Syed Abul Ala Maududi (25. září 1903 – 22. září 1979) byl bezpochyby jedním z největších islámských učenců 20. století, který svými spisy a nábožensko-politickou činností ovlivnil miliony muslimů po celém světě.
Byl filozofem, právníkem, novinářem a politikem. Jeho četná díla byla napsána v urdštině, ale poté byla přeložena do angličtiny, arabštiny, hindštiny, bengálštiny, tamilštiny, barmštiny a mnoha dalších jazyků.
Po celý svůj život usilovně usiloval nejen o to, aby se Pákistán stal skutečným islámským sociálním státem, ale také úzce spolupracoval s celosvětovými muslimskými hnutími, aby v příslušných zemích dosáhl zlepšení pomocí geniálních zásad islámu. Nezávislí historici ho označili za jednoho z nejvlivnějších islámských ideologů 20. století, jehož myšlenky a spisy dále ovlivnily obrovské množství islámských hnutí v muslimském světě.
Po celý svůj život žádal lidi, aby se řídili Koránem a sunnou a vyhýbali se drobným rozdílům. Sektářství pro něj bylo největším zlem, které oslabovalo muslimské společnosti a činilo je zranitelnými vůči záměrům nepřátel. Naléhal na ummu, aby se sjednotila a zmařila spiknutí proti islámu.
Sektářství bylo podle něj příčinou všech problémů, kterým muslimský svět čelí, a jednota byla lékem na slabost, kterou islám po staletí trpěl. Snad právě díky této vlastnosti se Syed Maududi těšil za svého života i po smrti velké úctě a respektu v celém islámském světě včetně Saúdské Arábie, Íránu, Egypta, Malajsie a Indonésie.
Syed Maududi, Syed Qutb a imám Hasan al-Banna byli předními učenci 20. století, kteří se postavili koloniálním mocnostem a jejich agentům. Jejich následovníci později zasvětili své životy přeměně společností v ideální místo pro život lidstva. Syedovo dílo bylo pokračováním úsilí, které vyvíjeli Hazrat Šáh Valí Ulláh (R.A.), Hazrat Mudžádid Alf Sání (R.A.), Šáh Abdul Kádir Gilání (R.A.) a Hazrat Alí Hajverí (R.A.).A), aby proměnili společnost v ideální místo pro život lidstva.
Syed Maududi se narodil v Aurangabadu (tehdy v Hajdarábádu, nyní ve státě Maháráštra v Indii) v tradiční muslimské rodině se silným náboženským zaměřením. Jeho otec Ahmad Hasan Maududi byl právník a náboženský učenec. Během Abul Alaova dětství jeho otec na několik let přestal vykonávat právnickou praxi a věnoval se náboženství. Syed se učil především doma. V 15 letech byl nucen školu opustit, když jeho otec zemřel. V 17 letech se stal dopisovatelem a brzy i redaktorem novin Taj v Džabalpuru. V roce 1920 převzal redakci časopisu Muslim, který vydával Džam’ijat-i ‚Ulama‘, indická ulemá v Dillí. Noviny zanikly v roce 1923, ale Syed Maududi se brzy stal redaktorem prestižního listu al-Džam’iyah. V době, kdy působil jako novinář, začal také psát o islámu. V roce 1928 Syed Maududi opustil žurnalistiku a začal se věnovat vědecké práci. Napsal dějiny hajdarábádské dynastie Asafíja a další dějiny seldžuckých Turků. Snad nejvýznamnější je jeho malá kniha K pochopení islámu (Risala al Dinyat), která skutečně odstartovala jeho kariéru islámského myslitele a náboženského spisovatele.
V roce 1930 vydal Síd Sahíb sbírku esejů Džihád fil islám (Svatá válka v islámu).
V roce 1932 nastoupil do hajdarábádského časopisu Tarjuman al-Quran a v roce 1933 se stal jeho redaktorem. Časopis využíval jako platformu pro šíření poselství islámu a později ve 30. letech se věnoval také indické politice.
Nabádal indické muslimy, aby uznali islám jako svou jedinou identitu a stali se lepšími muslimy. V roce 1941 svolal Syed Maududi do Láhauru schůzi, na které založil Džamaat-e-Islami s jediným cílem šířit poselství islámu, a postupem času se JI stala velmi důležitou silou v pákistánské národní politice.
V roce 1953 byl zatčen kvůli své aktivní roli při prohlašování kadaňských muslimů za nemuslimy. Byl odsouzen k trestu smrti, ale později byl trest smrti změněn na doživotí. Na nátlak veřejnosti byl po několika měsících propuštěn. V roce 1958 se Pákistán dostal pod vojenskou vládu a Džamaat-e-Islámí byl zakázán.
V roce 1964 byl zatčen režimem Ajjúba Chána. Ve volbách v roce 1965 podpořil prezidentskou kandidaturu Fátimy Džiny proti Ajjúbu Chánovi. V roce 1972 dokončil svůj Tafheem-ul-Quran v urdštině a v témže roce odstoupil z funkce Ámira Džamaatu kvůli narůstajícím zdravotním problémům. Ve své spisovatelské činnosti však pokračoval až do konce 70. let. Syed Sahib zemřel 22. září 1979 v Buffalu ve státě New York, kam odjel navštívit syna, který byl lékařem, a léčit se s dlouhodobým onemocněním ledvin. Byl pohřben v Láhauru.
Při příležitosti 40. výročí úmrtí Maulany Maudího Džamáat-e-Islámí obnovuje svůj závazek pokračovat v boji za přeměnu Pákistánu v islámský sociální stát – stát, kde se lidé těší bezplatnému vzdělání a zdravotnickým zařízením a rychlé spravedlnosti a tráví svůj život v souladu se světlými zásadami islámu.
Spisovatel je šéfem Džamáat-e-Islámí a senátorem
.