Záchvaty vzteku mohou být normální a běžnou součástí raného dětství, ale někdy jsou známkou problému, který je třeba řešit.
Rodiče se mě často ptají, zda záchvaty vzteku jejich dítěte přesahují rámec normality. Kdy je červený obličej předškoláka, který křičí a mává sebou, normální; kdy je záchvat vzteku důvodem k obavám? Co je příliš časté? Co je příliš dlouhé? Co je příliš extrémní?
Top Five Reasons to be Concern about Temper Tantrums
Výzkumníci z Washington University School of Medicine analyzovali záchvaty vzteku 279 dětí ve věku od 3 do 6 let. Jejich výsledky byly publikovány v lednu 2008 v časopise Časopis Journal of Pediatrics.
Rozdělili záchvaty vzteku na agresivně-destruktivní (kopání do ostatních, bití ostatních, házení předmětů, rozbíjení předmětů), sebepoškozující (bití do sebe, bouchání hlavou, zadržování dechu, kousání do sebe), nedestruktivní agresi (necílené kopání, dupání nohou, bouchání do zdi) a orální agresi (kousání ostatních, plivání na ostatní).
Autoři naznačují, že rodiče se nemusí obávat ojedinělých nebo příležitostných extrémních záchvatů vzteku, zejména pokud je dítě hladové, přetažené nebo nemocné. Místo toho by měli věnovat pozornost stylům záchvatů vzteku, celkovému vzorci záchvatů vzteku.
Zjistili 5 vysoce rizikových stylů záchvatů vzteku a navrhují, aby si děti starší 3 let s některým z nich zasloužily další vyšetření odborníkem na duševní zdraví.
Výsledky studie jsou předběžné a v žádném případě nejsou prokázané, ale dávají rodičům a pediatrům alespoň vodítko, odkud začít.
Agresivní záchvaty vzteku
Pokud dítě během většiny záchvatů vzteku projevuje agresi vůči pečovateli nebo se snaží ničit hračky či jiné předměty, může mít ADHD, opozičně-vzdorovitou poruchu nebo jinou rušivou poruchu. Konkrétně pokud více než polovina ze série 10 nebo 20 záchvatů vzteku zahrnuje agresi vůči pečovatelům a/nebo předmětům, zvažte vyšetření. Depresivní děti mohou mít také vzorec agrese.
Samopodrážející záchvaty
V době, kdy dítě dosáhne věku 3 let, může být vzorec snahy ublížit si během záchvatu vzteku známkou závažné deprese a měl by být vždy vyhodnocen. V tomto věku jsou záchvaty vzteku, které zahrnují chování, jako je škrábání se až do krve, bouchání hlavou nebo kousání se, varovným signálem bez ohledu na to, jak dlouho tyto epizody trvají nebo jak často se vyskytují. V této studii byly téměř vždy spojeny s psychiatrickou diagnózou.
Časté záchvaty vzteku
Záchvaty vzteku doma jsou častější než ve školce nebo ve škole. Mít 10 samostatných záchvatů vzteku během jediného dne doma může být jen špatný den, ale pokud se to stane více než jednou během 30 dnů, existuje větší riziko klinického problému. Totéž platí pro více než 5 samostatných záchvatů vzteku denně ve více dnech ve škole.
V této studii, pokud se záchvaty vzteku vyskytly ve škole nebo mimo domov či školu více než 5krát denně ve více dnech, bylo vyšší riziko ADHD a dalších rušivých poruch.
Dlouhé záchvaty vzteku
Běžný záchvat vzteku v této studii trval v průměru asi 11 minut (i když rodičům se určitě zdál mnohem delší!). Pokud typické záchvaty vzteku dítěte trvají v průměru každý déle než 25 minut, je rozumné provést další vyšetření.
Záchvaty vzteku vyžadující vnější pomoc
Děti, které obvykle vyžadují další pomoc pečovatele, aby se vzpamatovaly, měly vyšší riziko ADHD, bez ohledu na to, jak časté byly záchvaty vzteku nebo jak dlouho trvaly. Mluvit na dítě uprostřed záchvatu vzteku klidně nebo se chovat uklidňujícím způsobem je normální. Pokud však zjistíte, že nemůžete záchvat vzteku zastavit, aniž byste mu ustoupili nebo nabídli úplatek, zpozorněte. Ve věku 3 let by se děti měly naučit, jak se samy uklidnit.
U zdravých předškolních dětí je normální, že mají někdy extrémní záchvaty vzteku a že se občas vrhají na lidi nebo věci. Začít věnovat pozornost spíše stylům záchvatů vzteku než jednotlivým přestávkám může pomoci roztřídit, co je zdravé a co ne a jak na to reagovat.
Jaké jsou vaše zkušenosti?
Beldon, AC, Thomson NR, Luby JL. Záchvaty vzteku u zdravých versus depresivních a narušených předškoláků: definování záchvatů vzteku spojených s klinickými problémy. Journal of Pediatrics. 10.1016/j.jpeds.2007.06.030. January 2008.