Přijde-li Bůh do tvého života, odejde někdy? Věnujte pozornost Pánovu slovu v 1. Janově 4,10-12:
„V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy. Milovaní, jestliže nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl; milujeme-li se navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás dokonalá.“ (1J 4,10-12 ESV)
Otázka bezpodmínečné Boží lásky, která způsobuje, že věřící vytrvává ve své víře, je plná křesťanských nedorozumění a případně teologických rozkolů. Málokdy však uslyšíte, že by se arminián a kalvinista skutečně dostali do pěstního souboje. Stydím se říci, že jsem výjimkou.
Nikdy nezapomenu na den, kdy do naší školy přišel nový chlapec. Byli jsme ve čtvrté třídě, když zástupce ředitele doprovodil nového chlapce do naší skromné třídy. Protože jsme byli zapadlá venkovská nezačleněná oblast v jihovýchodní Louisianě, nepřicházelo k nám do třídy příliš mnoho nových dětí. Jednoho dne se však objevil nový kluk. Richard byl jiný. Byl jiný v mnoha ohledech: svým intelektem, čtenářskými návyky i tím, že dával přednost soukromí. Nebyl jako my ostatní. Byl také členem církve, o které jsme nikdy neslyšeli.
Už jsem vám říkal, že jsme měli jen baptisty, metodisty a tabernákly, což byli nespokojení metodisté a nespokojení baptisté. Richard nebyl ani jedním z nich. Jeho rodina byla členy Nazaretské církve. V naší obci žádná nazaretská církev nebyla a příliš mnoho lidí o ní ani neslyšelo. Existovalo zřejmě malé shromáždění nazarénů, kteří se přistěhovali odjinud a kteří se scházeli v největším městě v okolí, v Denham Springs.
No, to, že nebyl ani baptista, ani metodista – a když na to přijde, tak ani stánkař, mě nezajímalo. Co mě znepokojovalo, byly teologické diskuse, do kterých jsme se o přestávkách pouštěli. Odvážně jsem tvrdil, že „jednou spasen, navždy spasen“. Odpověděl mi dobrou nazaretskou doktrínou, která navrhovala, že „je možné odpadnout“. Naše vášnivá diskuse vedla k výměně několika ran, z nichž žádná nezasáhla cíl, což způsobilo, že jsme přešli do plného režimu zápasu na zemi. Nejsem si jistý, co by se stalo, kdyby jeden z nás zápas skutečně vyhrál. Ale rvačku přerušila její učitelka, která byla zároveň mou učitelkou v nedělní škole.
Když se zeptala: „O co tady jde?“, odpověděl jsem jí, že o nic. Některé z okolních dětí odpovědělo za nás, protože Richard a já jsme byli zadýchaní a také jsme neměli zájem prozradit zdroj našich fyzických neshod. „Hádali se o tom, že jednou spasený, navždy spasený. Mike Milton tomu věří a Richard Smith ne.“ „Cože? Můj učitel se do Richarda vůbec nenavážel. Ale pustila se do mě způsobem, který mi málem vehnal slzy do očí. Řekla: „Miku Miltone, stydím se za tebe. Copak jsem tě nenaučila nic lepšího? Pustil by ses do hádky kvůli otázce v Božím slově? Odvážil by ses ve jménu Pána udeřit jiného věřícího kvůli čemukoli? Jakákoli vážnost, která byla spojena s vašimi diskusemi, byla vymazána pošetilostí vašeho jednání. Jste oba potrestáni.“
V těch dobách být potrestán znamenalo, že učitel položil „výchovnou tabuli na sedadlo poznání“. Pokud si vzpomínám, dostal jsem tři a Richard jednu. Myslím, že podle mého učitele šlo o to, že „čím větší světlo, tím větší soud“. Pravda je taková: oba jsme se mýlili. Stačí říct „jednou spasen navždy spasen“, to je snadný axiom k zapamatování. Problém s ním, stejně jako s mnoha dalšími rčeními, spočívá v tom, že není zcela správný. Toto rčení s sebou nese jakýsi laissez-faire přístup k životu pro Boha. Zatímco Bible učí, že pokud existuje spásná víra, dojde také k prokazatelnému posvěcení. Pokud chodím kolem horké kaše a říkám „jednou spasen, navždy spasen“ a žiji jako ďábel, je třeba zpochybnit tu část rovnice „jednou spasen“. Richard však nebyl zcela přesný ani podle své nazaretské teologie. Následující cesta je nezpochybnitelná. Bible učí, že někteří opustili víru. Bible však také učí, že víru opustili, protože nikdy nebyli součástí víry.
