Mikromanažer nájemných vražd
(„Vítaný vpád“, Forenzní spisy)
Poslední příspěvek vyprávěl o tom, jak Mark Winger využil své pověsti spořádaného manžela a otce ze střední třídy, aby beztrestně spáchal dvojnásobnou vraždu – ale jen na šest let.
Dne 29. srpna 1995 zavraždil inženýr odboru jaderné bezpečnosti státu Illinois svou ženu Donnah kladivem a zastřelil nešťastného mladíka Rogera Harringtona. Poté policii řekl, že Harringtona zabil, protože 27letý suspendovaný řidič letištní kyvadlové dopravy vnikl do jeho domu a napadl jeho ženu.
Winger profitoval z pojistky na život Donnah a těšil se ze sympatií veřejnosti a svého nového postavení hrdiny, který se statečně postavil vyšinutému vrahovi.
Tato oslava skončila v roce 2001, kdy policie zahájila nové vyšetřování, které Wingerův příběh rozplétalo a přivedlo ho na doživotí do vězení.
Pokušitelský příběh. Příběh pana dokonalého-psychopata vzbudil zájem zábavních médií. Seriál televize ABC Tichý svědek věnoval v roce 2012 Wingerovým zločinům epizodu s názvem „Ďábel, kterého znáte“. V seriálu CSI: NY se v roce 2006 objevila epizoda „Otevřeno a zavřeno“, volně založená na tomto případu.
Hlavní advokát F. Lee Bailey zahrnul Wingera do své knihy z roku 2008 „Když je manžel podezřelý“, kterou napsal společně s Jean Rabeovou.
A jak bylo zmíněno minulý týden, žánrové pořady Forensic Files („Vítané vniknutí“) a 48 hodin skvěle informovaly o Wingerově sáze v letech 2003, respektive 2008.
V dnešním příspěvku bych rád podrobně popsal, jak se Wingerovi v časovém rozpětí mezi těmito dvěma pořady podařilo zahladit veškeré přetrvávající pochybnosti o jeho vině.
Bromance. Zdálo se, že Wingerovi se každodenní dřina v nápravném zařízení Pontiac nelíbila a chtěl najít cestu ven, která by nezahrnovala kopání tunelu.
Někdy po zahájení pobytu v roce 2002 navázal vztah s jiným vězněm.
Na rozdíl od Wingera Terry Hubbell neměl titul z Virginského vojenského institutu a nepocházel z natolik významné rodiny, aby mu přinesla svatební oznámení v New York Times.
Ale životopisy obou mužů se překrývaly v tom, že každý z nich v roce 1983 někoho ubil k smrti, v Hubbellově případě teenagera jménem Angel Greenwood.
Vylučte je všechny. Winger požádal Hubbella, aby realizoval projekt nájemné vraždy, jejímž cílem bylo očistit Wingera a pomstít se těm, kteří ho urazili. Podle dokumentu illinoiského státního soudu z roku 2011:
„V květnu a červnu 2005 oslovil Hubbella v rekreačním dvoře a zmínil se o svém přání „zbavit se svědka v jeho případu“. Obžalovaný svědka označil jako DeAnn Andersonovou nebo Shultzovou. Hubbell to zpočátku odpískal, „protože každý, kdo je ve vězení, docela dobře říká, že by se rád zbavil svědka ve svém případu“. Hubbell uvedl, že se tato záležitost objevila „opakovaně“, a nakonec kontaktoval soukromého detektiva, který pracoval na jeho případu. Hubbell doufal, že bude brán ohled na jeho osobu. V červnu 2005 obdržel Hubbell od obžalovaného písemný plán …“
Wingerův devatenáctistránkový ručně psaný vzkaz vyzýval nájemného vraha, aby unesl Jeffa Gelmana – zámožného přítele z dětství, který v roce 2001 odmítl složit kauci za Wingerovo propuštění z vězení – a vymohl z něj obrovskou sumu peněz výměnou za slib, že neublíží Gelmanově rodině.
Tento jackpot měl zaplatit za únos DeAnn Schultzové, Wingerovy bývalé milenky a svědkyně obžaloby. Schultzová by byla donucena napsat a nahrát prohlášení, že během procesu lhala a Winger je nevinný.
Další ustanovení Wingerova plánu, které parafrázoval Donnin nevlastní otec Ira Drescher během rozhovoru pro 48 hodin:
Hrobová očekávání: „Mimochodem, jestli zbydou nějaké peníze, zabijte také Iru Dreschera, protože je to tchán, kterého nemám rád.“
Hrobová očekávání. Winger také chtěl zabít Gelmana a Gelmanovu rodinu, jakmile přijdou k penězům. Nájemný vrah by zavraždil i Schultze, ale tak, aby to vypadalo jako sebevražda.
