Warfarin se používá častěji než acenokumarol, protože má delší poločas (36 h), teoreticky zajišťuje stabilnější antikoagulaci a zabraňuje kolísání faktoru VII, ke kterému může docházet při léčbě acenokumarolem (poločas 10 h). Cílem naší studie bylo porovnat acenokumarol s warfarinem u stejné skupiny 103 pacientů, kteří zahájili perorální antikoagulaci acenokumarolem a poté přešli na warfarin. U těchto pacientů jsme porovnávali předchozí šestiměsíční období na léčbě acenokumarolem (červenec-prosinec 1996) s novým šestiměsíčním obdobím na warfarinu (červenec-prosinec 1997). Chtěli jsme zjistit, zda warfarin dokáže zlepšit kvalitu a stabilitu perorální antikoagulace našich pacientů a zda je mezi oběma léky rozdíl v průměrné týdenní dávce na pacienta. Kromě toho jsme za účelem zjištění možného denního kolísání faktoru VII hodnotili další skupinu 54 pacientů. Podskupina těchto pacientů byla léčena warfarinem, zatímco další dostávala acenokumarol. V první skupině pacientů bylo provedeno 1 158 a 1 064 PT s acenokumarolem, resp. warfarinem. Procento PTs v terapeutickém rozmezí bylo 59 % u acenokumarolu a 62 % u warfarinu (p=0,4). Průměrný počet návštěv na pacienta byl 12, resp. 11, a průměrný počet návštěv v terapeutickém rozmezí byl 7, resp. 7. Poslední kontrola v souborové metodě neprokázala žádný rozdíl mezi oběma léky. Stavy předávkování byly 51 (4,4 %) u acenokumarolu a 30 (2,8 %) u warfarinu (p=0,4). Mezi průměrnou týdenní dávkou acenokumarolu a warfarinu byla zjištěna dobrá korelace (r=0,92). Poměr průměrné týdenní dávky warfarinu a acenokumarolu byl 2,08 (rozmezí: 1,25-3,30; CI 95%: 1,99-2,16). Ve druhé skupině pacientů byly hladiny faktoru VII u obou léků vyšší 24 h po podání než 16 h po podání, což ukazuje, že jejich denní kolísání je nezávislé na poločasu rozpadu léku, protože hladiny faktoru VII u pacientů s nízkým příjmem vitaminu K nebyly zvýšené. Naše výsledky ukázaly, že warfarin se nezdá být lepší než acenokumarol při výkonu antikoagulační kliniky z hlediska PT v terapeutickém rozmezí na pacienta. Zdá se, že chování faktoru VII bylo ovlivněno spíše příjmem vitaminu K než krátkým poločasem acenokumarolu.