Zemědělské nářadí jako kosa a vidle často používali jako zbraň ti, kteří si nemohli dovolit nebo neměli přístup k dražším zbraním, jako byly kopí, meče nebo později zbraně. Kosy a vidle stereotypně nosily rozzuřené davy nebo tlupy rozzuřených rolníků. Obvykle se jednalo o přebrušování čepele kosy pod úhlem 90 stupňů, zpevnění spoje mezi čepelí a násadou přídavnou kovovou trubkou nebo šrouby a zesílení násady, aby byla lépe chráněna proti pořezání nepřátelskými čepelemi. Někdy se místo čepele kosy používala čepel z ruční sekačky na plevy.
Válečné kosy byly v historii oblíbenou zbraní a příležitostí mnoha rolnických povstání. Starověký řecký historik Xenofón ve svém díle (Anabáze) popisuje vozy Artaxerxa II, které měly namontované vystřelovací kosy. Později používali upravené kosy husitští bojovníci Jana Žižky, kteří se rekrutovali převážně ze sedláků. Původně se nazývaly „kůsa -scythe“ a později „sudlice“ a sloužily jako bodná i sečná zbraň, později se vyvinuly v „ušaté sudlice“ – českou ušatou lžíci, vhodnější pro boj – díky postranním hrotům (uším), fungujícím jako koncové zarážky, nepronikaly příliš hluboko, a tak se snáze vytahovaly z padlých nepřátel. Válečné kosy hojně používali polští a litevští sedláci během povstání v 18. a 19. století. Polští rolníci používali válečné kosy během švédské invaze v 17. století (Potopa). V bitvě u Sedgemooru v roce 1685 nasadil James Scott, 1. vévoda z Monmouthu, 5000člennou jednotku rolníků vyzbrojenou válečnými kosami. Byly použity v sedmihradském selském povstání v Horeji, Cloşce a Crişanu v roce 1784, ve válce roajalistických selských oddílů ve Vendée, v 1. šlesvické válce v Dánsku v roce 1848 a opět v různých polských povstáních: v Kościuszkově povstání v roce 1794 a v bitvě u Racławic, v níž kosaři úspěšně napadli a zajali ruské dělostřelectvo. V tomto roce vydal Chrystian Piotr Aigner polní příručku Short Treatise on Pikes and Scythe, která podrobně popisuje výcvik a činnost jednotek vybavených kosami, první a pravděpodobně jedinou takovou knihu v dějinách válečnictví. Válečné kosy byly později použity v listopadovém povstání v roce 1831, lednovém povstání v roce 1863 a slezském povstání v roce 1921. Označení bojové jednotky jako „kosy“ se v Polsku používalo ještě v roce 1939; gdyňští „kosynieři“ však byli vyzbrojeni spíše loveckými puškami než kosami.