V úvodníku, jehož spoluautorem je člen vlivného britského výboru SAGE, který radí britské vládě v oblasti COVID-19, a který byl publikován v časopise Anaesthesia (časopis Asociace anesteziologů), se uvádí, že aby byl celosvětový program očkování proti COVID-19 úspěšný, musí být dostupné vakcíny schopny splnit všechny tři tyto úkoly: zabránit vzniku infekce u jedince, zabránit progresi onemocnění a zabránit dalšímu přenosu.
„Zda všechny tyto tři cíle splní vakcíny „první generace“, není známo, ale pro dlouhodobý úspěch programu je to zásadní,“ vysvětlují spoluautoři Prof. Sir Jeremy Farrar, Scientific Advisory Group for Emergencies (SAGE) a ředitel Wellcome Trust, Londýn, Velká Británie, a Prof. Tim Cook, Consultant in Anaesthesia and Intensive Care Medicine, Royal United Hospitals Bath NHS Foundation Trust, Bath, Velká Británie, a Honorary Professor, School of Medicine, University of Bristol, Velká Británie.
„Zabránění dalšímu přenosu – označované jako „sterilizační imunita“ je obzvláště důležité, protože modifikuje epidemii. „Je možné, že první vakcíny, včetně těch, které jsou nyní uvolňovány, mohou být účinnější v prevenci progrese onemocnění a hospitalizace a méně účinné v prevenci přenosu. Znalosti o jejich účinnosti v předschvalovacích studiích a ve sledovacích studiích po vydání licence umožní další úpravy tak, aby později v roce 2021 a později mohly být k dispozici lepší vakcíny druhé a třetí generace.“
Také zdůrazňují, že je důležité upřednostnit nejzranitelnější osoby a zdravotnické pracovníky před širší populací. Autoři uvádějí: „Očkování je spíše globální než národní nutností. Iniciativy WHO ACT-accelerator a COVAX zdůrazňují význam toho, aby se vakcíny dostaly k nejzranitelnějším osobám a zdravotnickým pracovníkům ve všech zemích v podobnou dobu. Plošné očkování v jedné nebo několika málo zemích, aniž by se tato potřeba řešila globálně, není v ničím zájmu a nezajistí ochranu, kterou všichni potřebujeme.“
Lokálně se odvolávají na obrovský rozsah potřebného očkovacího úsilí a říkají: „Je třeba, aby se očkování uskutečnilo: „Rozsah očkovacího programu ve Spojeném království by neměl být podceňován: 1000 očkovacích center, z nichž každé očkuje 500 osob denně 5 dní v týdnu, bez přerušení zásobování nebo dodávek, by trvalo téměř rok, než by se obyvatelstvu Spojeného království poskytly dvě dávky. Žádná země v živé paměti neuskutečnila očkovací kampaň pro celou populaci a bude ji třeba provést s místním vedením a kulturní citlivostí.“
Odhaduje se, že asi 20 % obyvatel Spojeného království může vakcínu odmítnout, ale autoři uvádějí: „Pokud by se podařilo očkovat 80 %, byla by tu konečně vyhlídka na určitý stupeň populační (stádové) imunity, která by snížila přenos viru v komunitě na velmi nízkou úroveň a chránila by jak očkované, tak i ty, kteří očkováni nejsou. Na rozdíl od populační imunity po přirozené infekci by toho bylo dosaženo bez nákladů, které se odhadují na půl milionu úmrtí ve Velké Británii.“
Rozvádějí také důsledky plošného očkování a problémy pro ty, kteří se očkovat nenechají. Ptají se: „Bude potvrzení o očkování (očkovací pas) vyžadováno od pacientů a jejich rodin před plánovanou operací nebo pro práci ve zdravotnictví či sociální péči, pro cestování do zahraničí nebo pro účast na lékařských konferencích, nebo dokonce pro účast na olympijských hrách? Na jednu stranu se tyto otázky mohou zdát triviální, ale odhalují důležité etické problémy týkající se rovnováhy mezi právy jednotlivce a naší kolektivní odpovědností za veřejné zdraví. Jaké oběti budou muset přijmout ti, kteří se rozhodnou nenechat se očkovat? Jak se bude sledovat dodržování očkování a jak se bude řešit odmítnutí v prostředí, kde veřejná bezpečnost vyžaduje očkování (například při poskytování zdravotní péče)?“
Autoři jasně uvádějí, že vakcína není všelékem a že SARS-CoV-2 se podaří plně dostat pod kontrolu pouze tehdy, pokud budeme také nadále přizpůsobovat své chování a zlepšíme přístup k diagnostice a léčbě, ale dodávají: „Bezpečné a účinné vakcíny nepochybně změní trajektorii pandemie, obnoví důvěru a začnou vracet svět do éry ‚před COVID‘.“
V závěru zdůrazňují, že globální pandemie vyžaduje globální reakci, a říkají: „Vytvoření vysoké míry proočkovanosti a nízké míry onemocnění uvnitř hranic jedné země není přínosem ani bezpečností, pokud se to nezopakuje ve zbytku světa. Jsme v tom opravdu všichni společně.“
.