Velká bitva u Gettysburgu, která se v červenci 1863 po tři dny odehrávala v ulicích a okolí malého pensylvánského městečka, byla zlomovým bodem občanské války. Kongres rozhodl, že na bojišti, kde padlo tolik statečných mužů, bude zřízen národní hřbitov. Prezident Lincoln přijel z Washingtonu, aby tento hřbitov vysvětil. Jeho posvěcovací řeč z 19. listopadu 1863, jakkoli je krátká, patří k nejvýmluvnějším projevům demokratické víry, které kdy zazněly.
Málo dokumentů z období růstu americké demokracie je tak známých a oblíbených jako báseň v próze, kterou Abraham Lincoln pronesl při svěcení vojenského hřbitova v Gettysburgu v Pensylvánii.
V červnu 1863 se vojska Konfederace pod vedením Roberta E. Leeho přesunula na sever ve snaze dosáhnout dramatického vítězství, které by zvrátilo upadající osud Jihu. Ve dnech 1.-3. července bojovala Leeova vojska s armádou Unie pod velením George C. Meada a než boje skončily, utrpěly obě strany více než 45 000 obětí. Lee, který ztratil více než třetinu svých mužů, ustoupil a bitva u Gettysburgu je považována za zlomový okamžik americké občanské války.
Posvěcení bojiště a hřbitova tak poskytlo Lincolnovi příležitost k významnému projevu, ale mnohé své příznivce tímto krátkým projevem zklamal. Mnoho diváků vlastně ani nevědělo, že prezident začal mluvit, když skončil. Lincolnovi se však v tomto projevu podařilo, jak to pochopil velký řečník Edward Everett (hlavní řečník při věnování), spojit všechny prvky bitvy a věnování do jednotného celku.
Tito muži bojovali a zemřeli za Unii. Nyní bylo jejich dílo dokonáno; přinesli oběť nejvyšší a bylo na těch, kteří žijí, aby v tomto úkolu pokračovali. Ale Lincolnova rétorika, jak zjistily následující generace, dokázala mnohem víc než jen připomínat mrtvé; změnila význam ústavy pro ty, kteří ještě žijí. Lincoln do ústavy vtělil příslib rovnosti, „tvrzení, že všichni lidé jsou si rovni“. To byl samozřejmě předpoklad Deklarace nezávislosti, ale každý chápal, že tvůrci tohoto dokumentu neměli v úmyslu zahrnout do své definice otroky a další „méněcenné“ národy. Nyní země vedla velkou válku, aby tento pojem prověřila, a životy mužů, kteří padli u Gettysburgu, mohly být posvěceny jediným způsobem – pokud by národ konečně dostál tvrzení, že všichni jeho lidé bez ohledu na rasu jsou si ve skutečnosti rovni. Síla této myšlenky dodnes ovlivňuje americké demokratické myšlení.
Pro další čtení: James M. McPherson, Abraham Lincoln and the Second American Revolution (1991); Philip B. Kunhardt, A New Birth of Freedom: Lincoln v Gettysburgu (1983).
GETTYSBURSKÝ ADRESÁT (1863)
Před čtyřmi sty sedmi lety naši otcové vyvedli na tento kontinent nový národ, který byl počat ve Svobodě a zasvěcen tvrzení, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni.
Nyní jsme zapojeni do velké občanské války, která zkouší, zda tento národ nebo jakýkoli jiný takto počatý a zasvěcený národ může dlouho vydržet. Setkáváme se na velkém bitevním poli této války. Přišli jsme zasvětit část tohoto pole jako místo posledního odpočinku těch, kteří zde položili své životy, aby národ mohl žít. Je zcela vhodné a správné, abychom tak učinili.
V širším slova smyslu však nemůžeme zasvětit – nemůžeme posvětit – nemůžeme posvětit – tuto půdu. Stateční muži, živí i mrtví, kteří zde bojovali, ji posvětili, a to daleko nad naši ubohou moc něco přidat nebo ubrat. Svět si málo všimne a dlouho si nebude pamatovat, co zde říkáme, ale nikdy nemůže zapomenout na to, co zde vykonali oni. Je spíše na nás živých, abychom se zde věnovali nedokončenému dílu, které ti, kdo zde bojovali, dosud tak vznešeně rozvíjeli. Je spíše na nás, abychom se zde věnovali velkému úkolu, který před námi zůstává – abychom od těchto ctihodných mrtvých převzali zvýšenou oddanost věci, za kterou oni dali poslední plnou míru oddanosti – abychom se zde vysoce rozhodli, že tito mrtví nezemřeli nadarmo – že tento národ pod Bohem zažije nové zrození svobody – a že vláda lidu, lidem a pro lid nezanikne ze země.