Němci 15. července 1918 u řeky Marny v oblasti Champagne ve Francii zahájili svou poslední ofenzivu v první světové válce.Konflikt, označovaný jako druhá bitva na Marně, skončil o několik dní později velkým vítězstvím Spojenců.
Německý generál Erich Ludendorff, přesvědčený, že útok ve Flandrech, regionu táhnoucím se ze severní Francie do Belgie, je nejlepší cestou k německému vítězství ve válce, se rozhodl zahájit rozsáhlý diverzní útok dále na jih, aby odlákal spojenecká vojska od hlavní akce. Výsledný útok na Marně, zahájený na základě německého dobytí strategicky důležitého hřebene Chemin des Dames u řeky Aisne 27. května 1918, byl poslední fází velké německé ofenzivy – zvané Kaiserschlacht neboli „císařská bitva“ – řízené Ludendorffem na jaře 1918.
Ráno 15. července pak 23 divizí německé 1. a 3. armády zaútočilo na francouzskou 4. armádu východně od Remeše, zatímco 17 divizí 7. armády za asistence 9. armády zaútočilo na francouzskou 6. armádu západně od města. Dvojí útok byl Ludendorffovým pokusem rozdělit a dobýt francouzské síly, k nimž se připojilo 85 000 amerických vojáků a také část britských expedičních sil (BEF), z nichž většina se nacházela ve Flandrech.
Když však Němci po počátečním dělostřeleckém ostřelování zahájili svůj postup, zjistili, že Francouzi zřídili linii falešných zákopů, obsazenou jen několika obránci. Skutečná frontová linie zákopů ležela dále a bombardování se jí sotva dotklo. Tuto klamnou strategii zavedl francouzský vrchní velitel Philippe Pétain.
Jak si zapsal německý důstojník Rudolf Binding do svého deníku o útoku z 15. července, Francouzi „nekladli vpředu žádný odpor… v tomto předsunutém bojovém pásmu neměli ani pěchotu, ani dělostřelectvo… Naše děla ostřelovala prázdné zákopy; naše plynové granáty zplynovaly prázdná dělostřelecká postavení…..Baráž, která měla předcházet a chránit šla hned někde nad týlovými pozicemi nepřítele, zatímco vpředu se první skutečná linie odporu ještě neuskutečnila.“ Když se Němci přiblížili ke „skutečným“ spojeneckým frontovým liniím, setkali se s prudkou palbou francouzských a amerických jednotek. Němci, kteří se ocitli v pasti a byli obklíčeni, utrpěli těžké ztráty a připravili tak Spojence na velký protiútok, který zahájili 18. července.
VÍCE ČTĚTE ZDE: Život v zákopech 1. světové války