Toto je Thumbelina Story pro děti. Kdysi dávno žila jedna žena sama v daleké vesnici. Byla velmi osamělá poté, co jí zemřel manžel. Vždycky si přála mít dítě, ale bohužel žádné neměla.
Jednou šla za svou kamarádkou, která byla dobrá čarodějka. Ta jí dala zrnko ječmene a řekla jí, aby se vrátila domů a zasadila ho. Žena udělala, co jí bylo řečeno. Možná si také rádi přečtete: Povídka o Šípkové Růžence.
Povídka o Brumbálovi Zdroj obrázku @www.youtube.com
Na druhý den ráno ze semínka vyrostla krásná rostlina. Měla krásný květ, který vypadal jako tulipán. Žena takovou květinu nikdy neviděla a byla okouzlena její krásou. Jemně políbila jeden z jejích okvětních lístků. Když to udělala, květina se rozkvetla. Uvnitř byla krásná malá holčička, ne větší než ženin palec. Žena se do ní okamžitě zamilovala a pojmenovala ji Thumbelina.
Thumbelina zbavila ženu samoty. Ve dne jí vyprávěla příběhy a povídala si s ní. Někdy vyrobila Palečkovi z okvětních lístků tulipánu lodičku, na které mohla veslovat v talíři plném vody. V noci pak Paleček spával v posteli z ořechové skořápky s přikrývkou z okvětního plátku růže.
Jedné noci, když spala, přišla k jejímu oknu žába a uviděla ji. Pomyslel si: „To je ale krásná dívka! Bude z ní krásná nevěsta pro mého syna!“ Žabák se na ni podíval. A tak popadl Palečka a odskočil si do svého domova. Když jeho syn uviděl svou budoucí nevěstu, byl velmi šťastný. „Je krásná, otče. Já si ji vezmu! Ale ještě předtím jí chci postavit krásný dům,“ řekl syn. „Dobře, synku, do té doby ji postavím na leknín uprostřed rybníka. Takhle mi nebude moci utéct.“ A tak žabák postavil Palečka uprostřed rybníka na list leknínu. Přečti si také Pinocchiův příběh.
Tumbelína se snažila ze svého nového domova utéct. Když se jí to ale nepodařilo, rozplakala se. Pod stejným listem seděli dva mloci a uslyšeli její pláč. Zeptaly se jí na její trápení, a když jim to řekla, rozhodly se jí pomoci. Okousaly stonek lilie. Brzy se zlomil a odplul i s Palečkem pryč.
Jakmile si Paleček myslel, že je volný, snesl se na zem brouk a odnesl ji do svého domova. Zavolal své přátele, aby jim představil svou krásnou zajatkyni. Ale broukovi přátelé mu řekli, že je příliš jiná než oni a že k nim nepatří. „Já s tím souhlasím! Myslím, že bych ji měl nechat jít,“ pomyslel si brouk. A tak ji pustil do dlouhé trávy a květu.
Tumbelína byla velmi šťastná, že se osvobodila od svých věznitelů. Nevěděla však, kde je její domov. V trávě a mezi květinami strávila mnoho dní. Jedla pyl z květin a pila rosu z jejich listů.
Jednoho dne, když se procházela, narazila na malý domek z bláta. Měl zvláštní kulatý vchod. Přistoupila k němu a zaklepala na dveře. Otevřela jí myš: „Dobrý den, není vám dnes venku zima? Pojď dál, prosím!“ „Moc děkuji,“ řekla Paleček. Jakmile se Paleček v myším domečku pohodlně usadil, zeptal se jí, kdo je. Paleček mu vyprávěl celý svůj příběh. „Neboj se! Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít,“ řekla myška.
Paleček tedy začal pobývat ve svém nově nalezeném domově. Aby byla v domě užitečná, vařila pro myšáka a vyprávěla mu příběhy. Po několika dnech myšák řekl, že si pozval hosta. „Je to nejbohatší myš v celé zemi. Je to můj velmi dobrý přítel.“ Přečti si také povídku Červená Karkulka.
Téhož večera přišel myší přítel na večeři. Všichni si povídali a dobře se bavili. Během večeře se kamarád zamiloval do Palečka a prohlásil, že si ji vezme za ženu. Paleček neměl jinou možnost než souhlasit s tím, co se děje. Když jí přítel nabídl, že jí ukáže svůj dům, souhlasila s návštěvou jeho domu. A tak se všichni tři společně vydali na cestu.
Po cestě vstoupili do tunelu. Tam našli na zemi ležet zraněnou vlaštovku. Myšákova kamarádka do ní kopla a hrubě řekla: „Dobře jí tak! Co dělá v tunelech? Měl zůstat na vzduchu.“ Paleček byl v šoku, že se někdo může takhle chovat k druhému. Nepozorovaně odtamtud utekla.
Když si byla jistá, že myši odešly, vrátila se a věnovala se vlaštovce. Starala se o ni tak dlouho, dokud nebyla opět schopná letu. V době, kdy vlaštovka mohla opět létat, nastalo jaro. Řekla Palečkovi: „Musím se připojit ke své rodině a přátelům. Odletěli na teplejší místo. Tady nemohu zůstat. Pojď se mnou!“ Ale Paleček už měl dobrodružství dost a nikam jinam se mu nechtělo. A tak vlaštovka odletěla. Přečti si také příběh o Jackovi a fazolovém stonku.
Uplynulo několik měsíců, když zamilovaný přítel myšky znovu našel Palečka. „Ach, má milovaná! Všude jsem tě hledal. Teď jsem tě našel a musím si tě vzít za ženu.“ Paleček věděl, že pro ni neexistuje žádné východisko. Požádala ho tedy, zda by s ním mohla strávit poslední den pod širým nebem, než bude nucena prožít zbytek života v podzemí.
Když se naposledy toulala po otevřeném poli, uslyšela známý hlas. „Pojď, pojď se mnou pryč, kde bude tvůj duch navždy svobodný!“ řekla vlaštovka. Paleček uviděl svého starého přítele, který se k ní vrátil. Tentokrát souhlasila, naskočila vlaštovce na záda a vzlétly. Letěly nad zemí, vodou a zelenými poli.
Když dorazily do země květin, vlaštovka posadila Palečka na krásný okvětní lístek. „Toto je království květin. A tohle je jejich král,“ vyprávěla vlaštovka. Paleček uviděl krásného, mladého krále s nádhernými křídly. Byl obklopen krásnými květinami. Jakmile ho uviděla, věděla, že chce toto místo nazývat svým domovem. Její přítomnost upoutala královu pozornost. I on se do ní okamžitě zamiloval. „Vezmeš si mě?“ zeptal se král. „Ano!“ odpověděla Paleček s širokým úsměvem.
Když se jí po tváři rozlilo štěstí, narostl jí krásný pár křídel a stala se Květinovou královnou. Brzy se vzali a žili šťastně až do smrti. Možná si také rád přečteš: Příběh Jeníčka a Mařenky.
Tady je vizuální znázornění „Příběhu o Palečkovi“. Podívej se na videopříběh níže,