Z účetní na zdravotní sestru

Jakou práci jste dělala dříve?

Účetnictví.

Co děláte nyní?

Ošetřovatelskou asistenci.

Jak jste se cítila ve své práci, než jste se rozhodla pro změnu?

Každý den jsem odcházela z kanceláře s pocitem frustrace a otupělosti.

Cítila jsem se odpojená od své práce a měla jsem pocit, že nikomu nepřináším žádnou hodnotu ani nepomáhám.

Po dokončení souboru účtů jsem se sama sebe ptala: „No a co? Jaký to má smysl?“ Ta práce pro mě nic neznamenala.

Účetnictví jako profese se prodává jako poradenství v oblasti podnikání pro veřejnost – to mě zajímalo. Bohužel moje zkušenost byla taková, že jen malé procento všech účetních dělá podnikatelské poradenství, a to ti s dlouholetou praxí.

Proč jste změnil obor?“

Nebyl jsem prostě připraven obětovat své hodnoty, zdraví a pohodu po dobu několika let, abych mohl případně radit podnikům, což mě ani zaručeně nebavilo.

Zjistil jsem, že mě přemáhá potřeba stěžovat si přátelům a rodině na svou kariéru; buď budu muset opustit účetnictví, nebo moji blízcí opustí mě – díky tomu bylo rozhodnutí opravdu snadné.

Kdy nastal okamžik, kdy jste se rozhodl pro změnu?

Měsíce jsem byla šikanována, věděla jsem, že můj výkon a zájem o firmu upadá, a potřebovala bych změnit práci v jiné organizaci a zvýšit si kvalifikaci, abych byla konkurenceschopná na trhu práce.

Rozhodla jsem se, že když si musím zvýšit kvalifikaci, abych si zajistila novou práci, tak proč nestudovat něco, co považuji za smysluplné.

Jak jste si vybrala novou kariéru?

Zkoumala jsem povolání, kde je důležitou osobní charakteristikou soucit.

Do užšího výběru se dostaly možnosti psychologie, sociální práce a ošetřovatelství.

Zjistila jsem, že sociální pracovníci jsou obzvláště náchylní k vyhoření (a já také); a psychologové vyžadují rozsáhlé školení, což znamená, že kariérní posun by mohl být zdlouhavý.

Nakonec jsem se rozhodla pro ošetřovatelství. Znala jsem mnoho zdravotních sester, u kterých jsem se mohla poradit, a existovala možnost zprostředkování zaměstnání, díky které byl posun postupný – tj. bylo možné zapojit se do zdravotnictví a zároveň studovat.

Jste se změnou spokojená?

Absolutně.

Se všemi zúčastněnými stranami je radost pracovat: s klienty/pacienty, rodinami, zaměstnavatelem/vedením a možná především s ostatními zaměstnanci.

Co vám chybí a co ne?“

Chybí mi přehled a trendy v daňové politice a na finančních trzích.

Chybí mi komplexní softwarové balíčky, díky kterým je příprava dokumentů bezproblémová a efektivní.

Nepostrádám neosobní charakter této profese. Nechybí mi požadavek dokumentovat, jak trávím každých šest minut svého času, abych dosáhl cílů, a nechybí mi neproduktivní schůzky, které způsobovaly pozdní večery a opožděný pokrok při plnění cílů. Mechanický pocit každodenního života ve mně vyvolával pocit nesmírné strnulosti a rutinního napětí.

Jak jste postupoval při této změně?

Vypracováním plánu.

Vytvořila jsem si týdenní, měsíční a roční rozpočet; postupný postup věcí, které musím udělat, včetně dobrovolnické činnosti (na pozici co nejbližší ošetřovatelství, jakou jsem si mohla zařídit); rozhodla jsem se, do jakého kurzu se musím zapsat; a zjistila jsem, jak dlouho to všechno bude trvat.

Co se mi nedařilo? Jaké špatné kroky jste podnikla?

V době, kdy jsem se k tomu odhodlala, jsem měla jasný plán, jak se posunout.

Ale už téměř dva roky jsem věděla, že nechci strávit život jako účetní, a pokusy o posun jsem dělala už dříve.

Zapsala jsem se do kurzu na kvalifikovaného školitele a hodnotitele pracovních dovedností, který byl trochu drahý. Mohla jsem si udělat důkladný průzkum dříve, vzít si dovolenou a najmout si kariérního kouče, který by mi pomohl s vypracováním plánu. Mohou se zdát drahé, ale nyní tyto výdaje vnímám jako pojistku proti finanční ztrátě ze špatného kariérního kroku.

