Kontroverzní politik a vůdce Strany pravé cesty Tansu çiller (nar. 1946) byl v letech 1993-1996, v období extrémních politických otřesů a ekonomických výkyvů, předsedou turecké vlády. Před vstupem do politiky v roce 1990 začala svou kariéru jako profesorka ekonomie.
Tansu çiller se narodila v roce 1946 v Istanbulu do pohodlné středostavovské rodiny jako dcera vysloužilého vládního úředníka. Navštěvovala americkou dívčí školu a poté Bosporskou univerzitu (dříve Robert College), kterou absolvovala v roce 1967 s titulem z ekonomie. V roce 1963, v sedmnácti letech, se provdala za Özera Üçurana, který přijal její druhé jméno; brzy se stal vlivnou postavou jejího života. çillerová přijela do Spojených států za vysokoškolským vzděláním a na univerzitách v New Hampshire a Connecticutu získala magisterský a doktorský titul v oboru ekonomie. Před návratem do Turecka v roce 1973 vyučovala ekonomii na Franklin and Marshall College v Pensylvánii.
çillerová nastoupila jako odborná asistentka ekonomie na Bosporské univerzitě v Istanbulu v roce 1974 a v roce 1978 byla povýšena na docentku a v roce 1983 na profesorku. Během těchto let navázala dobré vztahy s tureckou podnikatelskou komunitou a napsala řadu zpráv o ekonomických problémech země pro TÜSIAD, což je zkratka pro Tureckou asociaci podnikatelů a průmyslníků. Tyto zprávy tvoří většinu jejích akademických publikací. Její manžel mezitím začal podnikat, získal franšízu na prodejny „7-Eleven“ v Turecku a ředitelské místo v bance, která zkrachovala během hospodářské krize v 80. letech. To však nijak nepodlomilo finanční štěstí çillerových, kteří získali velké bohatství díky spekulacím s pozemky a nemovitostmi.
Osmdesátá léta byla pro Turecko politicky bouřlivým desetiletím. Po vojenském převratu 12. září 1980 byla zmrazena veškerá politická činnost, strany byly rozpuštěny a politikům byl zakázán vstup do politiky. Po obnovení politiky v roce 1983 mohli strany zakládat pouze noví a nezkažení lidé. Dveře byly otevřeny nové generaci politiků, z nichž nejznámějším se stal Turgut Ozal. Tansu çiller tehdy do politiky nevstoupila, do povědomí veřejnosti se dostala až koncem 80. let jako jedna z kritiček Turguta Ozala za jeho hospodářskou politiku. Podpora, které se těšila v podnikatelské komunitě, jí umožnila vstoupit do okruhuSüleymana Demirela jako konzultantka v ekonomických otázkách. Když se dařilo jeho Straně pravé cesty (TPP), Demirel ji v roce 1990 přiměl ke vstupu do strany. Když se v říjnu 1991 konaly parlamentní volby, byla jedním z architektů hospodářské politiky své strany. TPP se stala největší stranou v parlamentu se 178 mandáty, ale bez většiny potřebné k sestavení vlastní vlády. çiller získala mandát za Istanbul a vstoupila do parlamentu.
Demirel vytvořil koaliční vládu se Sociálnědemokratickou populistickou stranou (SHP) a jmenoval çiller státní ministryní odpovědnou za ekonomiku. Její program hospodářské stabilizace byl představen 17. ledna 1992. Jeho cílem bylo stabilizovat ekonomiku udržením přiměřeného tempa růstu 5,5 % v roce 1992 (oproti 2 % v roce 1991); řešením inflace, která se pohybovala kolem 70 %, a jejím snížením na 42 %; a snížením rozpočtového deficitu. çiller navrhl reformu daňového systému s cílem rozšířit daňovou základnu a restrukturalizaci státních hospodářských podniků tak, aby se staly ziskovými, a tedy atraktivními pro soukromé zájemce. Úspěch programu závisel také na zahraničních investicích a půjčkách, a proto çillerová cestovala po světě a prodávala své myšlenky zejména v Německu, Spojených státech a Japonsku.