Učení, které se nazývá „vytrvalost svatých“, je mnohem uspokojivějším a biblickým vyjádřením. Tato nauka říká, že to, co Bůh začal, Bůh dokončí, ale učiní tak prostřednictvím poslušnosti a osvědčené lásky, kterou projevuje pravý věřící. A to nás vede k lekci, kterou máme dnes před sebou.
První list apoštola Jana se zabývá vyjádřením nauky o Boží lásce. V úryvku, který máme dnes před sebou, se setkáváme se zvláštním aspektem Boží lásky, který souvisí s naší vírou jako věřících a jako jeho dětí. Je to pravda o trvalé Boží lásce. Trvalou lásku vyjadřuje Jan v 15. kapitole svého evangelia, ve verších jedna až osm, jazykem vinného kmene a ratolestí. Ve svém prvním listě však apoštol, kterého Ježíš miloval, mluví bez metafor a přirovnání. Mluví přímo o věci „trvalé lásky“.
Učení o trvalé Boží lásce přináší požehnané ujištění. Každému věřícímu je zaručena nejen spásná Boží láska, ale i trvalá Boží láska: láska, která tě nikdy neopustí.
Jaké jsou charakteristiky této „trvalé lásky“, o které apoštol Jan v těchto verších učí? Prozkoumejme tři základní rysy trvalé Boží lásky.
První základní rys trvalé Boží lásky se objevuje v celém úryvku a lze jej vyjádřit takto:
Trvalá Boží láska začíná Boží iniciační láskou.
Jan v sedmém verši píše, že „láska se zrodila z Boha…“. Jan také píše: „v tom je láska, ne že my jsme milovali, ale že on miloval nás…“. (10).
Když mluvíme o Boží lásce, činíme tak několika způsoby. Existuje univerzální stvořená Boží láska. Bůh miluje své vlastní stvoření. Bůh miluje malé vrabce a Bůh miluje polní lilie. Rád bych dodal, že nevím, zda Bůh miluje komáry. Ale jsem si jistý, že Bůh má nějakým nepochopitelným způsobem, nepochopitelným pro mysl smrtelného člověka, pro tento malý hmyz nějaký záměr a nějakým způsobem ho miluje. Jestliže Bůh miluje své vlastní stvoření, živočišnou říši men rostlinnou říši, o kolik více miluje vás? Je nemožné popřít Boží lásku, pokud jste se někdy na tomto světě nadechli. Existuje však také zvláštní Boží láska. Je to Boží láska, která k vám přichází skrze moc Ducha svatého, otevírá vaši mysl a vaše srdce, abyste mohli přejít od pouhého pohledu na nebe a říkání si: „musí existovat nějaká vyšší bytost“ ke skutečnému vyznání, že touto bytostí je jediný, pravý všemohoucí Bůh našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. bible nás učí, že je to dílo samotného Boha. Je mylné tvrdit, že jste Boha objevili a rozhodli se ho milovat. To je nemožné. Bible totiž učí, že jste mrtví ve vinách a hříších. Byl to Jan Kalvín, kdo komentoval 15. kapitolu Janova evangelia a řekl, že jsme mrtvými ratolestmi, dokud nás Bůh nevzkřísí a pak nás nevštípí do svého vinného kmene. Bez počátečního Božího působení v naší duši nemůžeme ožít pro Boží skutečnost. Bůh je velkým iniciátorem.
