Vzácný hlemýžď Jeremy s potomky svých dvou bývalých nápadníků. Angus Davison, University of Nottingham hide caption
toggle caption
Angus Davison, University of Nottingham
Rare snail Jeremy with offspring of its two former suitors.
Angus Davison, University of Nottingham
Byl to nadčasový milostný příběh. Zahradní šnek se vzácnou genetickou poruchou se nemůže pářit s normálními šneky; vědci zahájí mezinárodní pátrání po partnerovi; šnek se stane mediální senzací; a jako zázrakem se najde ne jeden, ale dva možní partneři.
Tak jsme loni v listopadu opustili příběh Jeremyho, vzácného levotočivého hlemýždě.
Od té doby se však to, co bylo pro hlemýždě pohádkou, změnilo pro Jeremyho v něco jako tragédii – jeho dva možní partneři se místo toho začali pářit mezi sebou. Horečně se rozmnožují a mají mezi sebou tři snůšky vajíček.
A Jeremy zůstává sám. Zůstal „otřesený z ulity“, jak se půvabně vyjádřili na Nottinghamské univerzitě.
Příběh pokračuje
Najít partnera je obzvlášť těžké, protože Jeremy – i ostatní dva – mají všichni ulity stočené proti směru hodinových ručiček, tedy opačně než typičtí plži. Jejich pohlavní orgány se navíc nacházejí na levé straně hlavy, což znamená, že se nemohou rozmnožovat s většinou ostatních plžů, protože nemohou své orgány sladit.
Vědci si nejsou jisti, jak přesně je tento stav vzácný. Mohla by být tak neobvyklá, jako je jeden z milionu, ačkoli evoluční genetik Angus Davison z Nottinghamské univerzity nám v listopadu řekl, že je pravděpodobnější, že je to asi jeden ze 100 000 plžů.
Tato vzácnost byla obzvláště překvapivá, když vědci po zahájení mezinárodního pátrání našli pro Jeremyho dva potenciální nápadníky. Nejprve se přihlásila nadšenkyně do hlemýžďů z okolí Ipswiche ve Velké Británii se svým domácím mazlíčkem, hlemýžděm Leftym. Poté našel chovatel hlemýžďů a restauratér na Mallorce ve Španělsku dalšího levotočivého hlemýždě, který byl na cestě stát se jídlem. Později byl pojmenován Tomeu.
Davison uvedl, že tito tři se zpočátku nepářili. Na několik měsíců byli umístěni do lednice, aby se simulovala běžná hibernace hlemýžďů během zimy.
Na jaře byli Lefty a Tomeu okamžitě „zapálení, pohybovali se“, řekl Davison, ale Jeremy „nevypadal, že by měl moc energie. … Od té doby je mnohem živější, takže stále doufáme, že se nám podaří provést experiment a pochopit genetiku všech tří plžů, ale zatím se rozmnožili jen dva z nich.“
Nyní se Lefty vrátil do Ipswiche a oni doufají, že se Jeremy a Tomeu spáří.
Naštěstí pro výzkumné účely je jedno, kteří levotočiví plži se páří. Davison a jeho kolegové se snaží pochopit genetiku, která stojí za levotočivou ulitou. Jejich úvodní otázka zní: „Produkují dva levotočiví plži levotočivé potomstvo?“
Na základě nejméně 170 vylíhnutých mláďat plžů lze říci, že ne. Existují dvě další várky vajíček, které se právě začínají líhnout (protože šneci jsou simultánní hermafroditi, levák i Tomeu byli schopni produkovat vajíčka).
Ale Davison říká, že to není překvapivé. Vzhledem ke způsobu, jakým si myslí, že se gen levotočivosti přenáší na potomstvo, se může objevit až v budoucích generacích. Plánují pokračovat v chovu plžů, aby mohli pokračovat ve zkoumání genetiky, a doufají, že nakonec „získají celou rodinu levotočivých plžů.“
Jak jsme informovali, Davisonův tým nedávno „publikoval v časopise Current Biology výzkum, který naznačuje, že gen, který způsobuje, že se plžova ulita stáčí proti směru hodinových ručiček, by mohl také „nabídnout vodítka k tomu, jak stejný gen ovlivňuje asymetrii těla u jiných živočichů včetně člověka.“