Všichni si myslíme, že máme různé potřeby – například potřebu jídla nebo potřebu společnosti – které ovlivňují naše rozhodnutí a chování. Tato myšlenka je také základem některých teorií motivace. V roce 1943 navrhl Abraham Maslow hierarchii potřeb, která pokrývá spektrum motivů od biologických přes individuální až po sociální.
Maslowova teorie definuje motivaci jako proces uspokojování určitých potřeb, které jsou nezbytné pro dlouhodobý vývoj. Podle Maslowa je potřeba relativně trvalý stav nebo pocit, který vyžaduje úlevu nebo uspokojení a má tendenci dlouhodobě ovlivňovat jednání. Některé potřeby (např. hlad) mohou po uspokojení klesnout, zatímco jiné (např. zvědavost) nikoliv.
Maslowova hierarchie
Maslowova teorie vychází z jednoduchého předpokladu: lidé mají potřeby, které jsou hierarchicky seřazeny. Existují potřeby, které jsou pro všechny lidské bytosti základní, a při jejich absenci na ničem jiném nezáleží. Tyto potřeby nás ovládají, dokud nejsou uspokojeny. Poté, co uspokojíme své základní potřeby, přestanou nám sloužit jako motivace a můžeme začít uspokojovat potřeby vyššího řádu.
Maslow uspořádal lidské potřeby do pyramidy, která zahrnuje (od nejnižšího stupně po nejvyšší) fyziologické potřeby, potřeby bezpečí, lásky/sounáležitosti, úcty a seberealizace. Podle Maslowa musí člověk uspokojit potřeby nižší úrovně, než se začne zabývat potřebami, které se vyskytují výše v pyramidě. Například pokud někdo hladoví, je dost nepravděpodobné, že bude trávit mnoho času nebo vůbec nějaký čas přemýšlením o tom, zda ho ostatní lidé považují za dobrého člověka. Místo toho veškerou svou energii zaměří na to, aby našel něco k jídlu.
Maslowova hierarchie potřeb
V Maslowově hierarchii potřeb lze vyšší úrovně potřeb realizovat pouze tehdy, když jsou uspokojeny nižší úrovně.
Fyziologické potřeby
Nejzákladnější z Maslowových potřeb jsou fyziologické potřeby, jako je potřeba vzduchu, potravy a vody. Když máte například velký hlad, může být veškeré vaše chování motivováno potřebou najít jídlo. Jakmile se najíte, hledání potravy ustane a potřeba jídla vás již nemotivuje.
Potřeby bezpečnosti
Po uspokojení fyziologických potřeb mají lidé tendenci zajímat se o potřeby bezpečnosti. Jsou v bezpečí před nebezpečím, bolestí nebo nejistou budoucností? V této fázi budou motivováni směřovat své chování k získání přístřeší a ochrany, aby tuto potřebu uspokojili.
Potřeby lásky/sounáležitosti
Po uspokojení potřeb bezpečnosti se stávají důležitými sociální potřeby lásky/sounáležitosti. Může se jednat o potřebu sbližování s jinými lidskými bytostmi, potřebu být milován a potřebu vytváření trvalých vazeb. Absence vazeb může negativně ovlivnit zdraví a pohodu; v důsledku toho jsou lidé motivováni k hledání přátel a romantických partnerů.
Potřeby úcty
Po uspokojení potřeb lásky a sounáležitosti nabývají na důležitosti potřeby úcty. Potřeby úcty se týkají touhy být respektován svými vrstevníky, cítit se důležitý a být oceňován. Lidé často hledají způsoby, jak dosáhnout pocitu mistrovství, a mohou usilovat o potvrzení a pochvalu od druhých, aby tyto potřeby naplnili.
Seberealizace
Na nejvyšší úrovni hierarchie se pozornost přesouvá na potřebu seberealizace,což je potřeba, která se v podstatě rovná dosažení plného potenciálu. Tu lze spatřovat v získávání nových dovedností, přijímání nových výzev a chování, které vám pomůže dosáhnout vašich životních cílů. Podle Maslowa a dalších humanistických teoretiků seberealizace odráží humanistický důraz na pozitivní aspekty lidské povahy. Maslow předpokládal, že se jedná o trvalý, celoživotní proces a že jen malé procento lidí skutečně dosáhne stavu seberealizace.
.