Ahoj Amy,
Čtu tě pořád. Vím, že nejspíš dostáváš jedenáct bilionů dotazů a nevím, jestli na tuhle otázku opravdu můžeš odpovědět, ale potřebuju nějakou kamarádskou radu a vzhledem k tomu, že jsem v novém městě, nemám zatím žádné skutečné národy. S manželem jsme v 5. měsíci těhotenství, vlastně on je jen na cestách. Můj problém je, že nevypadám jako těhotná. Před těhotenstvím jsem byla spíš těžší, běžně jsem nosila velikost 14 až 16, záleží na obchodě. V prvních třech měsících jsem zhubla 17 kilo kvůli ranním nevolnostem a můj doktor s tím byl smířený, ale stále nejsou vidět žádné skutečné vnější známky těhotenství. Právě jsme byli na ultrazvuku a malý nechce rozkročit nožičky, je v pořádku a má správnou velikost, ale každý, kdo ví, že jsem těhotná, mi každý den komentuje, jak nevypadám jako těhotná. Navíc moje máma měla tři těhotenství, všechna s váhovým přírůstkem pod 16 kilo (WTF?), a všechna těhotenství mých babiček měla zřejmě každé s váhovým přírůstkem pod 20 kilo. Takže mám malé těhotenství naprosto zastíněné mým už tak veselým bříškem.
Teď to možná zní všechno super úžasně a tak, ale pravda je, že je to hodně na nic. Zaprvé bych chtěla, aby si lidi jako všimli toho úžasného zázraku života, který se ve mně odehrává, ale hlavně bych byla ráda, kdyby si lidi, mezi nimi i můj manžel, jako ummm uvědomili, že ahoj v pátém měsíci těhotenství, jít na pětikilometrovou túru po cyklostezce v poledním vedru včetně úseku 600 schodů na pittsburskou stranu kopce pro mě není jako nejlepší věc na světě. Moje švagrová a její manžel chtějí, abychom s nimi za dva víkendy jeli kempovat, a můj muž už řekl, že jasně, žádný problém, totální mindrák ze své těhotné, nepohodlné manželky, která už teď má problémy se spaním celou noc na opravdové posteli a vstává, aby se vyčůrala 6 nebo 7krát na opravdový záchod.
K tomu všemu jsme byli tento víkend v obchodě s dětským zbožím zvučného jména, když jsme se rozhodovali pro houpátko, a narazili jsme na naši velmi hubenou, drobnou sousedku, která je právě ve třetím měsíci. Má roztomilé bříško a zeptala se, jestli kupujeme věci pro přítele, řekla jsem jí, že ne, že jsem taky těhotná. Nakonec jsme se odhlásili ve stejnou dobu a manžel jí pomohl odnést tašky do auta a nechal mě, abych sama naložila naši zbrusu novou houpací krabici do nákupního vozíku a odnesla ji do auta. Když jsem se ho na to později zeptala, podotkl, že je prostě tak těhotná, že jí musel pomáhat, když jsem mu připomněla, že jeho vlastní žena je ještě o dva měsíce těhotná, řekl, že ano, ale že to „v pohodě zvládnu sama“. Amy, jak mám lidi, opět včetně manžela kašlajícího idiota, přimět, aby se zastavili a uvědomili si, že kámo, to, že není vidět moje roztomilé bříško, neznamená, že tam není a že mám pořád stejné problémy s těhotenstvím jako moje drobné protějšky; jako jsou bolesti zad, nespavost a bohužel stále ještě zbytkové ranní nevolnosti? Existuje něco jako oblečení, které bych si mohla vzít na sebe a v němž bych opravdu vypadala jako těhotná?“
Pomůže mi cokoli, protože v tuhle chvíli se bojím, že se dostanu až na konec a ještě budu muset snášet, jak si lidé myslí, že ještě můžu dělat cizí aktivity a že jsem opravdu v pohodě a „nejsem tak těhotná!“
Podepsáno,
připravena si nacpat polštář pod tričko
Není těhotenská boule? Žádný problém
Jako těhotná žena, která vypadá, jako by spolkla plážový míč, můžete asi brát mé rady s rezervou, ale… většina lidí si toho nevšimne, ať už vaše břicho vypadá jakkoli. Lidé zapomínají, lidé jsou nevychovaní, lidé potřebují neustále připomínat, že některé činnosti jsou vyloženě zakázané nebo prostě nejsou dobrý nápad nebo HI, NECHCI STRÁVIT 45 MINUT V HORKÉM PŘEPLNĚNÉM METRU V DOPRAVNÍ ŠPIČCE JEN PROTO, ABYCH SE S TEBOU A TVÝMI PŘÁTELI SETKALA V BARU A SLEDOVALA, JAK CELÝ VEČER POPÍJÍTE, ZATÍMCO JÁ BUDU MAČKAT SVŮJ TĚHOTENSKÝ ZADEK NA BAROVÉ ŽIDLI BEZ OPĚRADLA, A TO JEN V PŘÍPADĚ, ŽE BUDU MÍT ŠTĚSTÍ A NĚKDO MI UVOLNÍ MÍSTO A HÁÁÁÁÁ, JAKO BY SE TO STALO.
(Ano, počítám sem i „manžele“.)
Upřímně řečeno, už se mi stalo, že jsem někomu na společenském setkání trapně prozradila své celkem zjevné těhotenství („Panebože! Ty vůbec nevypadáš těhotně! Vždyť to ani nejde poznat!“), aby o pár minut později někdo JINÝ komentoval, jak velké mám břicho, a podivoval se nad tím, že mám termín až v říjnu, protože ouha, páni.