Nájemný vrah by se musel na každém kroku řídit propracovanými instrukcemi. Wingerův plán například určoval, že nájemný vrah zajistí, aby jediné otisky prstů na Schultzově dopise na rozloučenou a jeho obálce pocházely od samotné Schultzové a aby se na razítkách a chlopni obálky našla pouze její DNA.
Vzhledem k Wingerovým předchozím zločinům a jeho inženýrské minulosti se propracovanost plánu nezdá být příliš překvapivá. Ale jeho přesvědčení, že by mohl telefonovat do plánu s tolika pohyblivými částmi, ano. Zní to jako práce pro tým agentů CIA a Navy Seals, ne pro nějakého nezávislého pracovníka, kterého si najal bez povšimnutí.
Zdá se, že Winger při svém soustředění na detaily zapomněl na širší souvislosti. Jakmile by nájemný vrah dostal od Gelmana výkupné, co by mu zabránilo vzít peníze a utéct? Proč by riskoval, že spáchá všechny ty hrdelní vraždy?“
A nespojili by si vyšetřovatelé spojitosti mezi oběťmi vražd Schultze, Gelmana a Dreschera? Nikdo jiný než Winger by neměl motiv k tomu, aby je všechny viděl mrtvé.
Nakonec Winger svým spletitým plánem neublížil nikomu kromě sebe.
Žádný Johnnie Cochrans. Ve výsledném soudním procesu v roce 2007 Winger tvrdil, že jeho plány byly pouhou fantazií, poháněnou hněvem kvůli jeho přesvědčení, že detektivové springfieldské policie o jeho případu vraždy lhali a že jeho odsouzení bylo zčásti politicky motivované.
Vinu za své krvežíznivé snění svaloval také na nelidské podmínky ve věznicích s maximální ostrahou. „Jsou to skladiště lidí, ale také blázinec,“ řekl Winger.
Winger charakterizoval Hubbella jako „mazanou lišku“, které se bál. Hubbell ho prý podváděl.
Wingerovi rodiče mu zřejmě nemohli nebo nechtěli pomoci sehnat právníka pro tento jeho poslední soudní proces. Zastupoval ho veřejný obhájce z Livingston County Randell Morgan.
Zvratem bylo, že zvláštní agent, který pomohl zařídit, aby Hubbell při rozhovoru s Wingerem na vězeňském dvoře nosil skryté nahrávací zařízení, nakonec svědčil ve prospěch obhajoby. Casey Payneová uvedla, že Hubbell se přihlásil jen proto, že chtěl mít zaplacený účet za telefon své matky a přeložení do jiné věznice.
Porotě trvalo tři hodiny, než Wingera odsoudila.
Jak uvedl Chris Dettro v článku pro State Journal Register, Morgan požádal o minimální trest a argumentoval tím, že mezi Wingerem a Hubbellem nedošlo k výměně peněz a že žádný z plánů na únos a vraždu se neuskutečnil.
V prohlášení před soudcem obvodu Livingston Haroldem Frobishem Winger zdůraznil, že je společenská duše, nikoli sociopat. „Mám rád lidi,“ řekl Winger. „Jediná věc, kterou miluji víc než lidi, je víc lidí.“
Nervy se uklidnily. Frobish předal Wingerovi – tehdy mu bylo 44 let a už si odpykával dva doživotní nepodmíněné tresty – dva tresty po 35 letech. Soudce ho označil za „hrozbu pro veřejnost.“
Matka Donnah Wingerové, Sara Jane Drescherová, řekla v rozhovoru pro 48 hodin, že dodatečný trest zmírnil její obavy, že se její bývalý zeť dostane na svobodu, pokud by nějaká technická chyba způsobila zrušení rozsudku za vraždu.
Ira Drescherová vzpomínala, jak se po procesu dívala na Wingera v řetězech a říkala mu: „Tvůj mizerný život skončil.“
Na stránkách True Crime Truant bude příběh Marka Wingera pokračovat v příštích týdnech postskriptem o jeho nejnovějších manévrech z cely se supervýjimečným trestem a aktualizací života některých pozůstalých, včetně druhé manželky Rebeccy Simicové.
Do té doby na zdraví.
Aktualizace: Přečtěte si 3. část: Mark Winger: Winger: Epilog přeživších