Když jsem tento týden uvažoval o této pravdě, přemýšlel jsem o všech možných přirovnáních, metaforách a ilustracích, abych mohl sdělit tuto základní pravdu Písma: Bůh nás miloval jako první. Nemohu to udělat lépe než samotné neomylné a neklamné Boží slovo, které říká, že „láska je od Boha“. A říká: „V tom je láska, ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás…“. V 19. verši Jan opět píše: „Milujeme, protože on první miloval nás“. Písmo v tomto bodě hovoří naprosto jasně. Tento aspekt Božího bytí – je iniciační láska – je hojně zastoupen v celém Písmu svatém. Například Izrael je nazýván vyvoleným národem, protože si ho Bůh vyvolil. Abraham si Boha nevyvolil. Somatické národy, které žily na pobřeží Středozemního moře, si Boha nevyvolily. Všemohoucí Bůh se jim zjevil. Jejich reakce byla přinejlepším váhavá. Celý Starý zákon zabírá to, jak Bůh projevuje svou lásku k Izraeli a jak Izrael projevuje svou neústupnost vůči Bohu. A věříme, že je to s dnešním věřícím jinak? Pokud Bůh nevstoupí do našeho života, zůstaneme ztraceni. Pravdou však je, že Bůh svou lásku iniciuje.
Někdo by si zde mohl položit otázku: „No, zajímalo by mě, jestli by si Bůh vybral mě, abych miloval?“. Moji milovaní, pokud jste si tuto otázku položili, pak jste si již potvrdili odpověď. Samotná otázka odhaluje ducha, který touží po Bohu, a tím odhaluje rozpoznatelnou přítomnost Ducha svatého ve tvém životě.
Druhý základní rys trvalé Boží lásky najdeme také v desátém verši: „…On nás miloval a poslal svého Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy.“ Řekněme tedy:
Boží trvalá láska se přijímá skrze Boží vykupitelskou lásku.
Desátý verš je skutečně zlatým hřebem této pasáže. A možná nejchutnější částí této svíčkové je teologické slovo, které se v 10. verši objevuje: „usmíření“. Usmíření je slovo, které pulzuje významem, a přesto se někomu může zdát nepřístupné. Existují totiž překlady, které se rozhodly toto slovo ignorovat. My však nepřehlížíme obtížnou věc, abychom jí porozuměli. Stojíme tváří v tvář. Zkoumáme. Přijímáme ji. V tomto případě přijmout usmíření znamená přijmout samotný základ věčného života pro lidstvo. Usmíření je úkon, kterým člověk uděluje milost tváří v tvář zločinu. Takto to vyjádřil jeden učenec:
„Být smířlivý znamená být nakloněn odpuštění a přízni. Požehnat znamená učinit poškozeného nebo uraženého shovívavým a odpustit mu. Požehnání je to, čím je způsobena příznivá změna. Proto zprostředkování neboli krev Kristova jako usmíření za naše hříchy a důvod odpuštění je smíření. Je smířením, protože je smířením za hřích ve vztahu k milosti a odpuštění božského Vládce.“
Byl to Dietrich Bonhoeffer, velký luteránský pastor a profesor a mučedník pro křesťanskou víru za druhé světové války, který ve své knize Cena učednictví napsal tato slova:
„Laciná milost je smrtelným nepřítelem naší církve. Dnes bojujeme za nákladnou milost….Levná milost je hlásání odpuštění bez požadavku pokání, křest bez církevní kázně, přijímání bez zpovědi, rozhřešení bez osobní zpovědi. Levná milost je milost bez učednictví, milost bez kříže, milost bez živého a vtěleného Ježíše Krista. Nákladná milost je poklad ukrytý na poli….Taková milost je nákladná, protože nás vyzývá k následování, a je milostí, protože nás vyzývá k následování Ježíše Krista.“
Pamatuju si, jak jsem byl poprvé v jednom konkrétním sboru. Neznal jsem tyto milé lidi a oni neznali mě. Ale právě v tento den bylo mou povinností podávat Večeři Páně. Když starší rozdělovali svátostné prvky, řadu po řadě, všiml jsem si, že svátost přijímají batolata, která matka drží na klíně. Tyto malé děti neměly vůbec žádnou představu o aktivní účasti na svátosti, která je vyžadována. Křest je v jistém smyslu pasivní odpovědí, protože jsme příjemci Boží milosti prostřednictvím tohoto znamení vstupu. Večeře Páně je však aktivní účastí, která vyžaduje uvědomělé pochopení nákladné ceny našeho vykoupení v těle a krvi Ježíše Krista. Po bohoslužbě jsem na tuto záležitost upozornil některé starší. Řekl jsem, že nejsem pro zavedení pravidel kvůli pravidlům, ale jsem pro zbožné poučení, které má přinést čest a slávu, jež náleží jménu Ježíše Krista. Ať jsou malé děti vyškoleny a poučeny o významu svátosti, a tak ať přicházejí.
