V západní myšlenkové tradici je filosofie systém myšlenek a otázek, které se vztahují k tomu, jak vnímáme sami sebe, a které utvářejí náš existenciální pohled na život. Filozofie má přitom svůj původ v antice, jejímž středobodem byla řecká mytologie, která tvořila kolébku západní civilizace a spolu s ní položila základ tomu, jak se formovala naše moderní společnost. Myslíme si, že její místo v tom, jak se formují podniky, je stejně důležité. Zde je důvod.
Termín řecká mytologie je souhrnným označením pro legendy a hrdinské příběhy, které u starých Řeků vytvořily povědomí o tom, co je správné a co špatné, a kde bylo možné nalézt moudrost v důsledcích jednání mytologických postav a jejich následném osudu. Síla mytologie spočívala také v tom, že se lidé mohli snadno ztotožnit s postavami příběhů, neboť se vždy jednalo o jedince s vlastními chybami a nedostatky.
Mytologické příběhy tak identifikovaly důsledky našich činů způsobem, který zdůrazňoval význam moudrosti. Mytologie zněla varovně před chybnými rozhodnutími na příkladu osudů mytologických postav. S jejich pomocí jsme se mohli poučit a sami se vyhnout podobnému osudu. Poskytovaly nám poselství moudrosti, které jsme si měli nést s sebou, než se postavíme čelem k vlastním životním úvahám a hodnotám.
Vzhledem k našemu nejkritičtějšímu modernímu problému, kterým je klimatická krize, vyniká mezi všemi ostatními zejména vyprávění jednoho mýtu.
Z toho vyplývá, že každý, kdo se domnívá, že mytologické příběhy patří minulosti, dělá nesprávné závěry. Mýty přežily do dnešních dnů díky tomu, že jejich vyprávění jsou stále platná v současném kontextu a odpovídají situacím, které se vyskytují v naší době. Síla mýtů spočívá především v jejich symbolice, která nejenže pomohla utvářet počátky moderního vyprávění příběhů, ale také ovlivnila většinu tónů udávajících příběhy naší moderní populární kultury. Například filmy Hvězdné války, které vděčí za velkou část své inspirace mytologii, by bez starověkých mýtů nemohly existovat a počet filmů, které čerpají z prvků mytologie, je velký.
Význam mytologie a její schopnost dát vzniknout důležitému materiálu k přemýšlení se neuplatňuje pouze ve světě filmu. Odráží se v daleko převratnějších souvislostech, než je tato. Zejména vyprávění jednoho mýtu vyniká mezi všemi ostatními, pokud jde o náš nejkritičtější moderní problém, klimatickou krizi.
Jedná se o mýtus o Faetonovi, synovi boha slunce Hélia, který poté, co jeho vrstevníci zpochybnili jeho rodičovství, jim přísahal, že dokáže, že jeho otec je Hélios, tím, že projede slunečním vozem po obloze, což se nikomu jinému, dokonce ani bohům, nepodařilo. Řídit sluneční vůz znamenalo ovládat samotné slunce s celou jeho nezkrotnou silou. Byl to úkol, který kladl obrovské nároky na každého, kdo držel otěže, co se týče síly, zkušeností, odpovědnosti a znalostí. Když však Faetón přísahal svým vrstevníkům, jeho pýcha mu znemožňovala přijmout cokoli jiného, než aby bylo po jeho.“
Když Faetón vysvětlil své matce, co se stalo, nepodařilo se jí ho přesvědčit, aby změnil názor. Na tomto místě stojí za zmínku, že Faeton neměl v dětství nikdy příležitost setkat se se svým otcem, protože kvůli otcovým každodenním povinnostem bylo pro matku výhodnější ho vychovávat. Když však Faetón matce řekl, že se mu jeho vrstevníci vysmívali a že ji také označili za lhářku, protože tvrdila, že Hélios je jeho otec, rozhodla se matka svému synovi setkání s otcem umožnit v naději, že se Hélios nechá přesvědčit, aby Faetónovi na jeden den půjčil sluneční vůz. Když se otec a syn poprvé setkali, byl Hélios tak mile překvapen, že okamžitě slíbil splnit synovo první přání. Faetón neváhal a požádal, aby směl řídit sluneční vůz. Hélion byl tímto nápadem zděšen a hned se zeptal, zda může svůj slib vzít zpět. Všemožně se snažil změnit synův názor, líčil mu, jak obtížné je ovládat sluneční vůz, kolik odpovědnosti to obnáší a jaká nebezpečí a následky pro Zemi hrozí, pokud se dopustí i té nejmenší chyby, ale marně. Jeho syn odmítal své přání změnit. Protože Hélios byl bůh, neměl jinou možnost než svůj slib dodržet. Naposledy svého syna prosil, aby si to rozmyslel, ale opět marně. Tak se stalo, že Hélios musel svůj slib splnit.
Byl to úkol, který kladl na každého, kdo držel otěže, nesmírné nároky z hlediska síly, zkušeností, odpovědnosti a znalostí.
Přijal nevyhnutelné, a tak se Hélios snažil Faetonovi raději pomoci tím, že mu dával rady, které potřeboval, aby zvládl všechna nebezpečí na cestě, z nichž nejdůležitější bylo nikdy nepoužívat bič. Jeho syn, který byl odhodlaný udělat dojem na své vrstevníky, se však příliš těšil na start a neposlouchal ho.
Když tedy nastal čas a blížilo se svítání, Hélios mu neochotně předal otěže. Vůz vystřelil po obloze a bůh nemohl dělat nic jiného než sledovat a doufat v nejlepší. Faetón byl zase opojen silou a rychlostí koní a brzy zapomněl na otcovy rady. Začal popohánět sluneční vůz vpřed ještě rychleji a netrvalo dlouho a použil bič. Když si toho koně všimli a také toho, že otěže nedrží obvyklé zkušené ruce, začali být divočejší a hlučnější a pro Faetona bylo stále obtížnější je ovládat. Stěží je dokázal krotit a koně se začali stále více odklánět od svého obvyklého směru. Nakonec Faetón ztratil kontrolu nad vozem úplně a musel bojovat, aby udržel rovnováhu a nebyl vymrštěn do prostoru.