Krátce po uvedení filmu 300 – počítačového gorefestu Zacka Snydera o starověké bitvě u Thermopyl v roce 2007 – Íránci vydali rozzlobenou reakci. Tehdejšímu prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi se nelíbilo, že film křiklavě zobrazuje hordy zdivočelých Peršanů, které se hemží a umírají kolem slavné skupiny Sparťanů, jejichž poslední boj před 2 500 lety nakrátko zastavil postup Perské říše do pevninského Řecka. Podle jednoho z Ahmadínežádových mluvčích byl film „urážkou Íránu“; podle jiného byl „součástí komplexní psychologické války USA zaměřené na íránskou kulturu“.
Současný, diplomatičtější íránský prezident Hasan Rúhání na pokračování filmu 300: Vzestup říše, které o prvním víkendu v amerických kinech vydělalo 45 milionů dolarů, zatím nereagoval. Jistě ho to však nepotěší. Stejně jako jeho předchůdce i nový film 300 představuje falešný střet civilizací. Svalnatí, málomluvní Řekové – tentokrát bojující na moři – dál napínají své svobodymilovné bicepsy, prosekávají si cestu skrz bezejmenné davy Východňanů. Peršané zůstávají ztělesněním všech myslitelných orientálních stereotypů: dekadentní, přehnaně sexuální, zbabělí, slabí, bezpáteřní. Také nejsou schopni vyhrát bitvu proti Řekům bez pomoci řeckého zrádce: v novém filmu je to Artemisia, žena pohlcená šílenou touhou po moci a ničení. „Mé srdce je perské,“ říká zmijozelským hlasem.
Rychlý obrat k pramenům – konkrétně k Hérodotovým Dějinám, nejslavnějšímu řeckému kronikáři perských válek – ukazuje, jak směšné některé z nich jsou. Artemisia zdaleka nebyla osamělou, krvežíznivou válečnou štvanicí, ale byla jednou z nesčetných Řeků sloužících v perských vojskách a osobností značně moudrou. Podle Hérodota varuje perského císaře Xerxa před katastrofální námořní bitvou u Salamíny, kterou ve filmu sleduje se zuřivou mánií. Statný Themistokles, athénský hrdina nového filmu 300, se tváří jako nezištný bojovník za svobodu Západu; podle starořeckých zpráv však později přeběhne na stranu Peršanů a přidá se ke Xerxovu synovi.
Širší kulturní obraz, který nový film 300 vykresluje, není o nic poučnější – staví tyranský, násilnický Východ proti lidovému, demokratickému Západu. V různých okamžicích filmu vypravěč divákovi s omračující vážností připomíná, že Peršané se „bojí“, „vysmívají se“, nebo jim dokonce „vadí“ rodící se demokracie v Řecku. Aby se toto hrubé a ahistorické poselství ještě více zdůraznilo, Peršané ve filmu dosáhnou jediného vítězství, když se sebevražednému atentátníkovi podaří zničit několik řeckých lodí.
Bylo by hezké připsat toto zvěrstvo na vrub hloupé fantazii Snydera, producenta a spoluscenáristy filmu, a Franka Millera, autora grafických románů, jehož krvavé knihy tvoří bezprostřední základ filmů. V žádné jiné kronice starověku není Xerxes bezvlasým, drahokamy posetým stvořením táborového fetiše. Aby bylo jasno, tvůrci filmu vědí, že nejde o příběh založený na faktech: odehrává se ve „smyšleném, mytologickém světě“, uvádí Snyder v poznámkách rozdaných novinářům na předpremiérové novinářské projekci minulý týden.
Ale Snyderova tupá hollywoodská franšíza není ve svých fikcích zdaleka sama. V 19. století se prosadila tradice tvorby západních mýtů, která trvala na tom, že tyto bitvy mezi řeckými městskými státy a perskou říší jsou soubojem o osud samotné západní civilizace. Přední historici té doby věřili, že Xerxova porážka pomohla zachovat údajně řecké atributy svobodného myšlení a rozumu tváří v tvář východní zaostalosti a mysticismu. Je to pochybný názor, který někteří konzervativní učenci na Západě propagují dodnes. Krajně pravicová, protiimigrační strana Zlatý úsvit v Řecku pořádá u Thermopyl obřady, jak v roce 2012 informoval TIME, při nichž před bronzovou sochou zabitého spartského krále Leonida skanduje „Řecko patří Řekům“.
300: Vzestup říše se této démonizaci Peršanů – cizích, nebezpečných „Jiných“ – bezostyšně oddává. To je na hony vzdálené tomu, jak mnozí staří Řekové vnímali svůj tehdejší svět. Peršané řeckého dramatika Aischyla, který skutečně bojoval v bitvě u Salamíny, představují scénu v perském hlavním městě po katastrofální porážce říše. Je to pláč, nářek a varovný příběh o pýše a císařské rozpínavosti. Je to poučení určené nejen Peršanům. Aischylovy Athény, oplývající slávou, se chystají vstoupit do dlouhé a kruté války proti ostatním řeckým státům, zejména Spartě, která přinese řeckému světu desetiletí zkázy. To je příběh, který vyzývám Snydera a Millera, aby vyprávěli.
Kontaktujte nás na [email protected].
.