Podobným způsobem musíš ty i já studovat prostředky, kterými Bůh pro svou oběť na kříži je právě důvodem, proč byl Bůh uražen tvým hříchem. Bůh se svému stvoření odcizil kvůli špatné a hanebné náklonnosti lidského srdce. Ježíš Kristus přišel, aby byl smírnou obětí za naše hříchy, to znamená, že přišel z nebe na zem, aby žil život, který bychom my nikdy žít nemohli, a zemřel smrtí, která měla patřit nám. Tento Kristův čin v jeho aktivní i pasivní poslušnosti – jeho život žitý k dosažení potřebné spravedlnosti a jeho smrt na kříži jako zadostiučinění za trest proti hříchu – přinesl naplnění podmínek smlouvy milosti. Usmíření je však ještě něčím víc. Když totiž Jan říká, že Ježíš Kristus je naším smířením, docházíme k poznání, že nejde jen o Kristův čin, ale o osobu samotného Krista: Jsme spaseni posvátným poutem krve v samotné osobě jednorozeného Božího syna. Ignorovat to a hledat křesťanství bez toho znamená vstoupit do „laciné milosti“, která je vskutku smrtelným nepřítelem naší církve.
Třetím základním rysem trvalé Boží lásky je podle tohoto úryvku toto:
Trvalá Boží láska se projevuje naší reflexivní láskou.
Jan v 11. verši píše: „Milovaní, jestliže nás Bůh tak miloval, i my bychom se měli milovat navzájem.“
Třetím základním rysem trvalé Boží lásky je podle tohoto úryvku toto:
Trvalá Boží láska se projevuje naší reflexivní láskou. A pokračuje: „Boha nikdo nikdy neviděl; jestliže se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás dokonalá“ (verš 12).
Při prvním čtení textu se zdá, že je zde nesouvislost. Rozumíme tomu, když Jan říká, že pokud nás Bůh miluje, máme se milovat navzájem. Co však znamená verš 12? Když Jan říká, že Boha nikdo nikdy neviděl, zdá se, že je to pravda vykloubená. Co to má společného s přetrváváním nebo se vzájemnou láskou v důsledku Boží lásky? Odpověď je následující: Jan říká, že Boha nikdo nikdy neviděl, ale my vidíme důkazy o Bohu. Jak? Vidíme důkazy Boha, když vznešeně hledíme do nebe? Vidíme důkaz Boha, když spatříme jiskřičku světla v očích novorozeného dítěte. Důkaz o všemohoucím Bohu vidíme ve skutku bezpodmínečné laskavosti. Jan tedy říká, že důkazy o Bohu a vidíme v lásce, která nás proměňuje a způsobuje, že odrážíme vykupitelskou lásku k druhým.
Každému z nás se tedy nabízí otázka: „Existují ve tvém životě důkazy o přítomnosti Všemohoucího Boha na základě tvé lásky?“ Je možné, že ve skutečnosti věříte v Pána Ježíše Krista. Někdo vám však ubližuje. Hluboká citová bolest může být jako ucpaná řeka. Řeka nemůže plynout tak, jak je zamýšleno. To přináší vážné důsledky pro životní prostředí. Kmen vytváří černou stojatou vodu, kalnou, bez života.
Jedním z důvodů, proč přicházíme každý den Páně, je naslouchat Božímu slovu a udržovat „vodní tok víry“. A když řeka víry volně teče, je v ní život a duchovní zdraví. A je tu láska.
Závěr
Bezmezná láska je základní skutečností plynoucí z Božího charakteru. Boží láska je láska, která vás nikdy neopustí. Mezi rysy této trvalé lásky patří jeho iniciační láska, jeho vykupující láska a jeho reflektující láska. Jak to vypadá?“
Těžko si lze představit, že by biblickou lekci o trvalé Boží lásce bylo možné nalézt v odlehlém, nemorálním a otřesném prostředí severovietnamského zajateckého tábora s notoricky známým označením „hanojský Hilton“. Nedokázal bych si však představit lepší příklad trvalé lásky než příběh mého zesnulého přítele, amerického hrdiny, plukovníka Rogera Ingalsona (1928-2011), příslušníka letectva Spojených států amerických – ve výslužbě.
