Většina Australanů zná roztomilého, nektar milujícího sklípkana cukrového (Petaurus breviceps), vačnatce obývajícího lesy ve východní a severní Austrálii.
Naše nová studie však ukazuje, že sklípkan cukrový jsou ve skutečnosti tři geneticky i fyzicky odlišné druhy:
Tento objev znamenal, že rozšíření klouzavce cukrového se podstatně zmenšilo a nyní se omezuje pouze na pobřežní oblasti v jihovýchodní Austrálii. Ničivé požáry buše loni v létě tuto část Austrálie těžce zasáhly.
Náš nový druh ze severní Austrálie, kluzák savanový, je obzvláště ohrožen, protože žije v oblasti, která trpí trvalým úbytkem drobných savců. Musíme urychleně posoudit stav ochrany jak klouzavce cukrového, tak klouzavce savanového, než o ně přijdeme.
Přírodní BASE-jumpeři
Objev nových australských druhů savců je vzácný a vzrušující. Je to proto, že zatímco Austrálie je plná skryté a dosud neobjevené rozmanitosti živočichů a rostlin, naše savčí fauna je považována za relativně dobře známou – vědecky je popsáno více než 99 % všech druhů.
Snad nejpůvabnější australští savci, druhy rodu Petaurus (což znamená „tanečník na laně“), mají jedinečnou schopnost roztáhnout kůži mezi zápěstím a kotníkem, aby mohli plachtit ze stromu na strom – jsou to přírodní BASE-jumpeři. Předpokládá se, že tato schopnost klouzání se vyvinula jako způsob adaptace na otevřené australské lesy.
Klouzavec cukrový velikosti dlaně, pojmenovaný podle své nenasytné chuti na vše sladké, je nejznámějším zástupcem rodu a je běžně chován a pěstován v zajetí po celém světě.
Z australského vnitrozemí do londýnského Přírodovědného muzea
Před deseti lety provedený výzkum genetiky klouzavců cukrových upozornil na dvě odlišné skupiny v rámci druhu a naznačil, že klouzavci cukroví mohou představovat více než jeden druh.
V této studii vědci také nečekaně zjistili, že jeden kluzák z ostrova Melville v Severním teritoriu se geneticky liší od kluzáků cukrových. Místo toho tento kluzák z Melvillova ostrova vykazoval blízký vztah ke dvěma větším existujícím druhům, kluzáku veverkovitému (Petaurus norfolcensis) a kluzáku mahagonovému (Petaurus gracilis).
Pod vlivem tohoto neobvyklého nálezu jsme zkoumali identitu záhadného kluzáku.
Od nejodlehlejších oblastí australského vnitrozemí až po rozsáhlé sbírky našich národních muzeí a nakonec i v posvátných sálech londýnského Přírodovědného muzea jsme odchytili, změřili a porovnali všechny kluzáky, které jsme našli, abychom vyhodnotili jejich vzájemné vztahy.
Pro naše zkoumání byly neocenitelné také znalosti domorodců o savanovém klouzavci Petaurus ariel a příspěvky místních domorodců.
Savanový klouzavec je kulturně významný a ceněný napříč mnoha jazykovými skupinami v severní Austrálii a my jsme vděční tradičním vlastníkům za sdílení jejich znalostí o tomto druhu a jeho prostředí.
Nakonec jsme vyhodnotili více než 300 živých a konzervovaných exemplářů a stanovili tři druhy tam, kde kdysi žil jeden.
Poznejte nové kluzáky
Kluzák savanový žije v lesních savanách severní Austrálie a vypadá trochu jako kluzák veverkovitý se špičatějším nosem, ale je mnohem menší. Zbývající dva druhy vypadají podobně a v některých oblastech jihovýchodní Austrálie se mohou překrývat.
Krefftův kluzák má jasně ohraničený hřbetní pruh a huňatý ocas. Je rozšířen ve východní Austrálii a byl zavlečen do Tasmánie.
Kluzák cukrový, který má méně vyhraněný hřbetní pruh, je zřejmě omezen na lesy východně od Great Dividing Range, které se rozprostírají od jihovýchodního Queenslandu až po okolí hranic Nového Jižního Walesu a Victorie.
Co to znamená pro kluzáky cukrové?
Přes probíhající diskuse o úloze taxonomie (vědy o klasifikaci druhů) v ochraně přírody je z naší práce zřejmé, že definice druhů poskytují nezbytný základ pro účinnou ochranu přírody.
Když byli posuzováni jako jeden druh, byli klouzci cukroví široce rozšířeni, hojní a oficiálně klasifikováni jako „nejméně dotčený druh“.
Odlišení těchto tří druhů vedlo k podstatně menšímu rozšíření křídlatky cukrové, což činí tento druh zranitelným vůči rozsáhlému ničení stanovišť, jako byly nedávné požáry buše.
A bohužel, požáry buše spálily velkou část aktualizovaného areálu rozšíření křídlatky cukrové. Vzhledem k tomu, že jsou uživateli stromových dutin a vyžadují rozmanitá stanoviště s různorodou potravou, měly požáry buše na tento velmi oblíbený druh s největší pravděpodobností devastující vliv.
Dřepčík savanový mizí
Naše práce ukázala, že k záchraně tohoto významného opylovače rostlin a ikony australské buše je třeba urychleně zasáhnout.
Dřepčík savanový čelí zejména vlastním ochranářským problémům v rámci pokračujícího úbytku drobných savců v severní Austrálii. Savci žijící na stromech tam patří k nejhůře postiženým a zdá se, že kluzák savanový není výjimkou.
Naše dřívější studie ukázala, že tento druh prodělal za posledních 30 let 35% redukci areálu a pomalu mizí z vnitrozemských oblastí, které dříve obýval. Je pravděpodobné, že významnou roli v mizení areálu výskytu křídlatky savanové sehrály zdivočelé kočky, změna požárního režimu a zdivočelí býložravci.
Bylo by tragédií, kdyby se tento druh ztratil světu právě ve chvíli, kdy byl objeven, zejména s ohledem na děsivou bilanci Austrálie v oblasti vymírání savců způsobeného člověkem.
Je naléhavě zapotřebí další vědecké práce. Musíme definovat odlišnou ekologii jednotlivých druhů a podrobněji určit jejich rozšíření.
To nám umožní účinně posoudit stav ochrany každého druhu a určit, jaké úsilí je třeba vynaložit na řízení, aby byla zajištěna jejich ochrana, protože čelí nejisté budoucnosti.