Lze jen spekulovat, jak by se vyvíjela politická kariéra Tansu çillerové, kdyby nezasáhly určité události, které jí otevřely nové dveře. Po smrti prezidenta Turguta Ozala v dubnu 1993 zůstal prezidentský úřad neobsazen, což vedlo ke zvolení Süleymana Demirela 16. května. Tím zůstaly posty předsedy Strany pravé cesty a premiéra neobsazeny. çillerová nebyla jasnou volbou; ve straně byla nováčkem a relativně nezkušeným člověkem a existovali zkušenější kandidáti (například Cindoruk a Ismet Sezgin), kteří měli silnější nároky na vedení. çillerová však měla oproti svým soupeřům tu výhodu, že byla mladší, žena, atraktivní a vzdělaná. Nejenže byla ekonomkou, ale hovořila plynně anglicky a německy, měla kosmopolitní rozhled a dobře znala Západ. Zdálo se, že voliči po celém světě dávají přednost mladým, dynamickým vůdcům, a Turecko nebylo výjimkou. Mladý Mesut Yilmaz převzal po Ozalovi Stranu vlasti; Inönüho SHP se vydala stejným směrem, když odešel do důchodu a v září 1993 byl zvolen mladší vůdce. Zvolit do čela TPP atraktivní ženu, šťastně vdanou a se dvěma syny, a posílit tak pozici strany v nadcházejících volbách, dávalo dobrý politický smysl. Mohla tak čelit kvalitám svých soupeřů, zejména mezi voličkami, které tvořily více než polovinu voličů. Nebylo možné přehlédnout ani otevřenou podporu, kterou çillerovi poskytla podnikatelská komunita. Navíc se na Západě očekávalo, že její úspěch posílí obraz Turecka jako muslimské země orientované na budoucnost v islámském světě, který jako by až příliš často hledal inspiraci v minulosti.
Tansu çiller byla 13. června 1993 zvolena do čela TPP a jmenována první ženou v turecké vládě. Její koalice s SHP vyhrála 25. června hlasování o důvěře a Tansu çillerová se ujala řízení osudu Turecka. Její úspěch měl záviset na schopnosti najít odpovědi na mnohé turecké problémy, zejména na ekonomiku a kurdskou otázku, a ty měly prověřit schopnosti každého vůdce.
S postupem času se ukázalo, že Tansu çillerová není schopna efektivně ovládat parlament, natož pak závažné problémy, kterým turecký lid čelí. Kurdská povstání, nekontrolovatelná inflace a zoufale se zmenšující ekonomika sužovaly její působení ve funkci premiérky. Situaci dále zhoršovala vnitřní nestabilita turecké vlády. V roce 1995 byla çillerová obtěžkána osobními obviněními. V září téhož roku pod tlakem rezignovala. O měsíc později, 15. října, proběhlo hlasování o důvěře a çillerová mohla pokračovat ve funkci úřadující premiérky, dokud se celá záležitost nevyřeší. Počátkem roku 1996 se çillerová dohodla na koaliční vládě, v níž měl Mesut Yilmaz ze strany Vlast vykonávat funkci premiéra až do roku 1997, kdy se çillerová měla vrátit do funkce. çillerová se však do své funkce již nikdy nevrátila, neboť závažná obvinění proti ní stále narůstala. Dne 6. června 1996 byl Yilmaz sám odsouzen parlamentem a vláda se rozpadla. Do 8. července byla vytvořena nová koalice. Tentokrát çiller souhlasil s funkcí místopředsedy vlády pod vedením Necmettina Erbakana ze Strany blahobytu. Podle dohody měl být çiller následující rok znovu jmenován premiérem. Dne 18. června 1997 Erbakan rezignoval ve snaze vynutit si předčasné volby, které by zase zabránily çillerovi získat zpět funkci premiéra.
Další četba
Další informace o çillerovi viz The Economist, 25. března 1995; 21. října 1995; 9. března 1996; 8. června 1996; 15. června 1996; 21. června 1997. Na internetu navštivte stránky http://www.mfa.gov.tr:80/grupb/ciller.htm. □