Plukovník Ingvalson a byl také starším v Prvním presbyteriánském kostele v Chattanooze ve státě Tennessee. Během let, kdy jsem tam působil jako starší duchovní, jsem byl hluboce poctěn a pokořen tím, že jsem mohl být jeho přítelem. Jednou jsme se spolu vydali na cestu, abychom prozkoumali možnost založení sboru v Coloradu. Na ten výlet nikdy nezapomenu. Jednak jsme si zalyžovali a tento bývalý stíhací pilot měl ke všemu stále ten charakteristický přístup „leteckého žokeje“: startovat maximální rychlostí, žít nebezpečně a užívat si jízdu. Tato jeho životní síla způsobila, že plukovník Ingvalson lyžoval na všech „černých diamantech“.
Vysoce vyznamenaný, neohrožený bývalý válečný zajatec mě přesvědčil, abychom vyjeli lyžařským vlekem na nejvyšší bod té hory poblíž Aspenu a připravili se na start. Vzpomínám si, že když jsme startovali, vypadal Roger jako olympijský lyžař. Na druhou stranu jsem musel vypadat jako zkamenělé dítě, které se drží na úbočí hory jako o život. A skutečně, jak Roger svištěl a houpal se napravo i nalevo, přes hrboly, kolem cedrů, pozoroval jsem ho zpod sněhové pokrývky, kterou jsem si vytvořil při pádu. Rogerovi táhlo na osmdesátku a mně bylo kolem čtyřicítky. Ale plukovník musel vidět v mých očích odporný strach a slitoval se nade mnou. Aniž by si ze mě dělal legraci, k čemuž bych mohl být v pokušení u jiného, trpělivě se vrátil na místo události (asi šest metrů od startu) a zachránil mě. Můj přítel mě odvedl do nižšího patra, kde jsem mohl být více doma. Bylo mi řečeno, že této trati se říká „králičí svah“ pro batolata. Ale právě během tohoto nezapomenutelného času s plukovníkem Ingvalsonem jsem také slyšel Rogerovo slavné svědectví, které bylo vyprávěno na evangelizačních křížových výpravách Billyho Grahama a v projevech po celé zemi. Dovolte mi citovat z jednoho z mnoha článků o plukovníku Rogeru Ingvalsonovi:
„V roce 1968 létal Roger na stroji F-105D u 34. taktické stíhací letky z královské letecké základny Korat v Thajsku. Letecká válka nad Vietnamem probíhala třetím rokem. Dne 28. května Roger vzlétl na svůj 87. bojový let a vedl misi s cílem zničit most v Severním Vietnamu. (Roger dnes s lehkým srdcem poznamenává, že je velmi důležité, aby počet vzletů a přistání na misích byl stejný). S 1600 hodinami na F-105 si byl jistý, že tato mise bude úspěšná. Když se vzdaloval od cíle, letecký dispečer ho požádal, aby zasáhl nedaleký konvoj nepřátelských nákladních automobilů. Rogerova taktická preference spočívala ve vysoké rychlosti a zásahu v malé výšce, aby byla zajištěna přesnost. Kolem 9:00 lokalizoval konvoj nákladních automobilů sovětské výroby poblíž Dong Hoi a přiblížil se rychlostí více než 500 uzlů. Ve výšce 50 stop nad pevnou palubou vypálil do konvoje dlouhou 20mm dávku.“
O chvíli později Roger vzpomíná,
„Slyšel a cítil jsem výbuch a můj kokpit se okamžitě zaplnil kouřem. Zapnul jsem přídavné spalování, abych získal cennou výšku, a pak jsem zatáhl za vystřelovací rukojeť vrchlíku, abych se zbavil kouře. Vystřelil jsem do výšky asi 600 stop, než se můj letoun dostal do nekontrolovatelného náklonu. Zatáhl jsem za rukojeť vystřelovacího sedadla a stiskl spoušť. Když jsem byl katapultován z hořícího letadla, náraz větru mě omráčil a vědomí jsem nabyl až těsně před přistáním na vyschlém rýžovém poli.“
Když dopadl na zem, Rogerova první reakce byla, že nahmatal zlomené kosti. Říká:
„Vzhledem k tomu, že jsem 15 let pracoval jako pilot stíhačky, byl jsem si plně vědom skutečnosti, že při nouzovém katapultování ve vysoké rychlosti a malé výšce je velmi malá šance na přežití bez mnoha zranění. K mému údivu jsem neměl žádné zlomené kosti ani jiná zranění.“
Roger pravidelně navštěvoval kostel po dobu 40 let, ale říká, že jeho vztah se Spasitelem skutečně začal, když si uvědomil, že katapultáž přežil. Modlil se a děkoval za své přežití, když k němu běželi jeho budoucí komunističtí věznitelé. Následujících 1 742 dní Roger snášel mučení, hlad, opuštěnost, nemoci a jeden úsek 20 měsíců v přísné samotce.“
Roger a jeho spoluvězni, mezi nimiž byl i mladý námořní důstojník John McCain, odjeli na leteckou základnu Clark na Filipínách. To bylo 14. března 1973. Roger mi vyprávěl, že víra v něm rostla, když byl na samotce, bez jakéhokoli světla kromě vzácného, nepatrného proužku denního světla, který si milosrdně nacházel cestu škvírami ve zdi.
