ATHENS – Před několika měsíci se v kancelářích ženského basketbalu v Georgii otevřela skleněná vitrína a Terese Edwardsové byla předána zlatá medaile, kterou získala v Los Angeles na letních olympijských hrách v roce 1984. Minulý měsíc se tato medaile objevila na internetových stránkách sportovní aukční síně Lelands.
Vyvolávací cena byla stanovena na 15 000 dolarů. V pondělí odpoledne se cena téměř zdvojnásobila na 29 231 dolarů.
Edwardsová je jednou z nejúspěšnějších hráček v historii ženského basketbalu, členkou rekordních pěti olympijských týmů a možná nejúspěšnější sportovkyní v historii UGA.
Je také, jak sama v pondělí řekla, tou, která šla vždy „proti proudu“. I proto prodává první ze svých pěti olympijských medailí a první ze svých čtyř zlatých medailí. Svým způsobem doufá, že tím podnítí nějaký trend.
„Nevnímám to jako: ‚Proboha, proč děláš tenhle krok?'“ říká. Řekla dvaapadesátiletá Edwardsová. „Jsem naprosto zdravá. Všechno je v pořádku. Rodina je v pořádku. Je to rozhodnutí, o kterém jsem přemýšlela mnoho let.“
Edwardsová uvedla, že to vnímá jako způsob, jak zvýšit povědomí o trhu s ženskými sportovními memorabiliemi. Poukázala na Serenu Williamsovou, Jackie Joynerovou-Kerseeovou, Billie Jean Kingovou a dokonce i na Babe Didriksonovou jako na sportovkyně, o jejichž památky by mohl být zájem.
Edwardsová řekla, že byla požádána, aby se rozloučila se svými památkami, ale zdálo se, že to přišlo s očekáváním, že je prostě rozdá. To se jí nezdálo správné, když muži sportovci běžně draží své memorabilie s velkým ziskem. Například 10. června vynesl pár bot Michaela Jordana, které měl na sobě na téže olympiádě v Los Angeles, v aukci více než 190 000 dolarů.
„Myslím, že si lidé neuvědomují, jak velký ten trh je. Je tam díra pro ženy, která ještě nebyla vybudována,“ řekla Edwardsová. „A my bychom mohly vytvořit zcela nový trh s ženským oblečením a ženskými suvenýry, které by mohly být vnímány a sledovány stejným způsobem jako mužští sportovci.“
V současné době žije Edwardsová převážně v New Yorku, ale jezdí také do Atlanty a svého rodného města Cairo ve státě Ga. Má přednáškové závazky, píše a vede některé soukromé tréninky.
Po celá desetiletí jsou Edwardsovy památky na jednom místě: UGA. Konkrétně byla vystavena před kancelářemi ženského basketbalu ve Stegeman Coliseum. Byla to oboustranně výhodná dohoda. Škola mohla zdůraznit úspěchy jedné ze svých legend a Edwardsová mohla bezpečně uložit své memorabilie. Tolik cestovala, že nemělo smysl uchovávat je v prázdném domě.
„Nikdy jsem vlastně po takových věcech netoužila,“ řekla Edwardsová. „Bylo to bezpečné útočiště a vlastně i výsada nechat je tam v Georgii. Cokoliv, čím jsem mohl pomoci své alma mater. Pokud to něco přinese, je to dobré.“
Není to tak, že by prodej medaile z roku 1984 vyprázdnil její sbírku. Edwardsová má ještě tři další zlaté medaile a jednu bronzovou, které jsou umístěny ve skleněné vitríně ve Stegeman Coliseum. Stejně jako mnoho dalších suvenýrů z UGA, basketbalu USA, její profesionální kariéry a dokonce i z úspěchů v jejím rodném městě Káhiře.
Edwards vystavil na Lelandu i další předměty: její dres z olympijských her v Barceloně 1992 (nabídka k pondělí 500 dolarů), dres z olympijských her v Sydney 2000 (nabídka 550 dolarů), sbírku podepsaného basketbalového míče, prstenů a olympijských hodinek (nabídka 733 dolarů), její prsteny a bundu z Naismith Memorial Basketball Hall of Fame 2011 (nabídka 1000 dolarů) a zlaté medaile z mistrovství FIBA 1996 a her dobré vůle (zatím bez nabídek).
Edwardsová prý ale věděla, že pro upoutání pozornosti bude hlavním tahákem zlatá medaile.
„Jako sportovkyně nebudete nikoho příliš zajímat o své dresy nebo bundy atd. Když už do toho jdete, tak ve velkém,“ řekla Edwardsová. „Tak se vaše jméno dostane do povědomí a získáte značku. Když s tím začnete, bude se to budovat a budovat. A pro ostatní, kteří přijdou později, budou mít výhody, kterých dosáhli, a věci, kterých dosáhli, a budou mít tuto cestu.“
Řekla, že doufá, že její úsilí pomůže dalším sportovkyním získat peníze, které mohou použít, jak potřebují. Edwardsová uvedla, že slyšela o jedné atletce, která byla nucena vydražit svou medaili, aby získala peníze na léčebné výlohy svého syna. Lidé si mysleli, že je to ostuda, ale Edwardsová řekla, že tato atletka byla obdařena tímto mechanismem, aby mohla pomoci svému synovi.
„Já se na to prostě dívám jinak. Na světě není nic, co by nám vzalo to, co jsme udělali,“ řekla Edwardsová. „Můžete k tomu jen přidat.“
„To je všechno.