První vzpomínka Laury Ingalls Wilderové na to, jak slyšela pískání železnice, je zaznamenána v části Minnesoty jejího rukopisu Pioneer Girl. „Myslela jsem, že mě volá,“ tvrdila Wilderová o své první reakci na charakteristické kvílení lokomotivy.1 V jedné z revidovaných verzí rukopisu se však její dcera a editorka Rose Wilderová Laneová snažila tento moment učinit poučnějším. V této verzi Wilderův otec využil pozorování vlaku k tomu, aby své děti informoval o „budování železnice přes Velkou americkou poušť“, což byl velkolepý projekt svědčící o tom, že rodina žila ve „věku úžasných vynálezů a podnikavosti“.2 Tento kousek expozice odrážel způsob, jakým mnozí historici na počátku dvacátého století nahlíželi na osídlování Velkých plání. Před devastací Dust Bowl byla schopnost Američanů prosperovat v této údajně neobyvatelné oblasti důkazem jejich průkopnického ducha.
Ručně kolorovaná dřevorytina zobrazující osadníky pohybující se na západ přes Velkou americkou poušť, asi 1875. Library of Congress
Edwin James vymyslel výraz „Velká americká poušť“ pro popis rozlehlých prérií dnešní Oklahomy, Kansasu a Nebrasky ve své kronice o průzkumu oblasti Stephenem H. Longem v roce 1820. James prohlásil tuto oblast za „téměř zcela nevhodnou k obdělávání a samozřejmě neobyvatelnou pro lidi závislé na zemědělství“. K podobnému závěru dospěl i Zebulon Pike po své cestě napříč Velkými pláněmi v roce 1806, když prohlásil, že Američané budou muset „přenechat prérie… potulným a necivilizovaným domorodcům této země“.3 Je zřejmé, že tito první objevitelé měli jen malé znalosti o způsobech využívání půdy indiánskými kmeny na pláních. Navíc tyto popisy měly omezený dopad, protože jen několik obyvatel severovýchodu uvěřilo tomuto pohledu na region. Přesto se tato rozsáhlá „poušť“ – termín používaný v té době pro označení jakýchkoli nezastavěných pozemků – objevila přinejmenším na několika mapách z poloviny 19. století.4
Zatímco návštěvníci ze zelenajícího se severovýchodu byli na vážkách, lidé žijící blíže k řece Mississippi vnímali vyhlídky regionu příznivě. Po občanské válce se díky rozšiřování železnice a vlhkému klimatickému cyklu zdála být oblast zralá pro osídlení. Propagátoři Velké pláně vyzdvihovali jako ideální pro zemědělství a tvrdili, že nedávná vlna příznivého počasí dokázala, že déšť „jde za pluhem“.5 Geolog John Wesley Powell však ve zprávě pro Kongres Spojených států z roku 1878 varoval, že oblast za stým poledníkem, která zahrnovala jak „subhumidní“ nebo semiaridní Velké pláně, tak suché oblasti západně od Skalistých hor, nelze obdělávat bez zavlažování a bude zde docházet k obdobím vysilujícího sucha.6
Málokdo bral Powellova varování v úvahu; místo toho mnozí romantizovali Velké pláně jako zahradu vytvořenou člověkem a používali myšlenku „Velké americké pouště“, aby naznačili, že houževnatí průkopníci dobyli to, co bylo kdysi považováno za neúrodnou zemi.7 Laneovy úpravy odrážely tento oslavný trend a předznamenávaly přesun rodiny na západ do území Dakoty, kde se měli usadit mezi devadesátým sedmým a devadesátým osmým poledníkem. Navzdory slibům propagátorů však bude jejich úspěch jako usedlíků přinejmenším nevyrovnaný. Navíc Laneovy revize v roce 1930 přišly na začátku dlouhotrvajícího sucha, které se časově shodovalo s nejhorší hospodářskou krizí v dějinách země. Celkově byla 30. léta pro farmáře v regionu katastrofálním desetiletím. Ukázalo se, že se Američané měli o životě na pláních stále co učit.
Cody Ewert
1. Laura Ingalls Wilder, Pioneer Girl: The Annotated Autobiography, vyd. Pamela Smith Hill (Pierre: South Dakota Historical Society Press, 2014), s. 62.
2. Wilder, „Pioneer Girl-Revised“ , s. 15, Box 14, file 207, Laura Ingalls Wilder Series, Rose Wilder Lane Papers, Herbert Hoover Presidential Library, West Branch, Iowa.
3. Obě citace v The American West: A New Interpretive History, by Robert V. Hine and John Mack Faragher (New Haven, Conn.: Yale University Press, 2000), p. 160.
4. Martyn J. Bowden, „Great American Desert“, in Encyclopedia of the Great Plains, vyd. David J. Wishart (Lincoln: University of Nebraska Press, 2000), s. 389.
5. David M. Emmons, Garden in the Grasslands (Zahrada v travnatých pláních): Boomer Literature of the Central Great Plains (Lincoln: University of Nebraska Press, 1971), s. 128.
6. Donald Worster, A River Running West: The Life of John Wesley Powell (New York: Oxford University Press, 2004), s. 356, 480-81.
7. Naproti tomu historik Walter Prescott Webb ve své klasické studii The Great Plains z roku 1931 použije termín „Velká americká poušť“, aby dokázal, že mnoho aspektů osídlení plání bylo chybných. Bowden, „Great American Desert“, s. 389.
.