Vědci, kteří se potápěli v severním Pacifiku, byli zděšeni, když uslyšeli záhadné zvuky, jako když se střílí z harpun. Ukázalo se, že tyto otřásající zvuky jsou nikdy předtím neviděné (ani neslyšené) rány hlavou mezi některými z největších korálových útesových ryb, tzv. papuchalků.
Při studiu skupin obrovských papuchalků (Bolbometopon muricatum), kteří mohou dosahovat délky až 4 stop (1,3 metru) a hmotnosti 46 kg, byli vědci schopni zdokumentovat násilné chování pomocí videa a snímků.
Útesové ryby jsou pojmenovány podle svého baňatého čela, které doplňují jejich výstřední našpulené rty a žlutavé až růžové tváře.
„Nám to znělo, jako by někdo střílel z harpuny blízko našich uší. Než jsme toto chování spatřili, vlastně jsme si dělali legraci, že hrbáči mlátí hlavou jako ovce,“ uvedl pro LiveScience výzkumník studie Roldan Muñoz z Národní služby pro mořský rybolov, Beaufortovy laboratoře v Severní Karolíně. „Když jsme byli svědky tohoto chování, byli jsme ohromeni.“
V létě 2011, během asi 100 hodin šnorchlování a potápění, byli vědci svědky několika případů rituálů mlácení hlavou u atolu Wake. Samci papuchalků plavali hlavou proti sobě, dokud si nedali ránu, náraz hlavou do hlavy, což je srážka, kterou je bolestivé i pozorovat. Ihned po čelním nárazu plavali proti sobě stojící papuchalkové rychle v půlkruhu a snažili se zakousnout do zad a boků toho druhého.
„Po kroužení ryby plavaly od sebe opačným směrem a pak se opět otočily čelem k sobě, aby iniciovaly další srážky,“ píší vědci tento týden v časopise PLoS ONE s otevřeným přístupem.
Pozorování hádavých rituálů odhalilo, že k většině z nich docházelo ve dnech a v místech tření.
Vědci proto předpokládají, že pohlavní výběr může vysvětlit vznik takzvaného zkostnatělého hřebene neboli hrbolku na vrcholu hlavy samců papuchalků spolu s chováním při tlučení. Podle vědců je pravděpodobnější, že tyto geny pro bouchání hlavou zůstanou v populaci, než geny pro ne-buttery.
„Domníváme se, že samci s hrbolatou hlavou buší do hlavy, aby si upevnili dominanci a přístup k preferovanému teritoriu, které pak slouží k inzerci samicím, že jsou samci k dispozici pro páření,“ řekl Muñoz. Na videozáznamech tohoto násilného projevu se totiž samec, který vyhraje souboj, vznáší nad určitým místem a udržuje si své místo ve vodním sloupci, aby mohl čekat na samice.
„Až dosud nikdo neslyšel o tom, že by nějaký druh mořské ryby mlátil hlavou,“ řekl Muñoz.
Jak ale mohlo takové bouřlivé chování zůstat tak dlouho bez povšimnutí?
Výzkumníci se nad tím zamýšlejí. Vzhledem k tomu, že toto chování je výsledkem soupeření mezi samci o přístup k děvčatům, je pravděpodobné, že se vyskytuje pouze v populacích ryb s vysokou hustotou. Mnohé populace se zmenšily, a tak by toto chování pravděpodobně nepodporovaly.
Ideální místo pro údery hlavou? Velký bariérový útes, kde se podél vnějších útesů nacházejí nejzdravější populace nárazníků.
„Ale člověk by musel být u vnějšího útesu brzy ráno, konkrétně se snažit pozorovat reprodukční chování, aby měl šanci pozorovat bouchání hlavou – a to není malý výkon vzhledem ke vzdálenosti vnějších útesů od břehu,“ řekl Muñozs.
„Na atolu Wake je vnější útes velmi blízko břehu, takže jsme se snadno dostali na správné místo ve správný čas. Ale byli jsme naprosto překvapeni.“
Výzkumníci se plánují na atol Wake vrátit, aby se dozvěděli více o pářícím chování populace hrbolatých.
Sledujte LiveScience na Twitteru . Jsme také na a .
- Galerie obrázků: Podivné ryby
- Morské zázraky: Podivuhodné fotografie mořských tvorů
- Barevná stvoření: Neuvěřitelné korály