V době, kdy musel pracovat na Abbey Road, Kosh slyšel příběhy o zmatcích uvnitř kapely a už navrhoval jejich další a poslední album, které se tehdy jmenovalo Get Back. Protože mělo následovat po Bílém albu, přišel Kosh s nápadem mít čtyři samostatné portréty skupiny na černém pozadí, aby byly kontrastní. „Tak trochu se rozpadali a tohle měla být jejich labutí píseň,“ říká. „Takže ‚černé‘ album bylo mou odpovědí na Bílé album. Měla to být jejich poslední věc, kterou chtěli udělat. Mýlil jsem se!“ (Když bylo album následujícího roku konečně představeno, mělo stejný vzhled, ale nový název: Let It Be.)
Jisté je, že Kosh byl jednoho dne v létě 1969 v Applu, když ho spolu s vedoucím propagace Derekem Taylorem pozval Lennon, aby si poslechli acetát právě vystřižený ve sklepním studiu budovy. „Byla to zasraná Abbey Road,“ říká Kosh. „Seděl jsem tam a poslouchal to a do té doby to poslouchalo jen velmi málo lidí. Když došlo na ‚I Want You (She’s So Heavy)‘, málem jsem omdlel. Bylo to tak dobré.“
Když nyní Abbey Road nahradilo v edičním plánu Get Back, musel Kosh rychle vymyslet nový obal – jak vzpomíná, během dvou dnů. „Měli jsme uzávěrku,“ říká. „Museli jsme jít do tisku, album mělo zpoždění a člověk se s tím prostě musel vypořádat.“
Designér si vzpomněl na záběry, které fotograf Iain Macmillan (zemřel v roce 2006) pořídil před studii Abbey Road, a věděl, že album se bude jmenovat podle této ulice. V rychlém a zásadním rozhodnutí, které bude rezonovat po celá desetiletí, se Kosh rozhodl nepoužít na obalu jméno kapely a nechat fotografii mluvit za sebe. „Říkali jsme si, že kdybyste do té doby neznali Beatles, kde jste byli?“ říká.
Podle Koshe se pod tento nápad podepsali Lennon, Ringo Starr a George Harrison, stejně jako šéf Apple Corps a dlouholetý důvěrník Beatles Neil Aspinall. Kosh si nevzpomíná na McCartneyho reakci na absenci jejich jména, ale má stále zarážející vzpomínky na noční telefonát sira Josepha Lockwooda, který řídil domovské vydavatelství Beatles, EMI. „Slyšel jsem řadu invektiv, které byly ohromující,“ říká Kosh. „Říkal, že Beatles zničím, protože jsem nedal jejich jméno na obal a nikdo si album nekoupí. Po tom telefonátu mi běhal mráz po zádech.“ (Peter Brown, dlouholetý spolupracovník a spolumanažer Beatles, si nepamatuje, že by se Lockwood na kapelu zlobil, takže jeho výroky nad Abbey Road mohly být výjimkou)
Jak Kosh vzpomíná, druhý den ráno šel do práce a shodou okolností tam byl Harrison také v nezvykle brzkou hodinu. Když mu Kosh o telefonátu řekl, Harrison ho odmítl, dal Koshovi zelenou a Abbey Road vyjde následující měsíc s původní vizí – bez jména umělce nebo názvu na přední straně.
Kosh se s pobavením ohlíží za analýzami a konspiračními teoriemi, které následovaly, počínaje fámami „Paul je mrtvý“, které vznikly na základě údajných stop na fotografii. Vzpomíná, jak byl v kanceláři, když jeden z manažerů Applu volal McCartneymu do Francie, aby se ujistil, že je skutečně naživu; „Jdi do prdele,“ řekl McCartney a zavěsil telefon.
Kosh, který od roku 1973 žije v Los Angeles, se vydal navrhnout obálky Hotelu California, Who’s Next a mnoha dalších zásadních titulů té doby. Jeho práce na Abbey Road však vyniká. Je to jistě nejparodovanější přebal všech dob, který byl ztvárněn na vydáních Kanye Westa, Red Hot Chili Peppers, George Bensona, Booker T. and the MG’s, Sesame Street, rappera Chubb Rocka i samotného McCartneyho.
„Když to děláte, nenavrhujete ikonu,“ říká. „Platíte nájem a bavíte se. Vzpomínám si, jak jsem viděl zejména tu od Chili Peppers a říkal jsem si: ‚Panebože, jak je to skvělé? Bylo pro mě vzrušující, že se lidé baví tím, že si ze mě dělají legraci.“