Rogerovu mysl začala utěšovat léta jeho dětství v luteránské církvi v Austinu v Minnesotě. Tato útěcha se stala silou vydržet. Roger byl veskrze americké dítě. Neřekli byste, že Rogerova mysl byla zaměřena na Boží věci, ale jeho rodiče ho velmi věrně vodili každou neděli do kostela.
Chcete-li se zeptat na sílu liturgie v křesťanské bohoslužbě, můžete se zeptat člověka, jako byl Roger Ingvalson. Každou neděli se ve svém rodném kostele připojoval k ostatním farníkům a recitoval modlitbu Páně, Apoštolské vyznání víry a příležitostně i 23. žalm. Shromáždění recitovalo Desatero každý měsíc při svatém přijímání. Roger při biřmování vyznal víru v Ježíše Krista podle zvyklostí luteránské církve.
Věřil, že Ježíš Kristus je Pán, a tuto víru vyznával, i když velmi nerozvinutým, až ritualizovaným způsobem. Byla však skutečná, i když potlačovaná. Mezi tímto mezníkem, kdy mladý Roger stál před luteránským kostelem svatého Jana, aby byl biřmován, a lety, které strávil před vězni Vietkongu, kde byl bit, žil rychlým životem mladého pilota. Vyprávěl mi však, že když byl na samotce, začal odříkávat modlitbu Páně, Desatero a Apoštolské vyznání víry.
Začal si procházet každou větu, každé slovo a používat to jako způsob modlitby k Bohu. Tento muž si totiž dosud na modlitbu nezvykl. V hanojském Hiltonu, na tom nejhorším místě, jaké si dokážete představit, Roger zjistil, že Boží láska vás nikdy neopustí. Díky tomu Rogerova víra vzrostla. Slova, která se jako chlapec naučil při bohoslužbě, byla stavebními kameny, které upevnily jeho víru.
Úžasná byla Rogersova schopnost věrně dodržovat přísahu ústavě i jeho obnovená víra v Ježíše uprostřed takového strádání a strádání. Ještě pozoruhodnější je láska, kterou se snažil projevovat těm, kteří se vůči němu a jeho spolubojovníkům v zajetí chovali jako nepřátelské, krvežíznivé bestie. Roger byl nejtvrdším mužem, jakého jsem kdy poznal, a možná i nejněžnějším člověkem, jakého jsem kdy poznal. Zbývající roky svého života strávil službou vězňům. Neznám větší příklad trvalé Boží lásky: iniciovaný Bohem, vykoupený skrze Ježíše Krista a odrážející Boží lásku k jeho nepřátelům.
Vy ani já nemusíme chodit do hanojského Hiltonu, abychom objevili trvalou Boží lásku. Stačí, když si o ní přečteme pravdu zde v Božím slově a uvěříme jí. A uvěřit v Krista znamená přijmout zaslíbení jeho slova: „Nikdy vás neopustím ani nezanechám.“
Bibliografie
Allen, D. L. a R. K. Hughes. 1-3 Jan: Společenství v Boží rodině. Crossway, 2013. https://books.google.com/books?id=ItM6SL7DzY0C.
