Nadine Martin byla mezi prvními současníky, kteří přijali kmenové moko.
Pat Kruis / OPB
OPB | 24. července 2013
Přispěl Pat Kruis
Než Nadine Martinová vysloví jediné slovo, její tvář vypráví příběh utvářený po staletí. Od rtů ke spodní části brady se jí táhnou tři jednoduché linky, v každém koutku úst jedna, uprostřed třetí.
„Někteří lidé tomu říkají sto jedenáct,“ říká Martinová. „Když do údolí začali přicházet běloši, připadalo jim to jako číslo 111.“
Martin je potomkem kmene Takelma, který je nyní jedním z Konfederovaných kmenů Siletzů. A znaky na její tváři mají v kultuře Takelmů dlouhou historii.
„Není to tetování,“ vysvětluje Martin rychle. „Je to moko.“ Příslušníci maorského kmene tomu říkají tā moko (rýmuje se to s „kakao“). Toto kulturní značení bylo mezi kmeny v Tichomoří běžné až do konce 19. století, kdy je smlouvy vyhnaly z jejich domovských oblastí.
Martinová říká, že je součástí obnovy moko. V jejím kmeni si nechalo tvář označit až 25 až 30 žen. Pokud navštívíte kmeny Klamath, Yurok a Karok, můžete vidět několik žen s čarami na bradě.
Martinina matka, Agnes Pilgrim, byla první ve svém kmeni, která obnovila tradici moko.
Martinova matka Agnes Pilgrimová byla první ve svém kmeni, kdo obnovil tradici moko.
Poté, co se Martinova matka a kmenová stařešina Agnes Pilgrimová rozhodla obnovit značení moko, Martin ji brzy následoval.
Martin čekal, až bude maorský šaman schopen obřad provést. Proces se podobá tetování, ale místo inkoustu se používá dřevěné uhlí, zuhelnatělý konec ostrého klacku. Poté umělec obrušuje linie ostrým předmětem, případně hrotem šípu, obsidiánem nebo křemenem.
„Vždycky jsem chtěl uctít své předky,“ říká Martin. „Z obou stran mám v dědictví šamanky a šamany. Vždycky jsem to chtěl ctít. Ale chtěl jsem to udělat postaru. Proto jsem vděčný, že přišli právě Maorové.“ Martin říká, že šamanovi se neplatí penězi, ale rybou nebo něčím obřadním.
Historicky a od kmene ke kmeni znamenala označení různé věci. Značky na bradě byly jen pro dívky nebo ženy a často doprovázely nějaký životní mezník, například vstup do ženství. Některé zprávy uvádějí, že dívky dostaly první znamení v pěti letech a pak každý rok přidávaly čárku, která označovala věk. Jiní považují čáry za znak krásy nebo znak postavení.
Přes to, co znamenaly značky v minulosti, znamená dnešní oživení moko pravděpodobně něco mnohem jiného a může se u jednotlivých lidí lišit.
„Různé značky znamenají různé věci,“ říká Martin. Její čáry jsou tenké a jednoduché, zatímco čáry její matky jsou silnější a složitější. Martin říká, že její úlohou v kmeni je modlit se, ale už se rozhodla, že si linky na bradě rozšíří, protože v kmeni zaujímá významnější roli.
„Jakmile si jednou vezmete znamení, musíte jít za svým.“
Lidé, kteří se s Martinem setkají, často nechápou, co vidí.
„V Indii,“ říká Martin se smíchem, „si mysleli, že to jsou vousy.“
„V Indii,“ říká Martin, „si myslí, že to jsou vousy.“ Směje se ještě hlouběji. „V Austrálii mi podávali kapesník, abych si to utřel.“
„V Austrálii mi podali kapesník, abych si to utřel.