Vím, že je to pro tebe těžší, protože tvé tělo se nedožívá vysněného zralého, kulatého těhotenství, takže je lákavé svalovat vinu za kostrbaté reakce ostatních na svůj vzhled. Ale zkus mi věřit, když řeknu, že „vypadat těhotně“ – dokonce ani v klasickém stylu celebrit s dětským bříškem – neomezuje bezmyšlenkovité komentáře a domněnky o tvém fyzickém pohodlí a omezeních. Angelina Jolie navštívila uprchlické tábory, když čekala dvojčata, co tím myslíš, že potřebuješ pomoc při nošení košů s prádlem do dvou pater a ze dvou pater? BOHUŽEL.
Slovo o manželech
Také bych se domnívala, že chování vašeho manžela v obchodě s dětmi nesouviselo ani tak se vzhledem vaší sousedky, jako spíš s tím, že ONA nebyla VÁMI. Můj manžel prošel tímto obchodem dvakrát a je úžasný, až na to, když… není. Už jsem zvracela na více restauračních záchodcích, než jsem schopná v tuto chvíli spočítat, a to jen proto, že trvá na tom, aby mi nahlas četl jídelní lístek a nutil můj mozek, aby si spojil představu pečeného kuřete (NEMŮŽU JÍST KUŘE, O MŮJ BOŽE) a jehněčího a podívej, miláčku, mají telecí bůček!“
A já jsem mu STÁLE neodpustila to, jak si během mého prvního těhotenství objednal jazyk. A přišel talíř s… jazykem. A pak mi nabídl kousek. A potom, co jsem utekla na záchod, abych se vyzvracela, POŽÁDAL O PYTLÍK NA JEZÝČEK A POŽÁDAL MĚ, ABYCH SI HO PO CELOU JÍZDU AUTEM DOMŮ PODRŽELA NA KAPSE.
Ale jen se dívejte, jak se z něj stane ten nejcitlivější gastrointestinální muž na světě, když budeme mít na večeři těhotného hosta. Něco, co nemůžeš jíst? Něco, na co máš chuť? Chlazenou perlivou vodu s limetkou? Nebo raději s citronem? Neobtěžuje tě zápach z grilu?“
Opravdu to ale neberu osobně. Opravdu si to nemůžeš brát osobně. A musíš přestat obviňovat vlastní tělo jako zdroj něčeho, co je ve skutečnosti univerzálním příznakem univerzální blbosti. Jsi jeho žena a on tě nejspíš opravdu vidí jako tu, která těhotenství nakopává, a obdivuje, že ZŮSTÁVÁŠ relativně silná a nezávislá a vůbec ne jako jeho obavy a mylné představy o tom, jaké těhotenství je. Což může být něco na způsob viktoriánských žen, které omdlévají a ulehají na lůžko na celých devět měsíců, přičemž embrya umírají nalevo i napravo, pokud se odváží zvednout něco těžšího než malíček. Představa, že jsi v těhotenství kempovala, může být dost dobře historka, kterou se bude chlubit ještě dlouhá léta, protože MUŽ, on si vzal superženu.
Anebo taky ne. Každopádně mu to i nadále připomínejte, když vás bude tlačit příliš daleko nebo zapomene udělat tu druhou cestu, aby přinesl tašky s nákupem, protože předpokládal, že si berete 42 balení balené vody a ekonomický prací prášek velikosti jumbo.
Co se týče toho, že si zbytek světa nevšiml, že jste těhotná, snažte se na to už nemyslet. Noste oblečení, které vám sedí a je pohodlné. Nenašla jsem žádný racionální důvod pro reakce ostatních lidí = co mám na sobě. Měla jsem na sobě těhotenské šaty s empírovým pasem (s pažemi a rukama obtočenýma kolem spodní části břicha, celá mateřská a tak) a musela jsem trapně odmítnout koktejl. Předpokládám, že jsem měla méně problémů, když jsem si vybrala přiléhavější oblečení, ale… pokud to vaší postavě nelichotí, nenoste to, zejména v naději, že se dočkáte kýžené reakce od JINÝCH LIDÍ. Mohla bys také, za předpokladu, že ti nepřipadají otravné nebo příliš drahé, nosit neotřelá trička, která těhotenství oznamují za tebe – jako například tato:
(To ale zase za předpokladu, že lidé budou skutečně číst, co máš na tričku. Což by pořád mohlo být trochu moc velké očekávání.“
(A proboha, hlavně si nekupuj tričko s nápisem „NE TLOUSTÁ, TĚHOTNÁ“ nebo nějakou jeho variací. No tak, dámy, už toho nechte.“
Ještě jedno povzbuzení, které se vás může, ale nemusí týkat – pět měsíců JE pro spoustu žen zemí bez těhotenství. Jakkoli se mi v pěti měsících zdálo moje břicho velké, nebylo to NIC v porovnání s „praskáním“, které jsem zažila v posledních dvou nebo třech týdnech, kdy jsem vstoupila do sedmého měsíce. Děti se hýbou, orgány se posouvají a maličká těhotenství vašich maminek a babiček mohla být dost dobře způsobena spíše dobou, ve které rodily, než nějakou genetickou, pevně danou predispozicí. (Kdysi se ženám PŘIKAZOVALO, aby nepřibíraly na váze víc než 15 kilo, proboha.) Ale ať se děje cokoli, vaše tělo dělá něco úžasného a zázračného, i když se rozhodne nekřičet to z pupíku naruby. Buďte k němu laskaví, mějte ho rádi a – stejně jako to jednoho dne řeknete svému dítěti – nikdy nedovolte, aby ostatní lidé ovlivňovali to, jak se díváte na své tělo.
Nezapomeňte navštívit Amálin týdenní těhotenský kalendář.
.