Barton, B. B., G. R. Osborne a P. W. Comfort. 1, 2 a 3 Janova evangelia. Tyndale House Publishers, 1998. https://books.google.com/books?id=gaoYY_ACSAMC.
Bonhoeffer, Dietrich. Cena učednictví. New York: Simon and Schuster, 1959.
Bruce, Frederick Fyvie. The Gospel & Epistles of John. Wm. B. Eerdmans Publishing Company, 1994.
Calvin, J., M. Henry, A. McGrath a J. I. Packer. 1, 2 a 3 Janova evangelia. Crossway, 1998. https://books.google.com/books?id=pyKvCgAAQBAJ.
Kistemaker, S. J. Exposition of James, Epistles of John, Peter, and Jude. Baker Books, 2002. https://books.google.com/books?id=TaUPRAAACAAJ.
Lloyd-Jones, D. M. a C. Catherwood. Život v Kristu: Studie k 1. listu Janovu. Crossway Books, 2002. https://books.google.com/books?id=57hnngEACAAJ.
Milton, Michael Anthony. Co je vytrvalost svatých? P & R Pub. 2009.
Palmer, Earl. 1, 2, 3 Jan/Zjevení. Svazek 35. Pětatřicet svazků. Komentář kazatele. Nashville, TN: Thomas Nelson, 2003.
Thomas, Robert L., and W. Don Wilkins. New American Standard Exhaustive Concordance of the Bible (Nová americká standardní vyčerpávající konkordance Bible): Aktualizované vydání. Anaheim, Calif.: Foundation Publications, 1998.
Yarbrough, R. W. 1-3 John, Baker Exegefical Commentary on the New Testament. Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2008.
„Roger Ingvalson, americký vlastenec, hrdina“. The Patriot Post. Přístupné 28. dubna 2018. https://patriotpost.us/articles/12134-roger-ingvalson-american-patriot-hero.
Přítelovo jméno jsem ze zřejmých bezpečnostních důvodů změnil. Později, když nám ještě nebylo osmnáct let, se Richard připojil ke mně a narukoval k americkému námořnictvu. Stal se důstojníkem námořnictva ve zdravotnické službě a do důchodu odešel jako velitel. Tato událost se stala událostí, která vedla k trvalému přátelství a vzájemnému pochopení, že „lidé dobré vůle se mohou neshodnout“.
Michael Anthony Milton, What Is Perseverance of the Saints? (P & R Pub., 2009).
Viz například R. W. Yarbrough, 1-3 John, Baker Exegetical Commentary on the New Testament (Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2008); D. L. Allen a R. K. Hughes, 1-3 John: Fellowship in God’s Family (Crossway, 2013), https://books.google.com/books?id=ItM6SL7DzY0C; Earl Palmer, 1, 2, 3 John/Revelation, vol. 35, 35 vol., The Preacher’s Commentary (Nashville, TN: Thomas Nelson, 2003); B. B. Barton, G. R. Osborne a P. W. Comfort, 1, 2 a 3 Jan (Tyndale House Publishers, 1998), https://books.google.com/books?id=gaoYY_ACSAMC; J. Calvin a kol, 1, 2, and 3 John (Crossway, 1998), https://books.google.com/books?id=pyKvCgAAQBAJ; S. J. Kistemaker, Exposition of James, Epistles of John, Peter, and Jude (Baker Books, 2002), https://books.google.com/books?id=TaUPRAAACAAJ; D. M. Lloyd-Jones and C. Catherwood, Life in Christ: (Crossway Books, 2002), https://books.google.com/books?id=57hnngEACAAJ; Frederick Fyvie Bruce, The Gospel & Epistles of John (Wm. B. Eerdmans Publishing Company, 1994); Yarbrough, 1-3 John, Baker Exegetical Commentary on the New Testament.
Robert L. Thomas and W. Don Wilkins, New American Standard Exhaustive Concordance of the Bible: Updated Edition (Anaheim, Calif.: Foundation Publications, 1998).
Dietrich Bonhoeffer, The Cost of Discipleship (New York: Simon and Schuster, 1959), viz 35-37.
„Roger Ingvalson, americký patriot, hrdina,“ The Patriot Post, přístup 28. dubna 2018, https://patriotpost.us/articles/12134-roger-ingvalson-american-patriot-hero.
Hebrews 13:5 (English Standard Version).