Vlastnický kredit ve filmové tvorbě je použití filmového kreditu, který poskytuje hlavní umělecké uznání jedné osobě, obvykle (ale ne vždy) režisérovi filmu. Příklady: „Film Stanleyho Kubricka“ (Osvícení), „Film Quentina Tarantina“ (Pulp Fiction) a „Psycho Alfreda Hitchcocka“ (Psycho). Posesivní zásluhy se někdy používají také v televizních pořadech; například „Tyler Perry’s House of Payne“ (sitcom Tylera Perryho pro TBS House of Payne). Občas se kromě slova „film“ používá i jiné slovo, například „A Spike Lee Joint“ nebo „A Martin Scorsese Picture“. Posesorní titul může být také uveden u producenta; příkladem je „Steven Spielberg uvádí film Návrat do budoucnosti“.
Ačkoli nejstarší použití posesorního titulu pochází z filmu Zrození národa (The Birth of a Nation) z roku 1915, používání posesorních titulů se rozšířilo zejména v 70. a 80. letech 20. století. Sdružení amerických scenáristů (Writers Guild of America, WGA) se opakovaně pokoušelo omezit majetkové zásluhy scenáristů, ale vždy se proti tomu úspěšně postavilo Sdružení amerických režisérů (Directors Guild of America, DGA), takže režiséři se mohou svobodně pokusit vyjednat takové zásluhy, pokud si to přejí.
Někdy majetkové zásluhy připadají autorovi románu, podle kterého byl film natočen (například „Dracula Brama Stokera“, „Romeo + Julie Williama Shakespeara“ a některé filmy Stephena Kinga). V případě filmu Tima Burtona „Noční můra před Vánoci“ nebyl Burton režisérem filmu, ale scénáristou, producentem a hlavním tvůrčím hlasem. To může být také příkladem toho, že vlastnický kredit byl zvolen z marketingových důvodů, protože Burton byl uznávanějším jménem než režisér filmu Henry Selick.
DGA nabádá filmaře, aby byli zdrženliví v přebírání kreditů, dokud nedosáhnou širokého uznání svého jména nebo dokud za své filmy nezískají alespoň dvě uznávaná ocenění za zásluhy, čímž si zajistí svůj filmařský odkaz.