Slyšela jsem o zvukových koupelích mluvit, ale nevěděla jsem, co to je. Kdo jsou ti lidé? Upřímně řečeno, nepamatuji si to. Mluvili vůbec se mnou? Pravděpodobně ne. Ale měla jsem nejasné tušení, že zvukové koupele existují, takže když jsem byla pozvána, abych si jednu vyzkoušela ve studiu jógy tady v New Orleans – a v duchu toho, že jednou zkusím cokoli – rozhodla jsem se to zkusit. Řekněme, že jsem se asi měla „lidí“ zeptat, o čem to mluví, než jsem tam šla.
Tady je, co se stalo a co jsem se dozvěděla.
- Vlastně to není koupel.
- Je to jako restorativní jóga s hudebními nástroji.
- Nejsem si jistá, jestli to byl koncert, nebo lekce jógy… ale myslím, že ani jedno?“
- Životní lekce č. 1: Jsem stará paní, která nesnáší kravál.
- Všechno mě rozptylovalo, neuklidňovalo.
- Životní lekce č. 2: Nejsem holka na zvukovou koupel.
Vlastně to není koupel.
Nejsem si jistá, jestli jsem popis četla náhodně, nebo jsem špatná jogínka, ale myslela jsem si, že jdu do něčeho úplně jiného, když jsem se přihlásila na lekci zvukové koupele. Jako že jsem si pod legíny a tílko vzala plavky. Hm, ne. Na hodině, která se konala v krásném vzdušném studiu jógy, bylo asi 20 žen – většina měla na sobě barevně potištěné harémové kalhoty. Jinými slovy, věděly, že na hodinu nemají chodit v bikinách pod legínami Lululemon. Whoops.
Je to jako restorativní jóga s hudebními nástroji.
Podle instruktorky je lekce zvukové lázně restorativní jóga v posvátném zvukovém prostoru. „Při koupeli v posvátných zvucích, hudbě a písních lásky nejen z Indie vám budou přítomni učitelé a hudebníci.“ Koupejte se ve zvuku. Ne ve vodě. Chápu. Byly tam křišťálové „zpívající mísy“ spolu s obřím gongem a vysokofrekvenčními nástroji, které jsem nepoznala a o kterých mi bylo řečeno, že mají „rozbít a vyčistit energetické vzorce ve vás, zklidnit nervový systém a aktivovat čakrové body“. Je to popisováno jako zážitek jako žádný jiný: nebeský, nebeský a důvěrně známý. Mohu jen říct, že to vskutku byl zážitek jako žádný jiný.
Nejsem si jistá, jestli to byl koncert, nebo lekce jógy… ale myslím, že ani jedno?“
Instruktorka – která se nápadně podobala Chrissy Snowové z Třístovky – klouzala po místnosti se zářivě blonďatými copánky. Instruovala nás do relaxačních póz a přitom mlátila a bušila do různých nástrojů (většinou jsem nepoznala, do kterých, protože jsem měla většinou zavřené oči). První z nich byla pozice vleže na podhlavníku, zatímco ona hrála na něco, co bylo podle mě harmonium, a zpívala krásným hlasem. Zatím jsem byla zmatená.
Životní lekce č. 1: Jsem stará paní, která nesnáší kravál.
Při další póze jsme přehodily nohy přes zmíněný bolster za zvuku, který mohu popsat jen jako ohlušující. Musel to být ten obří gong, kterého jsem si všiml při prvním příchodu. Není mi ani čtyřicet, ale patřím k těm lidem, kteří neustále žádají o ztišení hudby. Během této chvíle jsem nechtěla nic jiného než si zacpat uši a zdvořile požádat Chrissy, aby pro lásku ke všemu svatému a posvátnému přestala do té věci bušit. Trvalo to přibližně deset minut, ale připadalo mi to jako celý večer na koncertě Pantery.
Všechno mě rozptylovalo, neuklidňovalo.
Další zpěv. Jediné, co jsem dokázal rozeznat, byla slova „Hare Krišna“. Věděla jsem, že se mám soustředit na dech a relaxovat, ale plavky mi začínaly být nepříjemné a „Hare“ znělo jako „Harvey“ a to mě přimělo myslet na Steva Harveyho, což mě přimělo myslet na Family Feud, který si každý den nahrávám na DVR (další důkaz, že jsem stará dáma), a najednou jsem chtěla být jen doma a sledovat herní pořady.
Životní lekce č. 2: Nejsem holka na zvukovou koupel.
Naposledy jsme se přesunuli ke stěně a polohovali se do inverze. Během toho mě Chrissy obcházela s různými lahůdkami včetně šmouhy esenciálního oleje na čele, která voněla jako les hippies, zvonění zvonkohry do ucha a vlny kadidla. Nakoukla jsem jen jednou, ale představovala jsem si, jak ladně tančí po místnosti a copánky jí splývají s kalhotami. Když jsem přišla domů, manžel mi řekl, že voním, jako bych se právě vrátila z koncertu Grateful Dead. To byl signál, abych se převlékla z plavek a šla se skutečně vykoupat.
Anne Roderique-Jonesová je spisovatelka a redaktorka na volné noze, jejíž práce se objevily ve Vogue, Marie Claire, Southern Living, Town & Country a Condé Nast Traveler. Twitter: @AnnieMarie_ Instagram:
Mohlo by se vám také líbit: @AnnieMarie_
Přijďte se podívat: Tato instruktorka jógy chce více zviditelnit všechny tělesné velikosti