4 Řízení nebo alespoň usměrňování e-ekonomiky
Všechny tržní ekonomiky stojí na pravidlech (Polanyi 1944). Stejně jako nikdy neexistovala samostatná pravidla pro faxovou nebo telefonní ekonomiku, nebudou existovat ani samostatná pravidla pro internetovou ekonomiku – pro „tradiční“ ekonomiku budou naopak kriticky důležitá rozhodnutí, která učiníme ohledně E-ekonomiky, pravidla jak pro sítě informačních technologií, které definují nové tržní vztahy, tak pro nový obchodní systém, který je pomohl vytvořit. Jsme již za bodem, kdy bude stačit pouhé šťourání. Jsme také za bodem, kdy můžeme udržovat iluzi, že internet může existovat odděleně a nezávisle na zbytku ekonomiky a společnosti. Kybernetický svět je provázaný s „tradičním“ světem, nikoli na něm nezávislý. Libertariánské představy o internetové ekonomice byly opuštěny. Regulace v této nové éře je nakonec příběhem o tom, jak se politická rozhodnutí propojují s technickými možnostmi. Lawrence Lessig ve své nedávné práci rozlišuje mezi „kódem západního pobřeží“, kódem, který definuje fungování sítí a programů v technickém smyslu, a „kódem východního pobřeží“, zákony a předpisy vypracovanými tvůrci politik (Lessig 1999, Rheingold 1993, Reid 1995). Klíčové debaty se nakonec budou týkat toho, co regulace může a má udělat pro změnu technických možností, které utvářejí to, jaký síťový svět máme, jaké kódem konstruované skutečnosti a podniky rozvíjíme, a tedy jakou ekonomiku budujeme.
Proces překládání hodnot pro novou éru nebo vytváření nových pravidel, která zahrnují nové hodnoty, se prolíná s kvalitativními změnami v obchodním a společenském životě, které znovu otevírají zavedené politické dohody. Volba pravidel bude mít často zásadní důsledky z hlediska soukromého zisku. Těžko si lze představit větší soubor sázek, neboť nový „systém“ řízení se současně vytváří doma, na domácí půdě a jako dohoda mezi několika národními systémy. Rámcování počátečních politických debat je dost obtížné. Snad proto, že se vedly především mezi technology, byly počáteční debaty přerušovány libertariánskými představami, že vládu a snad i tradiční formy politického soupeření lze z něčeho, co se volně nazývá kyberprostor, nějak vyloučit (Barlow 1996). Nyní se široce uznává, že technická rozhodnutí týkající se trhu se zásadním způsobem dotýkají charakteru našich komunit a politik (Lessig 1999). A že naopak volby, které se snažíme učinit o společenství v epoše datových sítí, zase utvářejí tržiště (Post 1995). Výsledná politická debata není jen debatou o výhodách a zájmech, ale týká se spíše základních hodnot a základních rozhodnutí o trzích, komunitě a demokracii. Tento druh debat přetváří politická spojenectví a přetváří charakter politiky, protože aktéři nově definují své zájmy v nové ekonomice (Litan a Swire 1998).
Na pořadu dne je již dnes řada hlubokých otázek: politika hospodářské soutěže, daně, práva duševního vlastnictví a soukromí. Otevírají debaty o tom, jaká E-ekonomie, jaká pravidla pro reorganizaci podnikání usnadněnou internetem, jaké druhy virtuálních komunit s jakými právy na projev a anonymitu, jaké typy síťových uspořádání, jaké architektury kódu jsou zapotřebí. Například o základní otázky politiky hospodářské soutěže se nyní bojuje o osud společnosti Microsoft (US vs. Microsoft Corporation: Závěry z práva a konečné usnesení 2000, Bork 2000). Obecněji řečeno, způsob regulace sítě a dalších klíčových prvků infrastruktury (např. operačních systémů, jako v případě Microsoftu) bude určovat, kdo a za jakých podmínek se může účastnit nové e-konomiky. To silně ovlivní národní modely elektronického obchodování, a to jak rychlost transformace, tak modely, které budou přijaty, což je důvod, proč jsou rozhodnutí o Microsoftu nakonec mnohem důležitější než pouhé rozhodování o budoucnosti této jedné společnosti.
Druhý soubor otázek se dotýká tradičnějších otázek správy a státu, jako je zdanění. Ačkoli jsou čísla zatím malá, není pochyb o tom, že za několik let se bude poměrně významná část obchodu odehrávat prostřednictvím elektronických sítí (Shop.org/Boston Consulting Group 1999). Otázka, zda a jak zdanit internet, se bude stále více stávat spíše debatou o tom, jak a kde celkově zdanit, než vedlejší otázkou. Intenzita a naléhavost nové debaty bude přímo záviset na tom, jaký vliv bude mít přesun místa transakcí na zdroje příjmů vlád a jejich schopnost poskytovat služby své komunitě.
Nejzákladnější otázky se však týkají informací – kdo je vlastní a co s nimi dělat. Jde přinejmenším o otázky týkající se duševního vlastnictví, soukromí a projevu. Zde nové technologie roztáhnou známé debaty do nových oblastí politických hodnot a politických teorií, které za těmito hodnotami stojí. Dramatickým příkladem je ochrana soukromí. Sledováním naší činnosti v počítačové ekonomice se o nás lze dozvědět mimořádně mnoho. Banka nebo společnost vydávající kreditní karty ví, co kupujeme, a může sledovat vzorce výdajů kvůli rizikům selhání, například možnému rozvodu, který naznačují neočekávané vzorce nákupu květin nebo šperků. Obchod s potravinami ví, co jíte. Inteligentní dopravní systém, který řídí dopravní toky, může vědět, kde jste, kam jedete a kdy. Jak mohou být tato data využita? Lze je kombinovat? Nebo je prodat pojišťovně? Nebo poskytnuty finančnímu úřadu?
