovky let vězení. Svou vinu zatím nepřiznal. Jeffrey Skilling a Kenneth Lay však ke zděšení mnoha bývalých zaměstnanců a investorů obviněni nebyli. Zeptal jsem se Watkinsové, co očekává, že se jim stane.
Svá slova pečlivě odměřuje. „Nemyslím si, že Ken Lay bude v dlouhodobém horizontu obžalován. Myslím, že je pravděpodobné, že obviní Jeffreyho Skillinga.“
V Houstonu kolují zvěsti, že jeden z klíčových manažerů se chystá přiznat vinu a spolupracovat s prokurátory vyšetřujícími Skillinga.
Watkinsová nyní přednáší o podnikové etice. Je spoluautorkou knihy o Enronu a zakládá společnost nabízející služby starších nezávislých ředitelů, kteří zasedají ve správních radách.
Obhajoba Kena Laye
K čemu její jednání nakonec skutečně vedlo? Sedí a přemýšlí. „Možná to pomohlo usvědčit některé lidi,“ ohrazuje se, „ale myslím, že ve skutečnosti to více pomohlo legislativě, která byla schválena.“
Členy Kongresu šokovalo to, čemu se říká „obhajoba Kena Laye“. Watkins ji popisuje následovně: „Omlouvám se, usnul jsem na vavřínech, byl jsem na obědě a nevěděl jsem, co se děje.“ Výsledkem bylo, že zákon Sarbanes Oxley z roku 2002 vyžaduje, aby generální a finanční ředitelé potvrzovali pravdivost finančních výkazů. Pokud se zjistí, že lžou, hrozí jim až 20 let vězení.“
S potutelným potěšením vysvětluje, proč by to mohl být skvělý motivační faktor. „Peněžité pokuty k tomu nestačí. Když vyděláte sto milionů dolarů a dostanete pokutu 25 milionů, pořád jste nechutně bohatý. Jít do vězení tyhle lidi k smrti děsí. Stát ve frontě v jídelně na jídlo, společné sprchy? To je navždy změní.“
Není jasné, nakolik za novou legislativu vděčí přímo Watkinsovi. A každopádně institucionální investoři a další kritici mají pocit, že nový zákon zdaleka nesplňuje to, co je potřeba. Jednoho však její whistleblowingové akce rozhodně dosáhly. Navždy změnily její vlastní život.
Životopis
Narozena v Tomballu, Texas, 28. srpna 1959
Vzdělání Účetnictví na Texaské univerzitě
Kariéra : Auditor, Arthur Andersen, v Houstonu a New Yorku, 1982-90; portfolio manažer, MG Trade Finance Corp, New York, 1990-93; nastoupil do Enronu, 1993; přešel do Enron International, 1997; stal se viceprezidentem, 1998; nastoupil do Enron Broadband Services, 2000; vrátila se k práci pro Andrewa Fastowa, objevila ztráty ve výši 700 milionů dolarů skryté v partnerstvích Raptor a odhalila svá zjištění Kenu Layovi, léto 2001; odešla z Enronu, 2002
Rodina Ženatý, s jednou dcerou
– „Global Business – Enron, the Aftermath“ uvádí Lesley Curwen na BBC World Service Radio v neděli 22. června v 03.00 hod.32, 08.32, 14.32, 23.32 v Evropě
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterest
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.