(RNS) Tento týden se miliony Američanů zastaví, než se vrhnou na krocana, nádivku a omáčku, aby poděkovali Bohu za hojnost na svém stole.
Malba Normana Rockwella „Svoboda od nedostatku“
Mnozí z těch, kteří nejsou věřící, však do svého programu zařadí také chvilku díků, protože „sekulární milost“ je stále populárnější mezi ateisty, humanisty, agnostiky, volnomyšlenkáři a dalšími tzv. neznabohy.“Děkujeme za to, co se děje tady a teď,“ řekla Maggie Ardienteová, ředitelka pro rozvoj a komunikaci Americké humanistické asociace, která minulý týden požádala své členy, aby se na svých webových stránkách podělili o své sekulární milosti.
„Je důležité, abychom si jako nevěřící uvědomili, že máme štěstí ve velkém schématu vesmíru, a strávili tento čas se svými přáteli a rodinou, a tradice udělat to jednou za rok, ať už jste věřící nebo ne, je cenná věc.“
Ačkoli sekulární milost neoslovuje žádné božstvo a nezahrnuje žádnou spiritualitu, ti, kdo ji říkají, říkají, že přesto naplňuje potřebu.
„To, co děláme, je poděkování lidem,“ řekl Zachary Moore, 33letý ateista z oblasti Dallas-Fort Worth. „Díkůvzdání je jako mikrokosmos vašeho života, kdy se můžete podívat, kdo vám pomohl dostat se do bodu, kdy máte rodinu nebo blízký okruh přátel, se kterými si můžete sednout. Jako ateista chci těmto lidem a všem kolem sebe poděkovat. To je skutečné díkůvzdání.“
Myšlenka sekulární milosti není nová. Unitáři-univerzalisté a stoupenci jiných neteistických vyznání pronášejí bezbožná požehnání už léta a Robert Ingersoll, „velký agnostik“, pronesl v roce 1897 „děkovné kázání“, v němž děkoval vědcům, umělcům, státníkům, matkám, otcům, básníkům a prostě všem kromě Boha.
Sekundární díkůvzdání obvykle oceňuje zvířata, která za hostinu položila život, lidi, kteří jídlo připravili, a dokonce i přírodní živly, které k němu přispěly – zemi, vodu, oheň a vzduch. Obvykle také odkazuje na sekulární humanistické styčné body – společenství, vzájemnou závislost a vztahy.
A je tu ještě jeden klíčový rozdíl mezi sekulární a náboženskou milostí: Sekulární milost není pronášena jako modlitba, ale spíše jako požehnání nad přítomnými.
„Vděčnost nezná teologii,“ řekl Moore. „Vděčnost je lidská zkušenost.“
Není známo, kolik lidí nabízí sekulární milost. Facebooková stránka s názvem „1 000 000 lidí pro sekulární milost na letošní Den díkůvzdání“ přilákala při svém vzniku v roce 2010 pouhých 44 „lajků“.
Ale průzkumy ukazují, že počet těch, kteří se nehlásí k žádnému náboženství, roste – podle Pew Research Center je to každý pátý Američan a třetina všech dospělých do 30 let. A mnozí „neznabozi“ dodržují prvky převzaté z náboženství. Stejný průzkum zjistil, že 21 procent lidí bez vyznání tvrdí, že se denně modlí.
„Mezi lidmi, kteří nejsou věřící, jsou velké rozdíly,“ říká Jennifer Beahanová, zástupkyně ředitele pobočky Centra pro výzkum v Grand Rapids ve státě Michiganu. Pětadvacetiletá Beahanová několikrát přispěla sekulárním požehnáním na každoroční mezináboženské bohoslužbě na Den díkůvzdání ve městě od jejího založení v roce 2000.
„Jsou lidé, kteří už nikdy v životě nechtějí dělat rituální věci, protože to vychází z náboženství,“ řekla, „ale jsou i jiní, kteří mají rádi obřadní označení věcí.“
Adam Lee je jedním z nich. Lee, newyorský spisovatel a blogger, napsal knihu „Ateistická večeře s benedikcí“ poté, co si přečetl sloupek s radami, který ateistům doporučoval opustit stůl na Den díkůvzdání, když se pronáší náboženská modlitba.
„Tím ale přenecháváte slovo věřícím a vystupujete jako ateista, což může narušit rodinnou pohodu,“ řekl. „Napadlo mě: ‚Pojďme vymyslet něco, co by ateista mohl říct jako modlitbu‘.“
„Kéž toto sdílení jídla podpoří mír a porozumění mezi námi,“ zní část textu. „Kéž nás přivede k poznání, že jsme závislí jeden na druhém, pokud jde o všechno dobro, které můžeme doufat, že kdy dostaneme, a že všechno dobro, kterého můžeme doufat, že dosáhneme, spočívá v tom, že na oplátku pomůžeme druhým.“
U stolu Debory Strodové na Den díkůvzdání je modlitba méně formální, ale podle jejích slov není o nic méně důležitá. Ona a více než tucet přátel, rodinných příslušníků a jeden či dva zbloudilí se scházejí v domě jejího otce v Massachusetts a postupně obcházejí stůl a říkají, za co jsou vděční.
