Všeobecně se záporné ionty vytvářejí (atomy jsou ionizovány) v iontovém zdroji. Ve šťastných případech to již umožňuje potlačení nežádoucí izobary, která nevytváří záporné ionty (jako 14N v případě měření 14C). Předem urychlené ionty jsou obvykle odděleny prvním hmotnostním spektrometrem typu sektorového pole a vstupují do elektrostatického „tandemového urychlovače“. Jedná se o velký urychlovač jaderných částic založený na principu tandemového van de Graaffova urychlovače pracujícího při napětí 0,2 až mnoho milionů voltů se dvěma tandemově pracujícími stupni, které urychlují částice. Ve spojovacím bodě mezi oběma stupni mění ionty náboj ze záporného na kladný tím, že procházejí tenkou vrstvou hmoty („stripping“, buď plyn, nebo tenká uhlíková fólie). Molekuly se v tomto stripovacím stupni rozpadají. Úplné potlačení molekulárních izobar (např. 13CH- v případě měření 14C) je jedním z důvodů výjimečné citlivosti AMS na množství. Kromě toho náraz oddělí několik elektronů iontu a přemění jej na kladně nabitý iont. V druhé polovině urychlovače je nyní kladně nabitý iont urychlován směrem od vysoce kladného středu elektrostatického urychlovače, který předtím přitahoval záporný iont. Když ionty opouštějí urychlovač, jsou kladně nabité a pohybují se rychlostí odpovídající několika procentům rychlosti světla. Ve druhém stupni hmotnostního spektrometru jsou fragmenty z molekul odděleny od iontů, které nás zajímají. Tento spektrometr se může skládat z magnetických nebo elektrických sektorů a tzv. rychlostních selektorů, které využívají jak elektrická, tak magnetická pole. Po této fázi nezůstává žádné pozadí, pokud neexistuje stabilní (atomární) izobara tvořící záporné ionty (např. 36S, pokud se měří 36Cl), která není dosud popsaným uspořádáním vůbec potlačena. Díky vysoké energii iontů je lze oddělit metodami převzatými z jaderné fyziky, jako jsou degradační fólie a magnety plněné plynem. Jednotlivé ionty se nakonec detekují počítáním jednotlivých iontů (pomocí křemíkových detektorů s povrchovou bariérou, ionizačních komor a/nebo teleskopů s dobou letu). Díky vysoké energii iontů mohou tyto detektory poskytnout dodatečnou identifikaci izobar pozadí určením jaderného náboje.
ZobecněníUpravit
Výše uvedené je jen jeden příklad. Existují i další způsoby, jakými se AMS dosahuje; všechny však fungují na základě zlepšení hmotnostní selektivity a specifičnosti vytvořením vysokých kinetických energií před destrukcí molekul stripováním, po němž následuje počítání jednotlivých iontů
.