Žádná dívka nevyrůstá ve snu o přerušení těhotenství. Existuje spousta aspiračních představ – některé jsou pro ni dobré, jiné ne – ale ocitnout se v situaci, kdy se rozhodne jít na potrat, není nikdy dívčina láskyplná naděje.“
Jak mohou tyto reálné situace dopadnout – a jak může žena v takové situaci uvažovat o tomto rozhodnutí a následně k němu dospět – bylo v celonárodní konverzaci po desetiletí charakterizováno velmi široce a zkresleně. Zastánci a obhájci na obou stranách sporné otázky často argumentují způsobem, který je více polemický než pravdivý, více bodový než osobní, více stranický než lidsky upřímný. A dokud jsem neviděl pozoruhodnou původní divadelní hru s názvem Out of Silence:
Jednalo se o jediné představení v divadle The Studio Theatre, které nabídlo třináct původních krátkých her, z nichž každá vychází ze skutečných zkušeností skutečných žen, a jejichž scénáře pro jeviště napsalo deset dramatiček z metropole DC v působivé kompletní inscenaci v režii Marie Byrd Sproulové.
Program uvedla kampaň 1 in 3, projekt neziskové organizace Advocates for Youth, jejíž název vychází ze skutečnosti, že každá třetí žena podstoupí během svého života potrat. Aby kampaň přiblížila, co tato statistika představuje, shromáždila příběhy stovek těchto žen. Aby pak projekt tyto příběhy uvedl v život, požádal dramaturgyni Jacqueline E. Lawtonovou, aby vybrala další dramatiky, dala jim k dispozici texty vybraných příběhů a z jimi dodaných scénářů pak sestavila hluboce působivý večer.
Myšlenka Out of Silence spočívá v tom. nakonec scénář mohou produkovat univerzitní a jiné skupiny po celé zemi s cílem využít divadlo ke zviditelnění zkušeností žen s potraty podobně, jako Monology vagíny Evy Ensler zvýšily povědomí o zkušenostech žen v oblasti sexu a sexuálních útoků. Enslerová, která vytvořila Monology vagíny na základě rozhovorů, byla jedinou a jedinečnou dramatičkou, která zformovala hlasy těchto konkrétních žen do epizodické hry, která již téměř dvě desetiletí dává hlas nespočtu dalších. Hra Out of Silence, která právě začíná, přináší do tohoto procesu dva důležité rozměry, díky nimž je její budoucnost ještě slibnější.
1. Autoři jsou různorodí, každý z nich je sám o sobě úspěšný: Allyson Currin, Caleen Jennings, Jacqueline E. Lawton, Mary McKeon, Anu Yadav, DW Gregory, Nicole Jost, Kristen LePine, Jennifer L. Nelson a Karen Zacarias. Každý z autorů je nadán jedinečným využitím jazyka a jevištního vyprávění a výsledkem je celek s bohatou strukturou, který překonává součet svých částí. Člověk se brzy dovtípí, že v každé divadelní hře se objeví postava, která se z důvodů, jež se máme dozvědět, rozhodne jít na potrat. Jak se rozvíjí přesvědčivá rozmanitost životních důvodů, jsou příběhy vyprávěny ve stejně poutavé škále divadelních stylů – od truchlivého monologu po chytře komický skeč a všechno mezi tím.
2. Hry jsou zalidněny postavami, které většinou mluví mezi sebou (nikoli výhradně s námi diváky), protože musí, protože musí, aby se propracovaly ke konfliktu nebo krizi, aby dospěly k nějakému řešení, jakkoli obtížnému, jakkoli bolestnému, aby vyřešily vztahy, emoce a praktické záležitosti, které se nyní nesnesitelně soustředí na nechtěné těhotenství. V inscenaci, kterou jsem viděla, hrálo pět mimořádně talentovaných herců, čtyři ženy a jeden muž: Shayna Blass, Celeste Jones, Jon Hudson Odom, Tuyet Thi Pham a Fatima Quander. Bylo tam mnoho skvělých hereckých výkonů, ale Blassová a Odomová se umně komicky proměnily ve hře Karen Zacariasové Checks & Balances o návštěvě mladé ženy u finančního poradce, aby zjistila, zda si může dovolit vychovávat dítě (ehm, ne), mě donutily smát se nahlas.
Nikdo se v této hře nerozhodne, že nepůjde na potrat. To by z ní samozřejmě udělalo jinou hru, ale mě napadla myšlenka: Proč ne? Není složitost to, co divadlo také dělá velmi dobře?“
Předtím se, možná předvídatelně, konal na ulici protest. Demonstranti drželi plakáty s fotografiemi plodů a zaplnili chodník hesly a linkami pomoci napsanými barevnými křídami. „Lituji svého potratu,“ stálo na jedné ceduli. „Potrat zastaví tlukot srdce,“ stálo na jiném nápisu křídou. Jako by co? Jako by to nikdo nevěděl? Jako by volba byla splněným dětským přáním?“
Při následném rozhovoru s několika dramatiky jeden z nich nahlas uvažoval, zda demonstranty venku dojme představení, které tak hmatatelně dojalo diváky v divadle. Možná ne. Ale možná ano.
Schopnost divadla vtáhnout nás do děje, přimět nás, abychom se o postavy zajímali, abychom si je zamilovali nebo si je oblíbili, abychom se s nimi ztotožnili, abychom chtěli, aby byly v pořádku – to je to, co dělá z Out of Silence tak mimořádně soucitnou hru, která mění povědomí o tomto znepokojivém tématu v této neklidné době.
Je možné, že jsem byl svědkem jediného společného vystoupení tohoto hereckého obsazení a jediného setkání tohoto vynikajícího návrhu kostýmů (Brian J. Shaw), zvuku (Jeffrey Dorfman), scény (Paige Hathaway) a světel (Sarah Kost) v kompletní scénické produkci. Kéž by tomu tak nebylo. Přál bych si, aby byl běh a já mohl říct, běžte do toho. Protože tohle je jeden z těch případů, kdy člověk může upřímně říct: „DC theater, ya did good“. A s nadějí, že až se scénář bude dělat a dělat znovu po celé zemi, to, co začalo tady, vyděsí celou zemi stejně jako těch pár lidí, kteří to měli možnost vidět jako první.
Délka představení: Asi 90 minut, bez přestávky.
Hry: Ruah, autor Allyson Currin; Wrestling with Choice, autor Anu Yadav; Brandy and the Bear, autor Caleen Sinnette Jennings; Lizzy & Charlie, autor Jacqueline E. Lawton; Charlie, autor Nicole Jost; Darnell & Shenay, autor Jennifer L. Nelson; The Line, autor DW Gregory; Maria, autor Nicole Jost; You’re Never Too Old, autor Mary McKeon; Checks & Balances, autor Karen Zacarias; Dinnertime, autor Anu Yadav; Dear Harriet, autor Kristen LePine; Big Little Things, autor Jaqueline E. Lawton.
Out of Silence: Příběhy o potratech z kampaně 1 ze 3 byly uvedeny 20. ledna 2015 v divadle The Studio Theatre – 1501 14th Street NW ve Washingtonu, DC.
