Během prvních let výuky jsem se snažila naučit mnoho triků a strategií, jak efektivně vést třídu. Ztrácela jsem hodiny zkoušením nových nápadů a systémů, které jsem považovala za kreativní, dokud jsem neobjevila, co funguje. Ale začínající učitelé se nemusí učit věci složitě. Použijte tyto tipy jako výchozí bod pro vytvoření vlastních strategií ve třídě. Promluvte si s kolegy o tom, co jim funguje a hlavně co ne, a pokračujte v konverzaci.
1 | Schovejte si sadu náhradního oblečení.
Co uděláte, když se vám uprostřed báječného výtvarného projektu vylije na nohu lahvička lepidla? Učit se po zbytek dne se slepenými nohavicemi? V žádném případě! Požádejte kolegu, aby za vás na pár minut zaskočil, popadněte náhradní oblečení, které jste si právě z tohoto důvodu zabalili do skříně, a běžte se převléknout do sborovny. Nikdo nepracuje dobře, když se necítí dobře. Pokud jste potřísněni lepidlem, barvou nebo zvratky, chcete mít možnost se ze znečištěného oblečení převléknout a pokračovat ve svém dni.
2 | Postavte si nástěnku tak, aby vydržela.
Každá škola má na nástěnky své vlastní požadavky. Někteří ředitelé chtějí, aby se měnily každý měsíc, jiní jednou za dva měsíce, a někteří, zdá se, chtějí, aby se každý týden předělávaly a připomínaly exponát v Louvru. Ať už je to jakkoli, pravděpodobně budete muset před vyvěšením prací svých žáků na nástěnku nalepit pozadí. Místo toho, abyste jako pozadí použili papír, který budete muset každé dva až tři týdny vyměnit, najděte si velký kus látky. Nejenže bude látka vypadat lépe než papír, ale také vydrží několik měsíců, čímž vám ušetří čas a energii, které byste vynaložili na její předělávání každých několik týdnů.
3 | Jmenujte poručíky v řadě.
Kdo řekl: „Vždycky choďte v čele řady!“, nikdy se neobtěžoval podívat se za sebe. Učitelé, kteří vedou svou třídu, často vůbec netuší, co se děje za nimi, a dokonce ani to, jestli je někdo sleduje! Vyberte dva vedoucí řady a řekněte jim, aby se zastavovali každých 10 až 20 metrů u fyzických orientačních bodů, jako jsou parkovací automaty, stromy nebo dveře do třídy. Až povedou své spolužáky k vámi určenému cíli, budete mít volnost procházet se po linii nahoru a dolů, povídat si s dětmi a ujišťovat se, že všichni plní úkoly.
4 | Nekupujte nový koberec!
Mnoho nových učitelů se nechalo zlákat k nákupu drahého koberce do třídy. Než tak ale učiníte, zvažte, kdo ho zaplatí. Správně: vy. Pokud potřebujete koberec, najděte si místní obchod s koberci a řekněte jim, že jste učitel a jakou velikost potřebujete. Pokud mají zbytek v dobrém stavu, pravděpodobně vám ho půjčí. Byli byste překvapeni, kolik obchodů je ochotno pomoci místním učitelům. Nebo kupte několik levných podložek do vany, na kterých budou děti sedět – v průběhu roku je lze snadno vyprat nebo vyměnit.
5 | Vytvářejte příležitosti pro rodiče.
Ne všichni rodiče se mohou zavázat k trvalé roli ve třídě (např. jako kontaktní osoba pro rodiče) nebo dokonce k celodennímu výletu. Diverzifikujte způsoby, jakými se rodiče mohou zapojit, a nabídněte příležitosti, které představují minimální nebo jednorázový závazek, jako je například procházka po okolí, pomoc při propouštění nebo ranní uspořádání třídních materiálů. Co třeba polední 30minutový výtvarný projekt? Ujistěte rodiče, že jsou vítáni, a dejte jim najevo, že mají dovednosti, které jsou pro vás a třídu užitečné. To podpoří větší účast a brzy budete rodinám říkat, že na příští exkurzi nemáte místo.
6 | Dejte žákům čas na brainstorming.
