Theodorik Veliký, asi 454?526, král Ostrogótů a dobyvatel Itálie, z Panonie. Část svého mládí strávil jako rukojmí v Konstantinopoli. Po smrti svého otce byl v roce 471 zvolen králem a zapletl se do intrik, v nichž byl střídavě spojencem a nepřítelem byzantského císaře Zenona. V roce 483 byl jmenován císařským velitelem vojáků a v roce 484 se stal konzulem. Pravděpodobně proto, aby se ho Zenon zbavil, pověřil ho vedením tažení proti Odoakerovi v Itálii. Theodorich se svým gótským vojskem vstoupil do Itálie v roce 488. Vyhrál bitvy u Isonza (489), u Milána (489) a u Addy (490); oblehl a dobyl Ravennu (493). Krátce po Odoakerově kapitulaci ho Theodorich zavraždil. Teodorich byl nyní pánem v Itálii; díky své velké moci se mohl vyhnout byzantskému dohledu, a byl tak více než pouhým úředníkem. Jeho titul byl patricijský. Jeho dlouhá vláda v Itálii byla nanejvýš blahodárná; respektoval římské instituce, zachovával římské zákony a jmenoval Římany do civilních úřadů, zároveň však udržoval gótské vojsko a usazoval na zemi Góty. Zlepšil přístavy a opravil silnice a veřejné budovy. Sňatkem se spojil s Klovisem Franským (Klovisem I.) a s králi Vizigótů, Vandalů a Burgundů. Clovisovy ambice vládnout všem Gótům však přivedly Theodorika do občasných válek s Franky; v letech 506 až 523 se Theodorikovi několikrát podařilo zabránit franské hegemonii. Jako arián byl Theodorik v náboženských otázkách nestranný. Konec jeho vlády byl zkalen sporem s římskými poddanými a papežem Janem I. kvůli ediktům císaře Justina I. proti ariánství a také ukvapenou popravou římského státníka Boetia, kterého obvinil ze zrady. Theodorik je předobrazem Dietricha von Bern v německé epické básni Nibelungenlied. Jeho hrobka je jednou z nejkrásnějších památek v Ravenně. Po něm nastoupil jeho vnuk Athalarik, za regentství Theodorikovy dcery Amalasunty.
Viz T. Hodgkin, Theodoric the Goth (1891, přel. 1977); T. S. Burns, A History of the Ostrogoths (1984).
.