Vzniká nový vztah mezi soukromím vůči vládě a soukromím vůči komerčním zájmům. Je právo ve Spojených státech – původně vytvořené na ochranu občanů před státem a státními akcemi, jako jsou odposlechy – vhodné v době, kdy soukromě kontrolované údaje mohou poskytnout přesný obraz našeho života, mnohem podrobnější než cokoli, co může znát vláda? Jaká práva by měla mít vláda na přístup k těmto soukromě shromážděným údajům? Jeden z navrhovaných politických přístupů by poskytl vlastnická práva k údajům o nás samých, které můžeme jako jednotlivci prodat nebo zadržet. Zdá se však, že toto vlastnické právo nemusí zahrnovat genetické údaje o nás získané lékaři nebo chirurgy v lékařské praxi. Druhý přístup by navrhoval, že soukromí je funkcí potřeb komunity, že musí existovat omezení osobních údajů, které mohou být shromažďovány nebo vydávány v zájmu bezpečnosti komunity. Otázky soukromí se rychle prolínají do otázek bezpečnosti komunikace a transakcí a následně do rovnováhy mezi soukromím a bezpečností a ochranou komunity. Složitost hodnot spojených s těmito druhy rozhodnutí zaručuje, že debaty budou spletité.
Otázky jako soukromí, duševní vlastnictví, svoboda projevu, ochrana spotřebitele nebo zdanění mají společné to, že debata o tom, jakým komunitám bychom dali přednost, se proplétá se způsobem, jakým budeme řídit naše nová elektronická tržiště. Vezměme si otázku bezpečnosti a šifrování. Opět je třeba znovu nalézt rovnováhu mezi soukromím osob a národní bezpečností i policejními účely. Stejně tak je třeba znovu promyslet otázku jurisdikce, tedy toho, který politický subjekt je odpovědný za záležitosti, jako jsou daně a ochrana spotřebitele. Zvažte rovnováhu mezi svobodou projevu a ochranou nezletilých před nevhodným obsahem. Měla by být řešením technická filtrační zařízení, která by blokovala přístup k tomu, co by rodiče odmítli? Nebo bychom místo toho měli hledat řešení, která vyžadují veřejná pravidla? Některé otázky se s rostoucím počtem síťových transakcí jednoduše dostanou na politickou agendu. Ať už jsou vaše názory na zdanění na síti jakékoli, jednoduše si představte, jak by debata probíhala, kdyby většina obchodních transakcí probíhala na síti, ale nebyla zdaněna. Veřejné služby od silnic po školy by neskončily, ale struktura zdanění by se musela zásadním způsobem změnit.
Každou z těchto debat nesmírně komplikuje skutečnost, že je nelze definitivně vyřešit v jedné zemi. Pokud jsou pravidla ochrany osobních údajů v Evropě a ve Spojených státech odlišná, jak fungují společnosti od AOL po IBM? (Litan a Swire 1998). I když se o konkrétních otázkách přemýšlí a bojuje, je třeba dbát na to, aby různá národní řešení byla dostatečně sladěna a zajistila fungování globálního informačního systému. Éra, kdy si bylo možné představit národní monopolní telefonní systémy jako uzavřené, téměř vodotěsné systémy zajišťované národním kartelem dodavatelů a propojené na hranicích nebo přes půl oceánu, ustoupila éře propojených datových systémů, globálních poskytovatelů služeb a globálních společností vyrábějících zařízení. Propojení na hranicích oddělených systémů bude obtížné; pravděpodobnější je, že pravidla mohou být harmonizována, tj. učiněna identickými, nebo interoperabilními. Řešení se však bude muset najít.
Vývoj E-konomie je pozoruhodnou příležitostí pro další rozvoj empirických a teoretických společenských věd. Nejedná se o samostatnou oblast výzkumu pro několik málo pozorovatelů, kteří se zajímají o technologický vývoj a politiku technologických změn. Informační technologie pronikají do všech aspektů podnikání, ekonomiky a celé společnosti. Stejně jako výrazy jako „elektronický obchod“ a „internetová ekonomika“ ztratí ve světle velkého podílu obchodních transakcí a ekonomických aktivit prováděných prostřednictvím digitálních sítí smysl, ztratí pravděpodobně smysl i rozlišování mezi výzkumem „politické ekonomie“ a „politické e-ekonomie“. Pochopení způsobu, jakým se technologické, organizační a politicko-právní změny vzájemně ovlivňují při utváření budoucnosti charakterizované všudypřítomnými digitálními sítěmi propojujícími nespočet uzlů po celém světě, bude mít zásadní význam pro naše chápání politické ekonomie, ať už domácí, srovnávací nebo mezinárodní, a pro naše chápání společnosti jako celku.
Sledovat tyto změny bude přinejmenším obtížné. V krátkodobém horizontu budou dohody s největší pravděpodobností uzavírat stávající koalice nebo nové koalice složené ze známých zájmových skupin ve stávajícím institucionálním prostředí. Z dlouhodobého hlediska se však politická sociologie komunit všeho druhu dramaticky změní. Jednotlivci budou své zájmy definovat jinak, vzniknou nové zájmové skupiny, nové koalice a nové dohody budou uzavírány a ztělesňovány ve zcela nových nebo zásadně změněných institucích. Probíhající změny mají skutečně potenciál radikálně změnit samotnou konfiguraci a uspořádání sociálního a politického života. A my teprve začínáme studovat samotný počátek této transformace.