Jak jste nakládal s financemi, abyste mohl/a provést svůj posun?

Měl/a jsem velké štěstí, že jsem dostal/a podporu od státu, protože jsem byl/a v předchozím zaměstnání šikanován/a, což mi usnadnilo sestavování rozpočtu.

Naštěstí jsem měl/a určité zkušenosti s účetnictvím, takže jsem si pořídil/a investiční položky, které by snížily mé výdaje, například výkonnější auto. Byla jsem si jistá svým plánem, jak dlouho mi bude trvat změna, takže jsem byla schopná podle toho sestavit rozpočet.

Co bylo na změně nejtěžší?“

Nejnáročnější pro mě byla změna mé identity účetní a to, jak to ovlivnilo vztahy s lidmi v mé síti.“

Moji osobní a profesní známí mě stále vnímali jako účetní a byli zmatení, proč chci být zdravotní sestrou. A protože si nebyli jisti mým směřováním, nebyli ochotni a schopni mi pomoci.

Snad to ještě zhoršovalo to, že jsem o své změně nemluvila otevřeně a se všemi. Chtěl jsem se vyhnout kritikám, které říkaly, že to nezvládnu: „Andrew, ty jsi na ošetřovatelství příliš neosobní… příliš analytický, příliš tohle, příliš tamto… jsi hloupý! Proč bys opouštěl dobrou práci?“

Zjistil jsem, že negativní reakce ostatních lidí pramenily ze strachu ze změny, kterou nemohli ovlivnit, a ve skutečnosti se mnou měly pramálo společného! Možná se báli změnit své vlastní přesvědčení, aby mohli komunikovat se mnou a mou měnící se identitou.

Proto jsem považovala za klíčové dobrovolně se sblížit se zdravotními sestrami, přijmout jejich étos a pochopit způsob jejich myšlení a chování. Zajímavé je, že když sestry zjistily, že jsem dříve pracovala jako účetní, často to komentovaly, jak jsem pro to asi nevhodná.

Jakou pomoc jste dostala?

Největší pomoc mi poskytli ostatní dobrovolníci a zdravotnický personál, kteří se se mnou podělili o své zkušenosti a poradili mi.

Někdy mě dokonce spojili s manažery, kteří mě přijímali do zaměstnání.

Měla jsem mentora, který mi v různých fázích směny objasňoval a diskutoval se mnou o problémech, hodnotil mé pokroky a udržoval mě v prudkém pohybu vpřed.

Kromě toho jsem měla podporu vlády při změně kariéry, protože jsem zažila šikanu na pracovišti.

Jaké zdroje byste doporučila ostatním?

Nejlépe se učím ve spojení s ostatními a věřím, že ostatní lidé jsou vaším nejlepším zdrojem.

Nejprve buďte otevření, upřímní a čestní sami k sobě, pak ke své síti. Pokud jste si nevytvořili žádnou silnou, zvažte konzultaci s kariérním koučem a/nebo vyhledání dobrovolnických příležitostí ve vašem okolí.

Některé webové stránky univerzit obsahují zdroje o studiu a kariéře. V Austrálii je velmi solidní University of Newcastle, která by měla být užitečná pro všechny, a to celosvětově.

Co jste se při tom naučili?

Věru to není tak děsivé, jak se zdá. Nejtěžší je udělat první krok.

Co se týče dovedností, které jsem se naučila, rozvinula jsem si silné schopnosti navazovat kontakty a ráda navazuji kontakty s novými lidmi, což jsem si nikdy nemyslela, že budu schopná.

Všechna kritika, kterou jsem obdržela, pramenila ze strachu ostatních, kteří nejsou schopni nebo ochotni se změnit. Můj pokrok je nutí, aby něco změnili, například své vnímání mé identity, pokud chtějí pokračovat ve vztahu se mnou.

Co byste poradila ostatním ve stejné situaci?

Začněte rozhovor s někým blízkým.

Obraťte se na síť svých přátel a spolupracovníků, vzdělávací instituce a kariérní kouče, abyste shromáždila podporu.

Pokračujte vpřed tím, že se zhluboka nadechnete a necháte padnout slzy. Buďte odolní.

Je v pořádku křičet: „Nenávidím svou práci“ a propuknout v pláč, když to potřebujete. Překvapilo by mě, kdyby to nebyl bod obratu a ve své podstatě závazek ke změně.