Neposloucháme jen hudbu. Posloucháme četné životní styly s texty a obrazy, které jsou interpretovány mnoha různými způsoby, dobrými či špatnými. Na rozdíl od předchozích generací jsou dnešní dospívající denně bombardováni digitálním obsahem na různých platformách. Není to však tak černobílé, jak by se mohlo zdát, vzhledem k tomu, že se jedná o první generaci dospívajících, která je zároveň producentem i konzumentem uměleckého a kulturního obsahu.
Tento faktor je často přehlížen a následně špatně chápán a vnímán jako vina dospívajících. Vezměme si dva značně odlišné hudební klipy v žánru rapu, které v současné době přitahují pozornost dospívajících: „This is America“ od Childish Gambino a „Water“ od Ugly God. Mnozí lidé si mohou záběry ve videoklipu „Water“ vykládat negativně, zatímco „This is America“ si mohou vykládat spíše jako podnětné dílo se skutečným významem.
Na půdě Georgijské státní univerzity jsme si stáhli stranou několik studentů a položili jim řadu otázek týkajících se skrytých poselství v obou videoklipech, stejně jako jejich osobních názorů a toho, jak tato poselství přijali. Měli jsme také možnost nahlédnout do pozice umělce a vyzpovídali jsme teenagery, kteří jsou součástí atlantského týmu Brave New Voices slam poetry, o tom, jaký je na ně jako na umělce vyvíjen tlak, aby oslovili mladší publikum.
Jaha Bela, osmnáctiletá básnířka, zpěvačka a členka týmu Atlanta*, která se v červenci chystá na Brave New Voices, nám řekla: „Pro všechno, co ‚Ugly God‘ dělá, je podle mě inspirací bití jeho masa… a pro Childishe Gambina to podle mě bylo dospívání černocha, který nebyl nutně spojen se svou černou barvou.“ Svůj pohled na vliv a motivaci Uglyho Boha vyjádřila jednodušeji a přiznává, že za jeho písněmi není žádná skutečná motivace nebo poselství.
StudentkaGSU Calaija, 20 let, řekla: „Je to tak, jak to vidím: „
Dospívající rád drží krok s nejnovějšími trendy, aby zůstal aktuální a v obraze. Jako dospívající se však často natolik zaplétáme do dramat každodenního života, že nemáme čas analyzovat, jak tato hudba a její základní poselství ovlivňují naše myšlení. Nemůžeme si pomoct, ale přijímáme hanlivá média, která nám neustále cpou do krku, a pak je chválíme za jejich popularitu. Tato popularita způsobuje, že se k tomuto typu hudby – ať už se jim líbí, nebo ne – obrací stále více teenagerů lačnících po potvrzení, aby zapadli do jakékoliv společenské hierarchie, kterou jejich škola může mít, a následně zrcadlí životní styl, který je vykreslován jako divoký a bezohledný, bez základních přesvědčení a sebedestruktivní povahy.
V článku New York Times „Under the Influence of… Music?“ Tara Parker-Popeová napsala: „Průměrný dospívající je vystaven přibližně 84 zmínkám o explicitním užívání návykových látek denně a 591 zmínkám týdně, tedy 30 732 zmínkám ročně“. Jaký vliv mají tyto zmínky na dnešní dospívající?“
Další studentka GSU, Ajua Burrs, nám řekla: „Video Ugly God má určitě negativní dopad na tuto generaci, protože spousta lidí chce dělat to, co vidí v tom videu, a mít takový životní styl.“
Obrazy v těchto videích lze interpretovat jako opačné konce spektra. Spektrum, které může sahat od obsahu propagujícího nevhodné užívání drog a glorifikaci alkoholu a misogynie až po vystavení mládeže působivějším a myšlenkově podnětnějším konceptům, které zpochybňují společenské normy a systémy. Tento ponižující hudební žánr okrádá dospívající o svobodu volby tím, že prosazuje životní styl, díky němuž se sexuální obtěžování a násilí se zbraněmi stává normou a díky němuž je téměř nezbytné, aby se mladý chlapec choval jako grázl a mladá dívka představovala sexuální objekt. V písni „Water“ od Ugly God se v textu objevuje např: „I splash on your b**ch with the water… I pull up and f**k on your daughter.“
V článku „Jaký vliv a dopad má rapová hudba na dnešní mládež?“ (What Influence and Effects Does Rap Music Have on Teens Today? Nakia Jacksonová píše: „Podle výzkumníků z Florida International University čím více času afroameričtí adolescenti strávili sledováním sexualizovaných obrazů v hiphopových videoklipech, tím větší byla pravděpodobnost, že se sami zapojí do sexuálně rizikového chování a budou ho podporovat u svých vrstevníků.“
V tomtéž článku Jacksonová píše: „Výzkum provedený na Western Connecticut State University zjistil, že ti, kteří poslouchají hudbu s násilnými texty, jsou náchylnější k násilí. Rap se zrodil v chudých městských komunitách, kde může být násilí špatně kontrolováno, ale sociální a ekonomické faktory mohou hrát při výskytu násilí mnohem větší roli.“
Reflexe & Komentář
Existuje mnoho různých způsobů interpretace hudby, konkrétně rapu. Dobré nebo špatné, správné nebo špatné, ohlasy těchto obrazů nemusí představovat skutečné jednání dospívajícího, který je slyší. Dospívající nemusí být výhradně na vině, když vyrazí ven a pokusí se o jakoukoli riskantní akci, kterou viděli v nejnovějším hudebním videoklipu, nakonec proto, že je to to, co je nejrelevantnější a nejpřitažlivější. Může to být to jediné, co kdy znali.
Místo kriminalizace jednotlivce bychom se možná měli zaměřit na hudební průmysl, který často propaguje životní styl oslavující kriminalitu a sexuální přestupky, které se následně stávají normou pro mladé posluchače.
Audio Story:
Podívejte se na náš audiopříběh, v němž se dozvíte hlasy mladých básníků, kteří reprezentují tým Atlanty* a 18.-21. července odjíždějí na mezinárodní soutěž ve slam poetry Brave New Voices v Houstonu.