„Někdy jdou pěkně do hloubky,“ řekla Strodová, 49letá žena, která celý život nevěří. „Můj otec jednou řekl něco jako, že je vděčný za to, že z hmoty vzniká umění, tvořivost a láska. Předpokládám, že jiní by za to byli vděční nějakému bohu nebo bohům. V našem případě to tak prostě je, ale na úrovni vděčnosti to nic nemění.“
Na významu rituálu podle ní nic nemění ani to, že ti, kdo sedí u stolu, mluví k sobě navzájem – a ne k Bohu.
„Všichni se dělíme o věci, které se nás dotýkají a jsou pro nás důležité,“ řekla. „Myslím, že sdílení, bez ohledu na to, jak vysvětlíte původ sdílených věcí, je tím nejdůležitějším bodem. Je to bod záměrného a sdíleného lidského spojení, které má význam pro všechny přítomné.“
Pětadvacetiletá Sarah Kaiserová řekla, že její rodina odříkávala náboženskou modlitbu před slavnostním jídlem tak vytrvale, že dnes i jako ateistka žertuje, že někdy neví, kdy má začít jíst, dokud není odříkána modlitba.
Od té doby, co se Kaiserová na vysoké škole začala považovat za ateistku, zavedla její matka u stolu na Den díkůvzdání „kvakerskou modlitbu“ – chvíli ticha, při níž se podle Kaiserové snaží vyčistit si mysl a vychutnat si přítomnost těch, které má ráda.
„To se mi opravdu líbí,“ řekla Kaiserová. „Připadá mi to mnohem otevřenější a vstřícnější než mnohé tradice.“
„Ateistická benedikce“ od Adama Lee
„Když se scházíme, abychom se podělili o toto jídlo, vzpomeňme si nejprve, jak k nám přišlo, a buďme vděční lidem, kteří nám ho umožnili.“
Toto jídlo se zrodilo z hojnosti Země, v teplém slunečním světle, bohaté zemi a chladném dešti.
Kéž nás živí na těle i na duchu a poskytuje nám to, co je dobré pro život.
Jsme vděčni těm, kdo ji pěstovali, kdo ji sklízeli, kdo ji k nám přinesli a kdo ji připravovali.
Kéž její konzumace přináší potěšení z přátelství, lásky a dobré společnosti.
A když se účastníme tohoto jídla ve vzájemné společnosti,
když se to, co bylo kdysi od nás všech odděleno, stává součástí každého z nás,
ať si také vzpomeneme na to, co máme společného a co nás všechny spojuje.
Kéž toto sdílení jídla podpoří mír a porozumění mezi námi,
kéž nás přivede k poznání, že jsme závislí jeden na druhém ve všem dobrém, co můžeme doufat, že kdy dostaneme,
a že všechno dobré, čeho můžeme doufat, že dosáhneme, spočívá v pomoci druhým na oplátku.
Kéž nám připomene, že když podáváme ruku druhým, abychom jim rozjasnili život,
tak se zase rozjasní náš život.“
Od Jennifer Beahanové:
„Děkujeme přírodě za vše, co nám poskytla.
Za rodinu a přátele, kteří s námi kráčejí po celé roky.
Děkujeme za ty, kteří se dotkli našich srdcí a vykouzlili nám úsměv na tváři.
Děkujeme těm, kteří zmírnili utrpení,
kteří se zasazovali o věc,
za ty, kteří se postavili na odpor nespravedlivým zákonům,
kteří bojovali proti útlaku a nespravedlnosti a zasazovali se o svobody, jichž si užíváme.
Děkujeme za ty, kteří obětovali své životy, aby byl náš svět lepším místem k životu.
Děkujeme za ty, kteří posunuli naše chápání medicíny a vědy.
Kteří pomohli vysvětlit fungování vesmíru.
Děkujeme těm, kdo nanesli na plátno barvy způsobem, který v nás vyvolává hluboké pocity,
Kdo složil písně, jež povznášejí naši duši,
Všem lidem – minulým, současným i budoucím -, kteří se snaží zlepšit náš svět a učinit život hodnotným, těmto lidem vzdáváme nejvyšší chválu a nekonečné díky.“
KRE/MG END WINSTON
Video s laskavým svolením The Atheist Voice prostřednictvím YouTube
.