Může být skličující vidět stále stejné zvednuté ruce. A je to frustrující pro děti, které mají pocit, že nemají šanci shromáždit své myšlenky, než vyzvete prvního žáka, aby zvedl ruku. Když položíte otázku, dejte studentům nějaký čas na to, aby se „otočili a promluvili“ se sousedem, aby mohli společně brainstormovat. Nebo nechte děti, aby si své nápady zapsaly na nástěnky. To povzbudí všechny, aby se zapojili do diskuse.
7 | Nikdy nesdělujte špatné zprávy sami.
Ať už jste ve třídě veteránem, nebo jste v ní prvním rokem, pokud máte rodině sdělit potenciálně nepříjemnou zprávu, například doporučit, aby dítě bylo vyšetřeno kvůli problémům s učením, nebo oznámit rušivé či násilné chování ve škole, je vždy moudré vzít s sebou na schůzku někoho, kdo bude svědkem rozhovoru. Může to být člen vedení školy, výchovný poradce, školní psycholog nebo kolega učitel. Svědek vás může podpořit a pomoci vám vysvětlit problém, pokud začnete být nervózní.
8 | Vytvořte dobré dopravní schéma.
Viděl jsem nové učitele, kteří strávili hodiny pečlivým zařizováním třídy, aniž by vzali v úvahu, že se v omezeném prostoru bude prohánět 30 dětí. Po dvou týdnech nevyhnutelně skončí s reorganizací celé místnosti.
Při zařizování třídy mějte na paměti jednu věc: vzorce provozu. Ať už použijete lavice, stoly a kóje, nebo kombinaci obojího, udržujte dopravní plán jednoduchý a přehledný. Děti musí mít možnost se pohybovat – dopravní zácpy zpomalí přechody a způsobí problémy ve vašem pečlivě naplánovaném dni. Nejprve se zamyslete nad fyzickým pohybem žáků po místnosti. Jakmile to budete mít vyřešené, můžete naplánovat všechny ostatní detaily, například třídní knihovnu a police s manipulativními pomůckami a potřebami.
9 | Udělejte řediteli radost.
Ředitelé jsou jako generálové na bitevním poli a během dne dělají nespočet rozhodnutí ve zlomku vteřiny, takže to poslední, co chtějí slyšet, je další problém. Jedním ze způsobů, jak řediteli pomoci přežít den, je jednoduše mu sdělit nějakou dobrou zprávu, místo abyste ho o něco žádali. Nechte jí vzkaz, nebo pokud ji potkáte na chodbě či v kanceláři, řekněte jí o něčem, co se ve vaší třídě opravdu povedlo, nebo o žákovi, který udělal průlom. Nečekejte odpověď, ale je pravděpodobné, že si toho všimne. Nepochybně jí to uprostřed četných katastrof připomene, proč tuto práci dělá.
10 | Nasbírejte mnoho mentorů.
S největší pravděpodobností vám bude v prvním roce výuky přidělen mentor. Tento zkušený učitel vám bude po celý rok nápomocen, ale to neznamená, že byste si neměli najít další lidi, kteří vám mohou být průvodci na vaší cestě. Během svého prvního roku jsem si kromě přiděleného mentora našel pár mentorů sám, oba učili třetím rokem; bylo pro mě snazší navázat s nimi kontakt, protože byli ještě relativně noví.
Místo toho, abych se jich jednoduše vyptával, jsme se rozhodli pro týmovou výuku. Jeden se mnou spolupracoval dvě dopoledne v týdnu na výuku jazyků a matematiky a já s druhým jednou týdně na výtvarnou a tělesnou výchovu. Byl to mnohem produktivnější přístup než je zasypávat otázkami. Mohl jsem se učit tím, že jsem je pozoroval při výuce, a oni mi mohli poskytnout rady, když jsem učil já.
Pokud se ještě necítíte na týmovou výuku, můžete požádat mentora, aby se přišel do vaší třídy podívat, jak učíte. Je to velmi přímý způsob, jak získat zpětnou vazbu, kterou můžete ihned uvést do praxe. Ať už je vaším mentorem kdokoli, musí to být někdo, s kým se cítíte spojeni, chcete se od něj učit a hlavně mu důvěřujete.
Otis Kriegel, M.S. Ed., je zkušený učitel základních škol, odborný asistent na Steinhardt School při New York University, přednáší na Bank Street College of Education a je autorem knihy Everything a New Elementary School Teacher Really Needs to Know (But Didn’t Learn in College). Svůj seminář „Jak přežít první roky výuky“ vedl pro stovky studentů učitelství i zkušených pedagogů.